Podle čeho poznat, že má auto stočené kilometry?

Aut se stočeným tachometrem je u nás stále ohromná spousta, neboť auta s nižším nájezdem jsou na trhu ojetin logicky hodnotnější než ta s nájezdem vysokým. Pokud navíc auto stočil někdo, kdo věděl, co dělá, prakticky neexistuje způsob, jak se přesné hodnoty nájezdu zpětně dobrat. I proto si myslíme, že zejména u starších a levnějších aut může být hodnota na tachometru v zásadě pomíjivá a že je lepší koukat na celkový technický stav auta jako takového. Jelikož, jak si ukážeme v následujících konkrétních bodech, i velmi pečlivá prohlídka stejně poskytne pouze hrubý odhad a vždy záleží především na tom, jak se vůz používá. Nemluvě o tom, že pečlivější podvodník může stočený tachometr zamaskovat výměnou různých opotřebených dílů.

Takže po čem koukat a podle čeho odhadovat, zda byl vůz stočen?

Zcela zásadní bod, viditelný na první pohled. Velká spousta opotřebení během používání probíhá v samotném interiéru, takže se lze do určité míry orientovat podle toho, jak vypadají ovládací prvky vozu. Jako vůbec první by měl přijít na přetřes volant. Jeho věnec bude po sto tisících o dost méně zahlazený, ohmataný a prodřený než po dvojnásobné porci kilometrů. Na druhou stranu přešití volantu nebo jeho výměna za jiný je záležitost maximálně pár tisícikorun. A měl-li řidič vozu většinu času na ruce prstýnek, opotřebování se výrazně urychluje.

Podobným způsobem se lze koukat taky na ošlapání pedálů. Zatímco málo ojeté auto má v gumových pedálech ještě hluboké a výrazné zářezy, s přibývajícími kilometry textura mizí. Má-li auto manuální převodovku, lze překontrolovat taky řadicí páku, jejíž hlavice se škrábe a „vylešťuje“ podobně jako volant. Jenže taky tady opět platí, že stačí pár jízd s prstýnkem a páka zachází rychleji než normálně. Krom toho ani výměna hlavice řazení není nijak složitá či nákladná.

Další věc pozorovatelná v interiéru hned na první dobou je stav čalounění a samozřejmě i potahů sedadel. Nové potahy, ať už textilní či kožené (případně koženkové) jsou pěkně a rovnoměrně napnuté po celém polstrování. Jak se ale s autem jezdí a sedadlo řidiče se trochu prosedí, čalounění začne povolovat. Dobrým ukazatelem je i bočnice řidičova sedadla na levé straně, zejména disponuje-li sedadlo alespoň trochu výrazným bočním vedením. Při každém vystupování a nastupování se řidič o bočnici otírá tak dlouho, až začne být místo otěru vidět a nakonec může povolit i šev sedačky.

Jenže taky tato metoda odhalování kilometrů má svoje úskalí. Lehčí řidiči, například ženy, sedačku neprosedí zdaleka tak rychle jako ty těžší a stav bočnice extrémně záleží na tom, jak často se vysedá a nasedá. Pokud tedy v autě jezdí lehčí řidič a běžně překonává dlouhé dálniční trasy, ani po 300 tisících kilometrech nemusí nést sedadla známky opotřebení.

Podobně jako sedadla a ovládací prvky podléhají opotřebení „ohmatáním“ také všechny plastové díly. Asi jen těžko budete věřit najetých 80 tisíc kilometrů vozu, jehož plastová madla dveří mají kompletně odřený pogumovaný povrch, stejně jako veškeré plastové krytky. Nereálný bude takový nájezd i u vozu, jehož tlačítka a páčky pod volantem už ukazují svůj bílý podklad. Právě povrchová úprava plastových dílů totiž může prozradit mnoho a výhodou je, že se tyto díly špatně vyměňují, takže se nepoctivci na jejich maskování často takříkajíc „vybodnou“. Stačí si jen projít vícero kusů daného modelu a udělat si obrázek o tom, kolik různé plasty zhruba vydrží.

Neustálé otevírání a zavírání dveří pochopitelně neprospívá jejich pantům. Pokud za sebou dveře mají tisíce „cyklů“, projeví se neustálé používání tím, že se v pantech vyvěsí. Když je potom vezmete otevřené a pokusíte se je nadzvednout (jako byste je chtěli vysadit), ucítíte v nich vůli vzniklou právě unavenými panty. Na dveřích řidiče je to pochopitelně nejzřetelnější, a pokud má auto se sto tisíci na tachometru dveře vyvěšené, buď se otevíraly každých pár kilometrů, nebo je kilometrů daleko více.

Servisní knížkou se dostáváme ze sféry „viditelných věcí“ do sféry úředních záznamů a statistických dat. Dobře vyplněná servisní knížka přesně mapující servisní úkony na autě prováděné by měla být podle mnohých prodejců definitivním důkazem aktuálnosti kilometrů. Jenže ani to nemusí být pravda. Servisní knížky se dají koupit nevyplněné a zfalšovat, na druhou stranu ale ani její nepřítomnost nebo nevyplněnost nutně neznamená problém. Dokonce i mnoho prvních majitelů často po záruce přechází do servisní péče svého mechanika.

Ačkoliv údaje z databází nebývají vždycky stoprocentně úplné, je dobré prohnat VIN kód auta některou z nich už jen kvůli informacím, zda není auto někde hledáno jako kradené, případně zda není majetkem leasingové společnosti. Placené databáze umí dokonce i záznamy z technických kontrol – při nichž se stav tachometru zapisuje, případně shromažďují data z inzerátů, kde se auto s daným VIN kódem objevilo na prodej. A když mělo v jednom inzerátu uvedeno 200 tisíc kilometrů a o rok později už jenom 100 tisíc, asi je něco špatně.

Poslední a dobře mířená rada – zamyslete se před tím, než začnete hodnotě na tachometru věřit. Pokud kupujete ojetý manažerský diesel, co najel za pět let údajných 40 tisíc kilometrů, je tato hodnota přinejmenším podezřelá. Koneckonců kdo by si kupoval auto podobného ražení kvůli necelým deseti tisícům ročně. Dieselová auta si lidé a zejména pak firmy kupují kvůli vysokým ročním nájezdům a výjimkou není ani překonání 50 tisíc kilometrů ročně. Samozřejmě, že výjimky existují, ovšem trocha zdravého zamyšlení je tou vůbec první věcí, jakou byste měli při pohledu na tachometr auta absolvovat.