Článek
Stalo se to během oné slavné mrazivé ruské zimy, která porazila německou armádu u Stalingradu. Andrej Lipgart, hlavní konstruktér automobilky GAZ, tehdy jel do Moskvy na poradu, aby nadřízeným představil plány na nová auta. Hlavně se spoléhal na velký sedan Rodina. Právě tento projekt byl i nakonec schválen a automobilka na něm měla nadále pracovat.
Automobilka GAZ nebyla v Sovětském svazu nová, už před válkou se zde montovaly v licenci Fordy A a AA pod značkou GAZ, od roku 1936 pak běžela výroba automobilu GAZ M-1, který byl vlastně Fordem B. Za války pak běžela produkce nákladních aut a terénních automobilů 64 a 67. Když Rudá armáda získala ve válce převahu, bylo jasné, že budou potřeba osobní automobily pro rodinu. A Rusům se tehdy líbil nový moderní Opel Kapitän s pontonovou karoserií. Výsledné auto mu bylo velmi podobné, chyběly však zkušenosti s výrobou karoserií. Maketa auta vznikla ze dřeva a podle ní se vyrobily matrice na lisování. Karoserie se však propadala, a tak se nakonec lisovaly mnohem menší díly, které se svařovaly, tmelily a brousily dohromady. Výroba tak byla nakonec nesmírně pracná.
První prototyp byl hotový 6. listopadu 1944, tehdy ještě se šestiválcem pod kapotou (motor vyrobený v licenci Dodge) a zadními dveřmi otevíranými proti směru jízdy. Auto mělo řadu nedostatků, okna netěsnila a nevešel se do něj dospělý muž v klobouku. Předělala se náprava i motor, sedadla měla nižší čalounění a okna nově těsnění. Také zadní dveře dostaly panty dopředu a otevíraly se klasicky. Dva prototypy byly dovezeny na prezentaci do Kremlu, kde bylo rozhodnuto o výrobě čtyřválcové verze, aby měl automobil menší spotřebu. Tehdejší vůdce Stalin ale nebyl spokojený se jménem Rodina, ironicky se totiž tvůrců ptal, kolik stojí vlast? A tak se ke slovu dostalo záložní jméno Paběda, tedy vítězství. O tom měl zrovna Stalin jasnou představu, kolik může stát.
Výroba byla zahájena 21. června 1946, za první rok ale bylo ručně smontováno jen 23 aut. Naplno se pásy rozeběhly až v roce 1949. Pabědu poháněl benzínový řadový čtyřválec o objemu 2,1 litru s výkonem 50 koní. Její maximální rychlost je 105 km/h, průměrně spotřebuje 13 až 15 litrů benzínu na každých 100 km jízdy. Není divu, když váží 1450 kg. Vyšší světlá výška a robustní podvozek ale dobře odolávali rozbitým silnicím. Kromě běžných verzí, z nichž se 10 % dostalo do taxislužby, vznikly i speciální verze se šestiválcem a výkonem 90 koní pro KGB a také terénní model GAZ 72 s pohonem všech kol z terénního modelu 69. Nakonec ale Pobědu nahradila luxusnější Volha 21 přezdívaná Carevna a výroba byla ukončena v roce 1958. Nebyl to ale konec, auto se od roku 1950 montovalo v Polsku jako FSO Warszawa. Nebýt jeho, asi by v Polsku žádný automobilový průmysl nevznikl.
