Peugeot 508 SW – krasavec ve své třídě

Hned na úvod jedna zásadní otázka: Je Peugeot 508 SW vůbec nejhezčím kombíkem současného trhu? Vzhled je samozřejmě subjektivní, ale já bych řekl, že možná i ano. Parádní příď, přirozeně přenesená ze sedanu, je tady doplněna charakteristkým kombíkovým „batohem“, který je však do celkové siluety auta zapracován tak elegantně, jak to jenom jde. Linie střechy pomalu padá do opticky kompaktní zádi a postupně se ztenčuje také linie oken. Když už jsme u oken – kombík samozřejmě zachovává bezrámová okna na všech čtyřech dveřích. Což sice nenese žádnou praktickou výhodu, ale v ten moment, kdy otevřete jenom spodní část dveří se staženým oknem, jste automaticky králem celého parkoviště.

Samozřejmě, že tříprostorový sedan s „kufrovou“ zádí vypadá ještě o malý kousek lépe, ale pak je tu ten důvod, proč si lidé kombíky kupují – praktičnost. Když už je 508 SW nejhezčím (alespoň dle mého) kombíkem, je také nejpraktičtější? To zase ne. Kufr má v technických specifikacích psaný objem 530 litrů, ovšem jedná se o metodu objemu tekutin, která vždy ukáže o několik litrů víc než konvenčnější měření metodou VDA. I tak lze ale Peugeot 508 SW a jeho kufr považovat za dostatečně velký k většině normálního používání.

Podobná situace panuje na zadních sedadlech. Hodně vysocí dospěláci mohou sice lehce trpět kvůli svažující se střeše, která tím poněkud omezí místo pro hlavu, ale pokud běžně nevozíte basketbalisty, bude většina lidí relativně spokojená.

Naší exkurzi interiérem odzadu dopředu zakončíme logicky v prostoru pro řidiče a spolujezdce, kde Peugeot vypadá na první pohled skvostně a moderně, ale má tu pár „ale“. V první řadě je to místy lehce roztodivná ergonomie, která bude vyžadovat chvíli zvykání – na druhou stranu však nic, na co bychom nebyli od francouzské automobilky zvyklí.

Pokud jste až dosud v žádném moderním Peugeotu neseděli, bude jednoznačně největším překvapením pozice volantu vůči budíkům. V rámci uspořádání iCockpit se totiž nekouká na digitální přístrojový štít skrz volant, ale přes volant, jehož věnec je skutečně miniaturního průměru. V závislosti na řidičské pozici si pak budou někteří řidiči překrývat malou část displeje právě volantem, ale situace už není tak dramatická jako u starších menších modelů, kde na budíky nebylo mnohdy přes volant pořádně vidět. Těžko říct, jestli lze tohle uspořádání považovat za ergonomický přešlap; v každém případě se ale minimálně zpočátku jedná o nezvyk.

Technologická výbava – tedy zejména velký dotykový displej infotainmentu s navigací, čnící ze středové konzoly, je také lepší než u starších modelů, ale třeba zobrazení navigace a reakční doba na některé pokyny je stále spíše pod průměrem.

Na druhou stranu pocit z interiéru jako takového je všeobecně spíš kladný. To, co najdete po otevření bezrámových dveří, je zkrátka designově obdivuhodně vyvedené. Dekory palubky a dveří z decentního dřeva jsou moc hezké, kožená sedadla s kontrastním prošíváním vypadají také skvěle, a navíc jsou pohodlná. Pozice za volantem se dá nastavit na krátké ruce a dlouhé nohy, jak to má být. Celkový dojem občas pokazí jen ne zcela vhodně zvolený materiál, kdy se hned vedle příjemného měkčeného plastu nebo kůže nachází obyčejný tvrdý plast.

Na týden v redakci se 508 SW dostavil ve verzi GT Line, doplněné o nejsilnější diesel nabídky – čtyřválec 2.0 BlueHDI. Ten generuje výkon 177 koní, točivý moment 400 Nm a sílu přenáší na přední kola skrze osmistupňový automat s klasickým hydrodynamickým měničem.

Pokud nemáte sportovní choutky, ale chcete prostě jen solidně svižný diesel s rezervou výkonu a správně ležérním naladěním, je právě tenhle motor v zásadě výborným řešením. S důstojnou silou tahá vznětový dvoulitr ještě před dosažením dvou tisíc otáček a má silné střední pásmo, takže i svižnější předjetí na okresce se mnohdy obejde bez podřazování. Převodovka se hladce rozjíždí, hladce řadí, ale celkově je – stejně jako motor – naladěná spíš na klidnější jízdu. Zběsilé podřazování okamžitě po sešlápnutí plynu po ní nechtějte, na druhou stranu úplně líná taky není. A kdyby přece nadešel čas na sportovní svezení, pořád jsou tu pádla pod volantem.

Na podobné vlně jede i podvozek. V režimu Comfort jsou adaptivní tlumiče opravdu hodně pohodlné, velký kombík má až plavný projev a jsem skálopevně přesvědčen, že právě v tomhle režimu bude 508 jezdit u každého majitele po většinu času. Když na to ale přijde, umí v režimu Sport patřičně přitvrdit. Sportovní auto sice z 508 mávnutím kouzelného proutku neuděláte, ale do řízení a způsobu, jakým se pohybuje po silnici, vnesete velkou dávku jistoty. Jízdní vlastnosti jsou tu na výši a chcete-li jet svižně, budiž vám to dopřáno vrchovatou měrou. Přitom ale stále relativně za levno – spotřeba ani v mojí režii (což znamená s těžší nohou na plynu) téměř nepřekročila hranici sedmi litrů na sto – na velký kombík s výkonným dieselem slušná hodnota.

508 SW má tedy svoje kouzlo i jinde než v mimořádně líbivém vnějším vzhledu. Interiér je prostorný, pohodlný a dobře vypadající, byť pár výhradám, zejména po ergonomické stránce, se neubráníte. Jízdní vlastnosti se potom umí dost různit díky adaptivnímu tlumení. Můžete mít plavného dálničního cestovatele nebo příjemně svižný kombík, ačkoliv motor s převodovkou se přiklání spíše k poklidnější jízdě. Na zdolávání velké spousty kilometrů je prostě 508 SW jako dělaná, a to je ten účel, pro který si ji velká spousta lidí vybere.

Ceny 508 SW začínají na částce 770 000 korun, jenže to je za nejslabší diesel o 130 koních, propojený s manuálem (ten je v nabídce pouze u téhle varianty) a nejnižší výbavou. Zatoužíte-li po testované vrcholné verzi GT Line se silným dieselem, musíte sáhnout na opačný konec ceníku, kde Peugeot vychází na 1 030 000 korun.