Test ojetiny Peugeot Partner/Citroën Berlingo: Všeumělové

V testech ojetých MPV jsme už několikrát psali, že nabídka velkoprostorových vozů na trhu je dost omezená. A těch pár slušných aut zase stojí nehorázné peníze. Existují sice alternativy, ale prakticky žádná neposkytuje tak atraktivní poměr ceny, hodnoty, spolehlivosti, praktičnosti a provozních nákladů jako Peugeot Partner a Citroën Berlingo.

Francouzi malé dodávky vždycky uměli. Vždyť to byly právě malé dodávky od Citroënu, které pomáhaly stavět francouzské poválečné hospodářství na nohy, podobně jako u nás po revoluci verze pick-up odvozené ze Škody Favorit a později i Felicie.

Osobní verze malé dodávky je velice zajímavá alternativa k nedostatkovým MPV, neboť nabízí většinou opravdu pět plně použitelných sedaček (kdo potřebuje dát tři dětské sedačky vedle sebe, klasický kombík nebo SUV mu většinou nestačí), ale zároveň mohou fungovat jako pracovní auto. Oba vozy patří pod koncern PSA a byla vyvíjena společně. Mnoho rozdílů mezi nimi proto nenajdete a naše poznatky o Peugeotu Partner proto platí i pro Berlingo.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili osobní verzi dodávky Peugeot Partner s motorem 1.6 HDI o výkonu 66 kW a pětistupňovým manuálem. Vůz z roku 2010 měl na tachometru 172 000 km a prodejce za něj chtěl v době testu 125 000 Kč.

Na rozdíl od rodinných MPV je trh ojetin s osobními verzemi dodávek docela dobře zásoben. Peugeoty Partner a Citroëny Berlingo pořídíte od nějakých 65 000 korun a v současné době je na inzertním portálu Sauto.cz k dispozici více než 440 nabídek. Nejlevnější kusy mají ale najeto přes 250 tisíc kilometrů.

Dostupné vozy s nájezdem do 100 000 km budou mít pod kapotou spíše benzinový motor, diesely toho mívají najeto už hodně. Ačkoli se diesel zdá jako jednoznačná volba, tak zhruba čtvrtina ojetin má pod kapotou právě benzinový motor. Kuriozitou je i pár plně elektrických verzí Berlinga, ale ty jsou docela drahé. Naprostá většina aut je v pětimístném uspořádání, sedmimístné verze na trhu skoro nejsou.

Modely Peugeot Partner a Citroën Berlingo využívají platformu hatchbacků Peugeot 308 a Citroën C4. Samozřejmě, že podvozek není úplně stejný, jsou tu odlišné pružiny a tlumiče s ohledem na použití spíše v užitkových vozech. Dodávky mají také pomalejší převod řízení.

Dynamické zázraky od tohoto typu auta asi nikdo nečeká. Motory se skromným objemem a výkonem nepředvedou žádné divadlo a teprve o nejsilnějších verzích naftové jednotky 1.6 HDI se dá hovořit jako o provedení, které řidiče svou omezenou dynamikou vyloženě nefrustruje. Ovšem na přibližování s plným obsazením to zas taková katastrofa není a i naložený Partner/Berlingo zvládne v dálničním stoupání udržovat tachometrových 130 km/h.

Nejpohodlnější, s ohledem na hluk v kabině a spotřebu paliva, je udržovat rychlost u 110 km/h. Pak naftová šestnáctistovka bere do šesti litrů na 100 km a neřve. Pružnost je akceptovatelná, ale předjíždění budete muset plánovat. Ale znovu, bavíme se v principu o užitkovém autě. Jestli chcete lítat po dálnici, kupte si Zafiru Bi-Turbo. Ta ale nebude stát sto dvacet tisíc korun.

Ačkoli asi většina lidí půjde automaticky hledat diesel, úplně bychom neházeli do koše nabídky benzinových verzí, především pak staršího provedení 1.6 16V. To poznáte podle zdvihového objemu 1 587 cm3 a výkonu 66 nebo 80 kW.

V zásadě je to slušný, jednoduchý a spolehlivý motor, který krom běžné péče (olej po roce nebo 15 000 km, každých 10 let nebo 150 000 km nové rozvody i s vodní pumpou za necelé dva tisíce) nic nepotřebuje. Teď po letech může zlobit zapalování (obvykle kvůli neměněným svíčkám) a unavené kusy si už vezmou trochu oleje, ale pokud potřebujete jezdit krátké trasy po městě s častými zastávkami a startováním, bude tohle lepší volba než diesel s částicovým filtrem, kterému takový styl jízdy nesvědčí.

Horší je to s nástupcem v podobě motoru 1.6 VTI (objem 1 598 cm3, 72 nebo 88 kW). Ten má podstatně složitější techniku, a ta bohužel také zlobí. Tento motor proslul chrastěním a vytaháváním rozvodového řetězu (sada se dá sice koupit za rozumné dva tisíce korun, ale samozřejmě si připočtěte ještě práci). Zlobí ale také systém proměnného časování ventilů, především pak oba jeho elektromagnetické ventily dohromady za více než pět tisíc korun.

Motory VTI ale také trpí na úniky oleje, netěsné vodní pumpy a spoustu dalších drobných potíží, které provoz s těmito motory komplikují a prodražují. Člověk, který potřebuje jezdit, se s tím tak nějak smíří u dieselu, který to zase vrátí na výhodné spotřebě. Ale když pak benzin bere osm až devět litrů a zlobí, to je pak soužití s ním k vzteku.

Pod kapotu těchto dodávek se dostalo několik verzí motoru 1.6 HDI. Vyznat se v tom je trochu komplikované, ale zkusíme to zjednodušit, abyste věděli, kterou verzi hledat a kterým se raději vyhnout.

Vynechali bychom starší provedení homologované ještě dle normy Euro 4. Má šestnáctiventilovou hlavu a proslulo netěsnými vstřikovači, rychlým hromaděním karbonu a obecně nízkou spolehlivostí, kterou podpořily i nesmyslně dlouhé olejové intervaly. Takhle: pokud někdo doloží, že v motoru měnil olej nejpozději po 10 000 km, nemůžeme ho úplně zakázat, ale těžko nyní servisní historii tak detailně ověříte.

Pozdější verze homologovaná dle normy Euro 5 je lepší. Má osmiventilový rozvod a solidní mechanický základ. Bohužel i tady se natažené olejové intervaly umí na vnitřnostech motoru projevit negativně. Motor 1.6 HDI by ale nebyl tak problematický, kdyby výrobce provedl drobnou úpravu. Výpustní šroub olejové vany je totiž zastrčený, a to způsobuje, že na dně vždycky zůstane trocha starého oleje. Ten novou náplň znehodnocuje.

Doporučujeme tak nechat olejovou vanu upravit. Už i dealeři Peugeotu a Citroënu prodávají sadu s upravenou olejovou vanou, spolu s výměnou oleje je to naprosto rozumná investice za pár tisíc. Pokud už kupované auto upravenou olejovou vanu má, je to signál, že bývalý majitel věděl, co dělá. Mohla by to tak být dobrá koupě. Pak stačí olej měnit po 15 000 km a motor vydrží na věky.

Lepší je verze s pětistupňovým manuálem, protože má nejen spolehlivější a levnější vstřikování, ale také jednoduchý pevný setrvačník a levnější turbodmychadlo s pevnou geometrií. Verze s šestistupňovým manuálem jsou sice výkonnější, ale mají choulostivé vstřikovače (při provozu na běžnou naftu každých 100 000 km oprava za 20 tisíc korun), drahé variabilní turbo a drahý dvouhmotnostní setrvačník.

Motor 1.6 HDI pak ještě v rámci přechodu na normu Euro 6 dostal povinné vstřikování technické močoviny AdBlue, čímž se nám zase emisní systém zkomplikoval. Zatím to moc nezlobí, ale už se u více ojetých kusů objevují závady dodatečných senzorů a dávkování močoviny. Bude to tak dražší na údržbu.

Proto doporučujeme verzi Euro 5 s pětikvaltem. Ta znamená spolehlivý provoz s rozumnými investicemi. Vlastně jen počítejte s životností částicového filtru okolo 200 000 km, oficiálně repasovaný se dá dle verze vyměnit za únosných 12 až 18 tisíc korun. A pak měňte rozvody preventivně každých 120 000 km nebo šest let. Oficiální plán říká 240 000 km, což je prostě moc.

Z mechanických věcí pak stojí za to připomenout drhnoucí řazení u manuálních převodovek po vyšších nájezdech. Ne vždy ale pomůže výměna oleje v převodovce. Podvozek je jednoduchý, ale po deseti letech už nebude v optimálním stavu, takže zvažte investici do nových tlumičů a unavených pružin. Životnost brzd se odvíjí od stylu jízdy a zatěžování auta.

Ačkoli Peugeoty a Citroëny této doby nereznou, extrémně vytěžované kusy, které navíc utržily v provozu sem tam nějakou tu ránu, už mohou místy vykazovat náznaky koroze. Liší se to kus od kusu. S poškozením po nehodě souvisí ještě jedno riziko, a to pojezdy bočních dveří. Špatně opraveným kusům pojezdy váznou. Také se do nich snadno dostává špína.

Z elektronických věcí toho moc nezlobí, už proto, že berlinga a partnery toho na palubě zas tolik nemají. Občas odejde elektronika klimatizace (u manuální je oprava výrazně levnější), časem zlobí zámky dveří či různá čidla. Vše před koupí vyzkoušejte. Pokud to funguje teď, už to zřejmě bude fungovat vždycky. Pro francouzská auta platí, že buď zlobí hned od výroby, nebo už nikdy.

Rozjet v současné době podnikání není nic jednoduchého. Mnoho lidí se kvůli tomu musí zadlužit, protože určité typy soukromého byznysu prostě větší vstupní investice a praktické auto potřebují. Tyhle osobní verze dodávek jsou ale naprosto skvělé přesně pro takové případy. Přes týden s nimi vyřídíte všechny povinnosti spojené s prací (např. zásobování restaurace či rozvoz materiálu) a o víkendu můžete naložit rodinu a vyrazit na chatu.

A na rozdíl od honosných a drahých MPV vám nebude líto, když se vám vzadu v tom plastovém kufru něco převrhne a vylije. Ojetý Partner a Berlingo nejsou žádné naleštěné stylovky, ale jako dostupní a spolehliví dělníci prakticky nemají na trhu ojetin konkurenci.