Pět nejlepších ojetin, které můžete koupit naslepo

Podle posledních zpráv by měly některé bazary otevřít pro veřejnost už v pondělí. V současné době ale asi plno lidí z celkem pochopitelných důvodů stejně odloží nákup ojetého auta na později. Ale někdo prostě auto potřebuje rychle a musí překonat současná omezení a opatření. Některé bazary tak rychle zahájily on-line prodej (a výkup) ojetých aut. Navíc takový způsob prodeje může změnit chování kupujících a třeba se osvědčí.

„Spustili jsme prodej v režimu online, kdy klient vybere svůj vůz na našem webu a je mu buď doručen do místa jeho bydliště, nebo si jej může vyzvednout na výdejním místě mimo provozovnu,“ říká k tomu Pavel Foltýn z Auto ESA. „Probíhá to tak, že si vybere vůz na našem webu a online proběhne také vyřízení veškeré dokumentace včetně případného úvěrování nebo pojištění. Kupující má veškeré standardní záruky ze zákona a také možnost výměny vozu za jiný bez udání důvodu,“ doplňuje Foltýn.

Dá se vůbec takhle auto koupit? A jsou nějaké modely, které lze koupit lidově řečeno „naslepo“? V našich článcích o ojetých autech vždy důrazně doporučujeme věnovat právě prověření vozu před koupí co nejvíce úsilí, přizvat si na pomoc odborníka a nechat vůz ideálně prověřit v nezávislém servisu.

S tím solidní prodejce ojetin mít problém nebude, ale horší bude se teď vůbec někde domluvit, protože spousta servisů rovněž jede v omezeném režimu a nezávislí mechanici po bazarech chodit oficiálně nemohou.

Až vládní nařízení skončí a život se vrátí do normálu, už zase tyhle informace tak relevantní nebudou, ale aspoň si můžete připomenout několik opravdu slušných aut, která se, i přes naše varování, dají často pořídit dobře naslepo bez větší kontroly. Takže jaká auta to jsou?

Mezi malými či kompaktními auty se vždy dá spolehnout na českou stálici v podobě třetí generace Škody Fabia. Má to ale jistá omezení, a těmi jsou především nájezd a motorizace. Ačkoli bychom se nebránili čtyřválci 1.2 TSI, který už je ve Fabii spolehlivý a funguje dobře i po letech, je potřeba ho prověřit. Naproti tomu atmosférický tříválec 1.0 MPI, pokud za sebou nemá vražedný nájezd (a to asi mít nebude), se dá klidně koupit naslepo.

Fabia III je technicky jednoduchá, vlastně až primitivní. Na některých místech se tedy šetřilo až moc a bohužel se zase vrátila koroze pátých dveří, kterou vyřešilo až nahrazení klasických žárovek LEDkami na jaře 2017. Ale jinak vlastně budete řešit jen běžný servis a jednou za dva roky přední tyčky stabilizátoru, což je taková klasika z českých silnic.

Tříválec díky nepřímému vstřikování zbaští cokoli a na rozdíl od zlobivého dieselu 1.4 TDI nebude mít najeto 200 tisíc. Naopak skromně vybavená auta s rozumným nájezdem po soukromníkovi budou skvělá koupě a zcela upřímně: na courání se po městě člověk nic většího a složitějšího nepotřebuje. Pokud jezdíte často daleko a po dálnici, jednotku 1.2 TSI vám nemůžeme úplně zakázat, ale chtějte jen velmi málo ojetý kus, dejme tomu do 30 000 km. Pak hned nechte udělat větší servis včetně výměny svíček, filtrů a podobně. A interval výměny oleje zkraťte na rok nebo 15 000 km maximálně, klidně i méně.

Čestná zmínka: Lze ještě uvažovat o Suzuki Swift V. generace s motorem 1.2 VVT. Chtějte ale zase méně jetý kus a ideálně po soukromníkovi a s doloženou servisní historií. Výhodou je, že Suzuki má přísný servisní plán na 1 rok nebo 15 000 km a majitelé aut s pětiletou zárukou měli motivaci plán dodržovat.

Ve třídě větších vozů segmentu C je plno slušných kandidátů, ale kdybychom měli ukázat na jedno jediné auto, které lze opravdu koupit rychle, aniž byste prověrce věnovali dostatek času, asi skončíme jen u Toyoty Auris II. generace, případně nástupnické Corolly. S výhradami by šel schválit motor 1.6 Valvematic, ale raději bychom zvolili hybrid.

Už jsme o tom psali několikrát, ale ten hybridní systém Toyoty je opravdu „blbuvzdorný“ a jedná se snad o nejspolehlivější typ pohonu, jaký lze dnes v autě koupit. Prakticky nesmrtelná atmosférická osmnáctistovka, planetová převodovka bez třecích segmentů a elektromotor jsou věci, které najedou milion kilometrů.

Toyota navíc žene benzinová auta do servisu každý rok nebo 15 000 km (na rozdíl od rizikových dieselů), takže bývají opravdu udržovaná. A to se týká i hybridu, takže pokud má doloženou servisní historii, bude to dobrá koupě. Existuje tu ale malé riziko. Pokud stál hybrid půl roku někde v koutě bazaru vybitý, může mít zničený trakční akumulátor za 42 tisíc korun. Auto, které pravidelně jezdilo, bude v pořádku.

Čestná zmínka: Jestli opravdu nutně a za všech okolností musíte mít diesel, tak nás napadá jen jedna možnost: Kia Ceed II 1.6 CRDI s platnou tovární zárukou na 7 let nebo 150 000 km. Musíte ale stejně zavolat do servisu a podle VIN zjistit, jestli prodávající nelže a záruka ještě platí. Mechanicky je to ale dobrý motor a vozy s nájezdem do 100 000 km budou pravděpodobně OK. Dobrý je tenhle Ceed i s automatem.

Střední a vyšší střední třída už je poměrně riziková, protože se jedná o auta, která jezdí hodně, mají složitější techniku a také vyšší provozní a servisní náklady. Raději bychom nákup takového auta odložili na dobu, až ho bude možné důkladně prověřit. Ale pokud prostě hned teď rychle musíte něco koupit, tak bychom asi ukázali na Mazdu 6 s benzinovým SkyActivem 2,0 l, manuálem a předním pohonem.

Tenhle motor se vyprofiloval jako velice spolehlivý a nemá rizikové turbo. Navíc je opravdu úsporný a i ve velkém sedanu umí jezdit za 6 až 7 litrů na 100 km. Nebude to zcela bezstarostná koupě, protože šetřiví řidiči už benzinové SkyActivy nechali zalepit karbonovým morem, ale s bývalými služebními auty, které doslova nalétaly 30 000 km ročně po dálnici, takové problémy nejsou.

Škoda, že nabídka ojetin je dost omezená, protože Mazda neprodala v Evropě dostatek aut. A hezké ojetiny rychle mizí, protože naftových passatů (po právu) či mondeí (možná trochu zbytečně) se lidé bojí. Ale my bychom si také nekupovali naftového Passata, který umí po 120 000 km vyndat ventil do válce, bez důkladné kontroly.

Čestná zmínka: Napadají nás hned dvě slušná auta ve stejné kategorii jako Mazda 6, a to hybridní Ford Mondeo (pokud má najeto do 100 000 km a nevadí vám, že je to sedan, protože kombi se prodává teprve chvíli) či poslední benzinová Honda Accord. Ale pozor! Accord je tak skvělé auto, že když ho někdo prodává, je k tomu většinou vážný servisní důvod.

No, v téhle kategorii bychom také počkali s nákupem až na dobu, kdy se restrikce uvolní, ale jestli už vám doma dochází léky na depresi a prostě musíte někam vypadnout a vyčistit si hlavu (a světe div se, k tomu je sportovní auto stále skvělý nástroj), asi bychom mohli doporučit jen poslední Ford Mustang s osmiválcem.

Na trhu je už od roku 2014, a díky jeho oficiálnímu prodeji v Evropě je trh dobře zásoben a dostupný je i servis a díly. Navíc je to opravdu spolehlivé auto, které zpravidla nezklame. Jistě, občas je potřeba řešit spotřební materiál, hlavně brzdy a spojku u vozů s manuálem, ale stále je to ještě relativně jednoduchý stroj, který dokáže opravit i méně zkušený mechanik uprostřed nevadské pouště. Takže vydrží.

Ceny některých dílů jsou vyloženě komické a například motor se dá zgenerálkovat relativně levně. Takže zatímco takové Porsche 911 (špičkové, ale opravdu velice rizikové auto) je při koupi bez důkladného prověření cesta do pekel, Mustang i v poměrně utýraném stavu se dá dát do kupy za rozumné peníze.

Čestná zmínka: Jestli nepotřebujete americké kladivo s krouťákem narušujícím rotaci Země, kupte si Mazdu MX-5, ideálně poslední čtvrtou generaci, která ještě nebude utahaná z okruhových dnů a půjčoven. Naprosto stačí základní motor 1.5 SkyActiv-G, má krásný zvuk a jede lépe, než by tabulky napovídaly.

Kupovat si luxusní auto narvané složitou elektronikou jen tak, aniž byste ho viděli a nechali prověřit, je opravdu hodně velký risk. Asi jako sázet všechny žetony v kasinu na jedno číslo. Ale někdo chce žít na hraně. Takže jestli prostě nutně potřebujete luxusní prémiové ojeté auto a koupíte ho klidně naslepo, tady jedno máte: Lexus LS IV. generace z let 2007 až 2017.

Už jsme si ho v testech ojetin představili a z konkurenčních modelů od německých značek je to opravdu jediná relativně bezpečná a spolehlivá koupě. Žádné utrápené diesely nebo turbomotory, jen robustní osmiválce dle amerického stylu, tedy důstojné, dostatečně silné a hlavně spolehlivé a poměrně nenáročné.

Námi testovaný hybrid sice jede skvěle, ale je tam té složité techniky už opravdu dost. Někdy to chce kompletní servis podvozku, systému pohonu všech kol a trakční baterie. Technicky nejjednodušší je klasický osmiválec LS460 s pohonem zadních kol a automatem. Jen chtějte evropskou specifikaci a auto s historií, ne americký nebo arabský import.

Čestná zmínka: No, tak tady teda nevíme, co by šlo ještě pořídit. Volkswagen Phaeton 4.2 V8, jakkoli technicky zajímavý a robustní, je opravdu extrémně rizikový. Napadá nás snad jen Toyota Land Cruiser 100, která bude vždycky skvělé auto i po počátečních investicích. A pak, s opravdu velkým přimhouřením oka, Jeep Grand Cherokee z let 2013 nebo mladší. A klidně i s dieselem 3.0 CRD, i když asi bychom raději brali osmiválec 5.7 HEMI (ale s nájezdem do 100 000 km), ať je nějaká legrace. Vždyť benzin teď stojí 25 korun, a když tak to hodíte do plynu.