Peugeot 5008 je spolehlivé rodinné MPV, které nerezne

Čert ví, proč mají stále moderní Peugeoty tak špatnou pověst a ceny jim padají na trhu ojetin rychleji než konkurenčním vozům. Tohle MPV je toho zářným příkladem. Vždyť nejlevnější kusy stojí v inzerátech i méně než 90 000 Kč.

Možná je to zapříčiněno jistou setrvačností kupujících z doby, kdy Peugeot procházel opravdu velmi špatným obdobím, a ještě se k nám vozily polorozpadlé vraky ze západní části Evropy. S takovými auty se opravdu nedala hrát žádná hitparáda.

Ale moderní Peugeoty vůbec nejsou špatná auta, a naopak se mohou pochlubit nejen slušnou spolehlivostí, ale třeba také vynikající antikorozní ochranou (desetiletého orezlého Peugeota jsme ještě neviděli, Mercedes nebo Audi už ano), velmi povedenými diesely a opět také přijatelnými jízdními vlastnostmi.

V Auto ESA jsme si tentokrát na test půjčili atraktivní sedmimístnou a faceliftovanou verzi Peugeotu 5008. Vůz s obvyklým motorem 1.6 HDI o výkonu 88 kW s šestistupňovou manuální převodovkou byl z roku 2016 a v době testu měl najeto jen 42 500 km. Prodejce za něj chtěl 290 000 Kč.

Tohle je opravdu zajímavá cena za relativně mladé a málo ojeté rodinné MPV. Podobně starý a ojetý S-Max a Galaxy od Fordu či Sharan od VW budou stát minimálně půl milionu, ale spíš víc. Peugeoty jsou opravdu výrazně dostupnější a nedá se říci, že by měly být adekvátně k tomu horší. To rozhodně ne.

Aktuálně lze na inzertním portálu Sauto.cz vybírat ze zhruba dvou stovek inzerátů na auta první generace. Jak už jsme naznačili v úvodu, nejlevnější modely 5008 začínají u 90 tisíc korun, ale za to dostanete už opravdu silně ojetá auta s dieselem a nájezdem hodně přes 200 000 km.

V inzerátech naprosto převažují diesely. Kusy s motorem 1.6 HDI s nájezdem do 100 000 km už spadly pod 200 000 Kč a testované auto je příkladem, že do tří set tisíc lze pořídit faceliftovaný diesel s poměrně malým nájezdem. Dvoulitr HDI po faceliftu a s přijatelným nájezdem stojí nějakých 250 tisíc a víc.

Ačkoli mám ve zvyku se i trochu rozepsat o jízdních vlastnostech a projevu, u Peugeotu 5008 to zmíním jen okrajově a asi si vystačíme s tvrzením, že na poměry velkoprostorových rodinných aut jezdí 5008 slušně. Jestli chce někdo sedmimístné rodinné MPV, které jezdí skoro až sportovně, ať si koupí Ford S-Max, případně ještě Galaxy. Všechna ostatní MPV jsou ve srovnání s nimi jen krabice.

Ale tady jde o prostor, komfort a užitnou hodnotu. A v případě Peugeotu 5008 si zas nelze tolik stěžovat. Velký je dost a trojice sedadel ve druhé řadě pojme s přehledem tři děti (dokonce i tři dětské sedačky) a také trojice dospělých tu delší cestu vydrží, i když se tu samozřejmě nerozvalí jako na gauči. Ale stačí to. Ve srovnání například s Galaxy či Sharanem má ale 5008 trochu nižší strop, takže dlouháni budou škrtat hlavou o střechu. S panoramatickým skleněným oknem je to ještě horší.

Třetí řada sedadel nebyla standardem, ale testované auto ji mělo. Pro dospělého to je spíše taková trestná lavice, ale menší postavy a děti se sem vejdou. Trochu limitující může pro někoho být absence Isofix úchytů v této poslední řadě, ale sedadla jsou koncipována jako nouzová. Dají se přitom rychle sklopit zpět do podlahy (pozor, ať si při tom neucvaknete prsty stejně jako ten nešika, co píše tento článek) a rázem máte kufr, jehož kapacitu sotva někdy plně využijete. Sedadla ve druhé řadě se pak dají různě posouvat a sklápět, dokonce jdou i zcela vyjmout. A pak se z 5008 stane malá dodávka.

Na téhle generaci Peugeotu 5008 je příjemná ještě jedna věc. Má totiž normální volant a poměrně tradiční ergonomii. Nemusíte nic obsluhovat přes upatlaný a zpomalený dotykový displej, protože klimatizace se ovládá ještě klasicky otočnými ovladači. V tom se mi Peugeot 5008 zdá příjemnější než to nové řešení s mrňavým volantem a dotykovými displeji.

Ale pojďme na techniku, která vás asi u ojetiny zajímá nejvíc. Začneme benzinovými motory:

Základní atmosférická šestnáctistovka je na 5008 sotva dostatečný pohon, zejména když ji naložíte. Navíc tento motor po letech a kilometrech začíná trpět spotřebou oleje a může mu selhat rozvodový řetěz. Opatrně s přestavbami na LPG, ale díky nepřímému vstřikování tu zas taková rizika nejsou.

Podobné problémy trápí přeplňovanou jednotku 1.6 THP (v modelu 5008 se používalo označení 155 THP). Ta už sice jede hezky, ale při dlouhodobém couravém provozu na obyčejný benzin rychle karbonuje. Potřebuje palivo s aditivy, vyšším oktanovým číslem a pravidelně pořádně protáhnout, aby se z ní, lidově řečeno, vyhnali pavouci. Pak ale také potřebuje každých 10 000 km nový olej.

Ojetiny jsou už často zakarbonované, vymleté, s nataženým rozvodovým řetězem, nefunkčním časováním ventilů a mnohdy i s prasklým pístem. Motory s manuálem bývají v horším stavu než verze s automatem.

Podstatně se to zlepšilo s přechodem na emisní normu Euro 6, kdy motor (nyní značený jako 165 THP) dostal nové písty a celkově se zdá být spolehlivější. Citlivost na kvalitu oleje a palivo ale zůstala. Ovšem s automatem je to docela zajímavá kombinace, která uděluje modelu 5008 slušnou dynamiku. Reálná spotřeba se pohybuje kolem 8 litrů na 100 km.

Tříválec 1.2 PureTec je zatím slušný, ale pochybujeme, že do něj v 5008 někdo tankoval jen aditivovaný stooktan a olej měnil po 10 000 km. Navíc není v kombinaci s manuálem moc příjemný, povedený automat se k němu v 5008 nenabízel. Logickou volbou tak zůstávají diesely.

Motor 1.6 HDI prošel v modelu 5008 několika fázemi. Hlavně se vyhněte verzi s robotizovanou převodovkou, což je řidičské peklo. A také nechte ležet verzi Euro 4 se šestnácti ventily. Ta už bude po smrti a budou s ní problémy. Hledejte raději verzi Euro 5 a novější, ideálně manuál, případně novější verzi Euro 6 s již klasickým šestistupňovým automatem s hydrodynamickým měničem. To je naopak slušná a poměrně spolehlivá kombinace.

S přechodem na emisní normu Euro 6 dostaly motory HDI povinný systém vstřikování AdBlue kvůli redukci oxidů dusíku. Je to zase další emisní složitost, ale u mladých aut s menšími nájezdy vás spíše bude obtěžovat komplikované plnění do nádržky v podlaze kufru. A to není jediné aditivum. Peugeoty používají ještě speciální aditivum pro usnadnění regenerace filtru pevných částic. To se ale doplňuje servisně při prohlídkách.

Mechanicky je jinak motor 1.6 HDI velmi slušný, potřebuje ale péči a možná i jednu technickou úpravu. Má nevhodně tvarovanou olejovou vanu se zapuštěným šroubem, který způsobuje, že stará náplň nejde celá vypustit. V motoru se tak hromadí kaly ze starého oleje a ty umí nadělat pěknou paseku.

U nás ale funguje několik nezávislých dílen, které umí vanu motoru 1.6 HDI upravit tak, aby byl šroub vystrčený a olej šel vyměnit celý. Rozhodně to udělejte, spolehlivosti této jednotky to jedině prospěje. Pak už nemusíte úzkostlivě měnit olej po 10 000 km, ale klidně po obvyklých 15 000 km nebo jednom roce. Ohněte se pod auto, a pokud uvidíte vystrčený šroub z vany, bude to dobrá koupě. Bývalý majitel věděl, co dělá.

Motor 2.0 HDI je pro Peugeot 5008 samozřejmě dynamicky zajímavější, a pokud jde o spolehlivost, vlastně mu není co vytknout. Je to jeden z nejlepších dieselů ve svá kategorii na trhu. V kombinaci s klasickým automatem je pak tohle MPV opravdu skvělá koupě.

Dvoulitr nemá ten problém s olejovou vanou jako šestnáctistovka, takže po 100 000 km na natažené třicetitisícové intervaly nebývá většinou po smrti. Spíše se po větších nájezdech připravte na takové ty obvyklé dieselové věci. Ale i tak třeba vstřikování a okruh EGR na naftových peugeotech drží dlouho. Jsou to vážně dobrá auta, která s odpovídající údržbou umí sloužit velmi dlouho.

Nejvíce ale bude záležet na tom, jak se člověk o auto stará. Tady naštěstí není ta servisní náročnost taková a stačí se držet konzervativního plánu. Jen se připravte na to, že někde kolem 200 000 km bude potřeba vyměnit filtr pevných částic, který se přirozeně zanáší. A s ním souvisí ještě jedna drobnost. To aditivum pro jeho regeneraci se přimíchává do paliva a řídicí jednotce moc nepomáhá takové to vesnické tankování „za dvě stovky“, kdy se plovák v nádrži sotva pohne. Pak auto neví, kolik toho aditiva má vlastně přidat.

A kdy jezdit do servisu? Záleží na tom, jak s autem jezdíte, ale určitě opusťte prodloužené dvouleté intervaly nastavené výrobcem. Jen motor 2.0 HDI, který se věčně necourá po městě, by mohl pro olej až po 20 000 km (ale vždy nejpozději po roce!). Jednotka 1.6 HDI s upravenou olejovou vanou vydrží patnáctitisícový interval. Jinak měňte po deseti tisících. Každých 10 000 km měňte olej u 1.6 THP (155 THP) a raději i u 1.6 16V.

Pamatujte také na výměnu rozvodového řemenu u motorů HDI, u dvoulitru po 160 000 km, u šestnáctistovky raději už po 120 000 km. Řetězové rozvody benzinových čtyřválců sice servisní plán stanovený nemají, ale jednou na ně přijde řada. U přeplňovaného motoru 1.6 THP se doporučuje při velké rozborce udělat rovnou kompletní čištění motoru od karbonových úsad. Kdo tohle udělal, nemá motivaci se auta zbavovat. Plno ojetin na trhu tak tohle teprve čeká.

MPV 5008 se Peugeotu povedlo. Je to dostatečně prostorné auto, které rozhodně nejezdí tak špatně, jak by člověk od francouzského rodinného přepravníku čekal. Výhodou může být vzácná sedmimístná verze pro další prodej, protože nabídka na trhu ojetin je dost omezená. Asi nejrozumnější volbou jsou diesely, ideálně s klasickým automatem. Za tu trochu vyšší servisní náročnost rozhodně stojí a velice dobře je po letech zase prodáte. Na rozdíl od spousty jiných aut totiž tenhle Peugeot jen tak nezrezne.