Pionýr? Na něm jezdil přece každý

Myšlenkou na malý motocykl se zabýval už Jaroslav Frei (1904 – 1981), někdejší technický ředitel Jawy, který úspěšně přestál německou okupaci, kdy v utajení vedl s věrnými spolupracovníky vývoj poválečných výrobků (za to byl trest smrti!), ale doplatil na komunistickou perzekuci, přestože sám do strany v naivní víře v lepší budoucnost krátce vstoupil. Hned prohlédl, a pak bylo zle. Ještě zadal kolegovi Josefu Jozífovi úkol zkonstruovat malý motocykl, ale pak mu nezbylo nic jiného, než se zachránit emigrací do Kanady.

Šéfkonstruktér Jozíf na odloženém projektu v pražské Jawě začal znovu pracovat někdy kolem roku 1953. První prototyp Jawa 50 s typovým označením 359 vyjel v následujícím roce. Vznikla padesátikusová zkušební série. Byl to ještě moped, tedy podle předpisů motokolo s pedály, jenže pro sériovou výrobu se přece jen změnil na malý jednomístný motocykl s obvyklou nožní spouštěcí pákou.

Pro převedení výroby a rekonstrukci na sériový typ 550 se vypravili slovenští konstruktéři Jozef Bizík, Zdeno Nagy a Ján Režňák na roční stáž do pražské Jawy. Bylo už jasné, že státní správa výrobu direktivně přidělila Považským strojárním v Považské Bystrici...

Slovenský závod v Považské Bystrici sice už motocykly dříve vyráběl, takže měl jisté zkušenosti, šlo však o větší dvoupístové jednoválce Manet M90. Také tato konstrukce přišla na Slovensko odjinud, pocházela totiž z brněnské Zbrojovky. Po téměř čtyřleté odmlce se závod k motocyklům vrátil. Údajně sice musel platit poplatky ve výši 100 000 Kčs každý rok pražské Jawě, a to jak za předání konstrukční dokumentace, tak za využití věhlasné značky. Jisté však je, že všechny další typy Jawa 50 Pionýr vyjížděly pouze z této továrny, než podnik přešel na jinou výrobu včetně známých mopedů Babetta...

Nebylo to jednoduché, ale nakonec se výroba v Považské Bystrici rozběhla. V prvním plném roce 1955 vzniklo 3 556 Pionýrů prvního typu 550, které pro charakteristický tvar sedla získaly přezdívku Pařez. Ležatý dvoudobý jednoválec konstrukce Jawa dával z malého objemu 49,8 cm3 nejprve výkon 1,2 kW (1,6 k) při 5 000 otáčkách za minutu a poháněl zadní kolo klasickým řetězem.

Převodovka byla třístupňová, a tak jednomístný stroj s hmotností 54 kg dosahoval největší rychlosti 45 km/h. Vzniklo celkem 106 111 těchto malých motocyklů v letech 1955 – 1958, když považská produkce vyvrcholila 47 016 kusy v samotném roce 1957, ale následující rok už paralelně naběhl vylepšený typ 555.

Na první pohled novinku odlišovaly hlubší tvarované blatníky místo jednoduchých jen po obvodu kola, protažená kapotáž zadního kola pod sedlem, vytvářející za ním nosič zavazadel, a v tzv. skútrovém provedení (těch bylo jen málo) dostal nový Pionýr plechový štít chránící nohy jezdce před nepřízní počasí spolu s průběžnými plechovými stupačkami (ochrana před ostřikem vodou a blátem).

K mechanickým změnám Jawy 50 typ 555 patřily především zvýšený výkon motoru na 1,6 kW (2,2 k) při 5 500 otáčkách za minutu, který tak byl zárukou zvýšení maximální rychlosti na limit 60 km/h, přičemž hmotnost motocyklu se prakticky nezměnila.

V prvním roce 1958 se vyrobilo 38 221 Pionýrů, vrcholu 85 094 kusů dosáhla produkce v roce 1961 a po roce 1962 končila s celkovým výsledkem 327 230 malých motocyklů typu 555! Při uvedení na trh byla cena 2 500 Kčs (tehdy dva lepší měsíční platy) a motocykly Jawa 50/555 začal nabízet podnik zahraničního obchodu Motokov také na vývoz, kam putovaly i první dvoumístné verze (od roku 1959).

Jeden z Pionýrů typu 555 (jezdec Jiří Brabenec) byl součástí tříčlenné výpravy zvané Na mopedu k beduínům, kterou zorganizoval v šedesátých letech novinář a spisovatel Ivan Milan Jedlička (sám jel na mopedu Stadion S22!). Tvořil ji do třetice ještě lékař Václav Potužník, primář z Lomnice nad Popelkou, a to na větším skútru Manet S100 (také výrobku Považských strojární) s přívěsným vozíkem Motex. Všechny stroje úspěšně dojely až do Egypta na Sinajskou poušť a zase zpátky!

Vyvrcholením konstrukce Pionýrů byly elegantní malé motocykly Jawa 50 typ 05 (Ideal a Sport), dále modernizované na typy 20, 21 (Sport) a 23 (Mustang). Kromě posledního, který byl odlišný malým motocyklem se stejným typem motoru, se všechny ostatní dodávaly podle vyjádření výrobce v oskútrovaném vyhotovení, tedy se zmíněnou ochranou nohou, jakou už dostaly některé Jawy 50 typu 555.

Základní koncepce se neměnila, výkon motoru vzrostl z 1,6 na 2,2 kW (tedy z 2,2 na 3,0 k) při zvýšení otáček na 6 000 za minutu, byť největší rychlost zůstala omezena na 60 km/h, ovšem Pionýr už dostal standardně dvojsedlo. Při premiéře na Mezinárodním veletrhu 1962 v Brně bylo oznámeno, že průměrně každý čtyřicátý občan Československa vlastní malý motocykl Pionýr, což se samozřejmě mělo ještě zlepšit!

Pokud mám sám zavzpomínat na tento stroj, tak v době, kdy nebyly jiné možnosti, jsem jednou s přáteli vyrazil na Velkou cenu Československa do Brna, chtěli jsme tehdy prostě vidět nejlepší motocyklové závodníky světa. Hned za Prahou nám u Jawy 175 praskla pneumatika, nová nebyla k mání, a tak se výprava ze tří mladíků zmenšila na dva!

Jel jsem na Pionýru typu 05, kamarád na lepším Mustangu. Do Brna jsme skutečně dojeli asi za šest hodin, přespali u známých ve Šlapanicích a pak po dva dny sledovali boje na staré trati někdejšího Masarykova okruhu. Horší byla cesta zpátky v neděli večer. Setmělo se, ale my jsme stále jeli.

Někde před Prahou jsme zabloudili, a přestože bylo léto, už jsme byli pěkně vymrzlí. Když jsme slezli ze strojů, trochu jsme vrávorali, a tak na nás místní občané zavolali policii (tedy tehdy Veřejnou bezpečnost), místo aby nám laskavě ukázali cestu! Policisté nám dali dýchnout, samozřejmě jsme žádný alkohol nepili, nakonec ukázali cestu a doprovodili nás na hranice Prahy. Tehdy jsem přísahal, že už nikdy na Pionýru tak daleko nepojedu. Samozřejmě jsem to nedodržel.

Poslední generace Pionýrů byla nejlepší. Do roku 1982 jich vzniklo celkem 490 826 kusů, a k tomu lze přičíst ještě 448 565 Mustangů. Takže je snad jasné, proč na Pionýru jezdil snad každý mladý motorista v našich zemích!