Článek
Řeč je pochopitelně o Peugeotu 205 GTI, který byl sportovní verzí malého hatchbacku z roku 1983. Verze GTI přišla na trh hned v následujícím roce s šestnáctistovkou o výkonu 105 koní (později díky jiné hlavě 115 koní) a výrazným oplastováním kolem kol. Ve své době patřila k nejrychlejším a nejhbitějším autům dané kategorie. O dva roky později následovala verze 1,9 se 130 koňmi (později s katalyzátorem pouze 122 koní). Ani v jednom případě váha nepřekročila jednu tunu, takže výkon autu nescházel. O obou verzích se traduje silná přetáčivost při náhlém ubrání plynu a tedy nevhodnost celého auta pro nezkušené řidiče.
Auto bylo na svou dobu špičkově vybavené. Kotoučové brzdy na všech kolech, malý zadní spoiler, sportovní sedadla (u verze s devatenáctistovkou kožená) a posilovač řízení tehdy opravdu nebyly u malých hatchbacků standardem. Navíc zde byla možnost mít zatmavená boční okna nebo uzamykatelné víčko nádrže. Prostě osmdesátkovej design se vším všudy – hrany, jednodušší tvary a jasně identifikovatelné rysy. Jen nápis GTI na C-sloupku a červený proužek na náraznících a lištách prozrazuje, že máte tu čest s ostrou verzí. Tady navíc vzhled auta krásně pozvedly žlutá světla v nárazníku, se kterými je tenhle prcek hned o něco francouzštější (originálně nešlo o mlhovky, ale přídavná dálková světla). A slovo prcek myslím vážně, novější 207 vedle něj vypadá jako obr. Fantasticky vypadají i originální čtrnáctipalcová kola Speedline, skoro jakoby jiná ani 205 neslušela.
Dalších drobností si ale nevšimnete, třeba utěsněných okrajů masky, jiného tvaru zrcátka a přepracovaného těsnění dveří. Inu aerodynamika tkví v detailu. A ačkoliv se o Francouzích té doby tradují legendy o antikorozní úpravě, GTI je částečně zinkované a má na nejnáchylnějších místech ochrannou vrstvu z PVC, takže jako nové jste jej kupovali s šestiletou zárukou na prorezavění karoserie. No dnes, po třech dekádách vám to vlastně může být fuk.
V interiéru dominuje červený podlahový koberec. Ten dává jasně najevo, že tohle prostě není obyčejná dvěstěpětka, ale speciální verze. Jen je dobré mít přes něj koberečky, na té červené je všechno vidět. Přední sedadla jsou sportovní a lépe tvarovaná než u běžných modelů. V dnešní době by to asi nebylo považováno za dostatečné, ale sedí se na nich dobře. Před sebou mám sportovní tříramenný volant s adekvátní velikostí a tloušťkou věnce. Za ním budíky, kde nechybí teplota a tlak oleje. Na dveřích jsou spínače elektrických oken, zkušení znalci ale vědí, že je mají hledat až nízko u podlahy u dveřních kapes. Interiér prosvětluje velké panoramatické střešní okno. I tak je ale dostatečně prostorný pro dvoučlennou posádku, zvláště vzadu ale může působit trochu stísněně. Přístup je však díky mechanismu na sklopení celého sedadla dobrý, navíc se vám nezmění ani jeho nastavení. Škoda jen, že se sedí docela vysoko, takže skoro hlavou drcám do stropu
To nejdůležitější už GTI jsou zážitky za volantem! Vše se rozehraje už po nastartování, kdy se sportovně laděná šestnáctistovka prezentuje celkem slušným zvukem, který je v interiéru slyšet. Pak už je jen na vás, jak neskutečně intenzivní zážitek za volantem přetavíte do svých vzpomínek a v mém případě ještě do tohoto článku. Ty pravé pocity se však budou popisovat těžko, nicméně GTI je právě takové, jak si ho nejspíš představujete. Neuvěřitelně citlivý pedál plynu reaguje na milimetrové pohyby nohou a ochotně tlačí ručičku až k hodnotě 6000 otáček. Ovšem už na hodnotě 2700 otáček máte k dispozici 95 % točivého momentu (maximum je 132 Nm). Naopak spojka s brzdou jsou tužší, ale tak nějak vám poskytují jistotu, že reagují tak jak chcete. A to vzadu zůstaly 180mm velké bubny (které jsou 4x širší). Vpředu najdete kotouče s vnitřním chlazením. Jen ta kulisa řazení by se svými vůlemi dnes asi neuspěla, nicméně dráhy vám sednou do ruky hned.
Nejlepší charakteristiku má ale citlivé řízení bez jakéhokoliv posilovače a s okamžitými reakcemi, které vám přenáší veškeré informace ze silnice. Úpravu hřebenového řízení si vyžádala pozměněná kinematika přední nápravy. Podvozek není zbytečně tvrdý, takže vám dovolí si jízdu opravdu užít. Většina částí zavěšení totiž byla kompletně přepracována a s původní 205 toho nemá moc společného. Místo jednoduchých spodních ramen tu jsou kovaná trojúhelníková, změněn byl i zadní stabilizátor. Lehký zadek ovšem skutečně může být poněkud záludný, ale to byste museli jet s Peugeotem hodně přes limit. Díky tomu vrozenému sklonu k přetáčivosti se ovšem dá malý hatchback lépe nasměrovat do zatáčky, což je skvělé.
Pokud budete mít na paměti limitující pasivní bezpečnost, můžete si ale vychutnat výborné svezení, která vám moderní auta prostě nenabídnou. Lehoučké auto (jen 955 kg) svižně letí po silnici a vy si vychutnáváte čistou neředěnou radost z jízdy, jakou asi umí namíchat jen staré youngtimery. Ani vám nepřijde, že na stovku zrychluje tenhle Francouz celých 9,5 sekundy. Dle dnešních měřítek je to věčnost, ale pocitově vůbec nestrádáte. Jen sedíte, točíte motor do vysokých otáček a řadíte v nefrancouzsky přesné kulise. Můžete takhle pokračovat až do 190 km/h, pokud se tedy v té plechové skořápce nezačnete bát.
Zkrátka jsem si svezení s GTI užil, to jste už asi pochopili. A to i přes fakt, že šlo o slabší verzi. Auta, jako je 205 GTI, už se v dnešní době prostě nějak moc nedělají. Jsou poctivá, přímočará a jednoduchá, přesto jejich syrovost pravého nadšence musí bavit. A myslím, že to nebylo naposled, kdy jsem se s nějakým GTI svezl, protože je to jako droga, chcete ho zažít znovu!
Na tomto článku jsme spolupracovali s týmem Veteráni na Truc.
Rally
Když se ve spojitosti s modelem 205 zmíní rally, představí si většina z vás okřídlenou laminátovou bestii T16. I mnohem civilnější GTI ale řádilo na tratích erzet v kategorii A. Většinou nešlo o vozy továrního týmu Peugeot Talbot Sport, ten se soustředil na starty ve skupine B. Ovšem pro národní týmy byla 205 GTI vhodným náčiním. Právě za jejím volantem se projevil talent tehdy ještě jen nadějného mladíka a později Mistra světa Richarda Burnse. Starty s tímto autem pak absolvovala i slavná Michele Mouton.
