Peugeot 406 Coupé 3.0 V6 – Ferrari pro chudé

Jestli jste náhodou tuhle historku slyšeli vyprávět nadšeného majitele Peugeotu 406 Coupé, vězte, že to je nesmysl. Kdysi se na příběh vzniku nejhezčího novodobého vozu francouzské značky ptal redaktor britského Autocaru přímo Paola Pininfariny, šéfa jednoho z nejznámějších designových center na světě. Ital se jen usmál a rozpovídal se o tom, proč a jak krásné 406 Coupe vzniklo. Peugeot spolupracoval na vývoji automobilů se studiem Pininfarina již od roku 1951. Prvním projektem byl model 403 a postupně Peugeot a Pininfarina propojily své aktivity nerozlučným poutem zrovna tak, jako tomu bylo v případě Ferrari.

Velké dvanáctiválcové Ferrari 550 Maranello vznikalo na rýsovacích prknech kanceláře v italském Cambianu zrovna jako 406 Coupé. A za tím rýsovacím prknem stál ten stejný člověk – Lorenzo Ramaciotti. Ale zde veškerá podobnost končí. Na bázi klasického sedanu Peugeot 406 se povedlo vytvořit skoro umělecké dílo, za finální design exteriéru byl odpovědný Davide Arcangeli. Především zadní část vozu, sloupek „C“ s trojúhelníkovým prolisem po vzoru klasických Ferrari s motorem uprostřed nemá chybu. Možná se Arcangeli, mimochodem pozdější tvůrce BMW řady 5 E60 inspiroval i u naší domácí Tatry 613. I zde se najde podobný trojúhelník zadních sloupků karoserie. Příď je výrazně snížená oproti obyčejné 406, boční silueta je prudce elegantní a bezrámová okna samozřejmostí, která dnes již u mnohých sportovně střižených aut za rozumnou cenu vymizela. Na boku se hrdě vyjímá stylizované „f“ turínského karosáře pojmenované po slavném zakladateli Giovannim Battistovi Farinovi, kterému odmalička říkali Pinin. Všechna 406 Coupé se dokonce i v rodišti nejlepších supersportů, čili v Itálii vyráběla.

Uznávám, nechal jsem unést nostalgií, italskými vzletnými jmény a hledám něco, čím 406 Coupé vážně není. K dnešní projížďce a k celkem běžně vypadajícím klíčkům se lvem ve znaku jsem taky nepřišel v okázalém showroomu plném legendárních sportovních automobilů. Ten nápad se zrodil v naší vesnické hospůdce. Jeden z mých sousedů mi totiž u piva mezi řečí prozradil, že právě 406 má a jestli bych se nechtěl svézt a něco o ní napsat. Načež konverzace pokračovala dál v tom klasickém nostalgicky laděném duchu. „Jó to bývávala auta. Peugeot ještě z doby, kdy se mu skoro pořád dalo říkat francouzský mercedes. A jestli ho máš navíc v manuálu a s V6 pod kapotou, tak to se moc těším, to bude paráda. Taková auta už se dneska hodně špatně shánějí.“ Další známí sedící u stolu cosi brblají – jsou totiž zarytí fanoušci mercedesů – nicméně já si radost zkazit nenechám a na konkrétního peugeota se fakt těším.

A když jsem se konečně dočkal a v jeden nedávný podvečer otevřel velké dveře s bezrámovými okny, dýchla na mě typická devadesátková plastová podívaná. Interiér má sice na panelu přístrojové desky nalepen stylizovaný nápis Pininfarina, nicméně vevnitř je to zkrátka 406 jako každá jiná. Ve skutečnosti se mi líbí jednoduché a jednobarevné tvary a tím pádem mi přijde docela fajn. Pokud máte rádi černé plasty bez zbytečných dřevěných dýh, imitací kovů či karbonu, bude se vám vnitřek kupé i zamlouvat. Sedadla našeho testovaného kupátka, které se k nám do ČR dostalo před lety ze Švýcarska, jsou na rozdíl od přístrojovky parádní. Jdou seřídit elektricky, jsou černá a kožená navíc se zajímavým prošíváním po vzoru velkých dvanáctiválcových ferrari. A už jsme zase u toho…

Pod kapotou dvanáctiválec nenajdeme. Ani vzpínajícího se oře. Nabídka obsahovala původně jen dva motory, postupně se přidaly ještě dva další včetně naftového. HDI působí ve spojení s odznáčkem Pininfariny na boku nádherného kupé jako vyložený oxymóron. Ani s dvoulitrovým čtyřválcem moc parády nenaděláte. Naštěstí pod kapotou mého vozu v šedé barvě pojmenované po řeckém bohu podsvětí – Hádes Gris – tluče šestiválcové srdce o objemu necelých tří litrů. To považujeme spolu s majitelem auta za důstojný pohon a další důvod, proč bude stát za to se o peugeota pečlivě starat a prodloužit mu tak jeho autíčkový život.

Šestiválec přišel na trh v roce 1997 a nahradil poměrně těžký a neefektivní agregát vyvinutý kdysi dávno v alianci Peugeot-Renault-Volvo. Nová V6 byla hliníková, měla rozevření válců v úhlu 60° a byla vhodná i pro sportovní účely. Používal jí nejen koncern PSA, nýbrž i Renault a po úpravách od britského TWR se tenhle motor podíval i pod kapotu zběsilého projektu – Renault Clio V6. Testovaný peugeot je již model 2001 – po faceliftu a jeho V6 už má vyladěné proměnné časování ventilů a další technické finesy, díky kterým dává motor lehce přes 210 koní. A to je celkem solidní porce výkonu. Už se nemůžu dočkat, než hladce běžící V6 ohřeji klidnou jízdou na provozní teplotu a konečně přidám na dvojku a trojku plný plyn.

A výsledek je? Motor vážně jede dobře. Příjemně se sesbírá už od dvou tisíc otáček a v těch středních přesvědčivě zatahuje. Nějakou dramatickou gradaci výkonu okolo šesti tisíc otáček od něj ani nečekejte. Je určený pro svižné a elegantní cestování. Ani řadicí páka s poměrně dlouhou, typicky francouzsky tajemnou dráhou řazení k nějaké zběsilé jízdě nenabádá. Na druhou stranu v autě při přejezdu různých nerovností po těch letech nic nevrže, neskřípe ani nerachtá. A to mě dost pozitivně překvapilo. Sedačky nabídnou trochu bočního vedení, ale sedíte především pohodlně, malinko výš, než by bylo ideální, a tak zkrátka zbude jen u onoho elegantně sportovního vzhledu celého auta. Mně tohle v pohodě stačí.

Podvozek je naladěný hodně do měkka a řízení působí velmi lehce. Ale je přesné. Zkrátka si člověk musí zvyknout na houpavější jízdní projev a věřit, že auto zatočí. S čímž nemám problém, zvládá místní úzké a křivolaké okresky celkem v pohodě. Vláďa, majitel téhle šedé krásky z Francie mi říkal hned před jízdou, že by ideálně plánoval vyměnit tlumiče a pružiny za nějaké tužší, sportovněji laděné řešení. Autu by to vážně asi prospělo, protože se silným šestiválcem se dá slušně upalovat.

Myslím, že svým způsobem ano. Peugeot 406 Coupé V6 má svůj nezaměnitelný charakter a může se hrdě odkazovat na slavnou historii značky v časech úzké spolupráce s úžasným studiem Pininfarina. Jeho vzdálenější předchůdce 504 Coupé je nadčasový vůz, který osloví dodnes a vidíme to i na nedávno uveřejněné studii e-Legend. Model 406 není sice kdovíjak fantastický, co se jízdy týče, nicméně může se pyšnit charakterem k pravým peugeotům minulosti vypiplaným do elegance a nesoucím rukopis od Pininfariny. Ano, tohle auto se vyrobilo ještě před tou velkou schůzkou správní rady firmy Peugeot v Paříži. Jestli nevíte, na co narážím, pusťte si legendárně vtipný skeč ve starém Top Gearu. Tam se totiž rozhodlo, že Peugeot po své slavné a veleúspěšné automobilové éře bude v moderních dobách vyrábět už jen samá příšerná auta. Stačí na to pár minut a ani nemusíte umět anglicky.

Skeč byl trefený hřebíčkem přímo na hlavičku, protože od dob 406 Coupé automobilka jako kdyby ztratila onen tradiční rukopis svého dvorního designéra. Zkoušela vše možné a systémem pokus-omyl občas vytvořila pořádně šeredné auto. Vzpomeňme třeba na sice praktický, ale hodně bizarní model 1007 (ten ještě v Itálii vznikl), na bachratou 307, na přejmenované Mitsubishi Outlander v podobě 4007 a mohl bych pokračovat. Na druhou stranu se Peugeotu mistrně povedl design dodnes avantgardního modelu RCZ. A například kombík 508 také nejezdí zdaleka špatně, několikrát jsem tento model z půjčovny používal pro služební účely. A nyní přichází na trh zbrusu nová 508, která je podle Garáže velmi dobrá. A 308 GTI je prý stále hot-hatch, jak má být. Takže trio slavných britských žvanilů nemělo pravdu? Pro mě osobně zůstane vždy 406 Coupé jedním z nejzajímavějších peugeotů nedávné historie.

Máte nějaký svůj oblíbený model značky Peugeot? Na který nejvíce vzpomínáte? Neváhejte se nám pochlubit v komentářích...