Piaggio MP3 300 HPE Sport – výhody toho, mít o kolečko víc

Diskuzi o tom, zda svět dvou kol může mít i tři kola, rozvířila před časem Yamaha se svojí specialitou Niken. Polokapotovaná motorka sportovně-cestovního ražení se chová jako úplně klasická motorka, jak jsem to koneckonců popisoval v samostatném testu. Výhodou je ale lepší stabilita při cestovních rychlostech například na dálnici, a zejména daleko lepší adheze. Protože dvě samostatné pneumatiky mají logicky i dvě samostatné styčné plochy.

Jenomže abychom byli spravedliví, tak už dlouho předtím, než do světa plnotučných motorek vtrhnul Niken, bylo tu Piaggio MP3 – městský skútr, jehož hlavním benefitem není ani tak stabilita a adheze, jako homologace. Potažmo to, s jakým řidičákem smíte tenhle velký skútr řídit.

Standardně smíte s řidičským průkazem skupiny B (na auto) řídit motocykl o objemu do 125 ccm, s výkonem do 11 kW a s automatickou převodovkou – takže prostě malé skútry. Jenže Piaggio MP3 je z pohledu zákona tříkolka. A je-li jako taková vybavena nožním brzdovým pedálem, smí se na ni s „béčkovým řidičákem“ i přes vyšší objem a výkon.

Což se může občas hodit. On malý skútr je sice do města naprosto dostačující, ale když musíte do města každé ráno třeba 20 kilometrů dojíždět po dálnici nebo rychlostní silnici, je jeho výkon najednou těžce nedostačující. Stačí však nějaký ten kubík a kilowatt navíc, a delší dojíždění je o dost příjemnější.

Piaggio ve svém portfoliu nabízí po aktuální modernizaci dvě kubatury MP3. Je tu menší třístovka o výkonu 26 koní (19 kW) a větší pětistovka, která se řadí spíš do kategorie maxiskútrů – díky 44 koním (33 kW) už má výkon i na cestování, je celkově větší a počítá s tím, že budete jezdit ve dvou.

Já jsem si do testu vzal menší Piaggio MP3 300, které je dle mého naprosto ideální na výše popsanou situaci: Denně dojíždíte do města z větší vzdálenosti, takže potřebujete vyšší výkon na dálnici či městský okruh, pořád ale potřebujete být dost mrštní a agilní na to, abyste se propletli džunglí ranní dopravy.

Ta první „dojížděcí“ část nemá chybu. Třístovkové Piaggio sice pořád nehýří výkonem, takže jeho sílu zkrotí i začátečníci, kteří dostali jen základní skútrovou průpravu, přitom si ale můžete v mimoměstském provozu daleko víc vyskakovat. Předjetí na okresce zvládnete vcelku hravě a když dojde na nějakou tu dálnici, můžete dlouhodobě jet rychlostí okolo 110 – 120 za hodinu.

Jen pro srovnání – většina klasických „stopětadvacítek“ svižně zrychluje tak do 70 km/h a na maximálku těsně přes 100 km/h se vyškrábe až po dlouhém boji, přičemž vám malého skútru pod vámi začíná být vysloveně líto. Po stránce výkonu si tedy s třístovkou pomůžete významně.

Sotva se však dostanete do městských kolon, karta se obrací. Pořád si stojím za tím, že malý skútr je ta absolutně nejrychlejší varianta, jak se pohybovat po městě, a potvrdil to i náš nedávný test. Jenže MP3 už tak úplně malý skútr není. I přes dvě kola vpředu sice není o moc širší (s celkovou šířkou 800 milimetrů je to jen necelých 10 centimetrů oproti konvenčním stopětadvacítkám), ale rozměrná přední kapotáž vytváří dojem „macatosti“, což může zejména začínající jezdce trochu vyděsit.

Když se k tomu přičte pohotovostní hmotnost 225 kilogramů (stopětadvacítky mívají o bezmála 100 kilo méně), najednou není proplétání městskou dopravou tak radostné a bezstarostné. Pořád jste v koloně hbití, navíc vám přední náprava trochu pomůže s rovnováhou, ale ta neuvěřitelná mrštnost stopětadvacítky tady prostě není. Rozhodně se nedá říci, že byste se ve městě elegantně nevymotali – vymotáte se ve výsledku všude, jen to prostě není zase tak snadné a bezpracné, jako na menším skútru s jedním kolem vpředu. Je to nicméně férová daň za možnost kočírovat výkonnější skútr s větším motorem.

Až dosud jsem porovnával výkon a mrštnost, ale úplně jsem zanedbával jednu podstatnou věc. MP3 má přeci vpředu dvě kola! Kromě již zmíněného snazšího držení rovnováhy to znamená o něco víc adheze a jistoty v zatáčkách, ale taky možnost přední „nápravu“ uzamykat.

MP3 je sice vybavená hlavním centrálním stojanem, ale klasický boční stojan postrádá – vůbec ho totiž nepotřebuje. Úplně stačí, když před vypnutím zapalování stisknete přepínač na pravém řídítku, ozve se písknutí a přední kola, která se za jízdy synchronně naklání, zůstanou zablokovaná přesně v té pozici, v jaké je uzamknete. I z toho důvodu má MP3 velkou páku parkovací brzdy, která zajišťuje skútr v kopci – u dvoukolových skútrů tuhle funkci částečně plní opřený boční stojan.

Otázka, která napadne úplně každého, je tedy nasnadě. Lze jezdit na MP3 i bez toho, aby dával jezdec při zastavení nohy na zem? Jde to, ale chce to trochu cviku. Uzamknout přední kola jde pouze ručně přepínačem a pouze tehdy, když je úplně zavřený plyn a rychlost spadne pod 15 km/h. K opětovnému odemčení pak dojde při sebemenším pootočení plynu.

Po chvíli jsem se tedy naučil zamknout nápravu těsně před zastavením na světlech, čekat s nohama na stupačkách a jen co se rozsvítila zelená, vzít za plyn a odjíždět. Právě odjezd je přitom ta nejhorší část, protože je potřeba se dobře připravit na moment, kdy přestane skútr sám držet rovnováhu, a musí vcelku svižně zrychlit, aby se nezačal kácet k zemi. Přiznám se, že občas jsem prostě dal nohy na zem – je to výrazně menší anabáze.

Udělat nad MP3 nějaký finální verdikt je dost složité. Pořád je to v první řadě klasický skútr – má velký prostor pod sedlem na integrální přilbu, odveze nákup a lze na něm fajnově dojíždět do práce – vzhledem k výkonu i z větší dálky. Ale ta tři kola vlastně až tolik nepotřebujete.

Jenže pak je tu ta otázka papírů. Samozřejmě si můžete koupit klasický dvoukolový skútr v podobné kubatuře, ale na něj už musíte mít řidičák, kdežto u MP3 si vystačíte i se skupinou B na auto. Právě to je ta hlavní výhoda, kterou MP3 nabízí. Je to zkrátka dobrý a úplně klasický skútr, který můžete řídit jen proto, že má kolo navíc. A to může být pro spoustu lidí se specifickými požadavky k nezaplacení.

Zbývá už jenom cena. Menší MP3 300 HPE vyjde na částku 189 900 korun, případně na 195 900 korun za verzi Sport, která se liší v designu a drobnostech.