Pět nejlepších aut v důchodu - atraktivní sedmdesátníci!

To, že řadový šestiválec XK byl skvělý, věděl Jaguar prakticky ihned. A byl tak skvělý, že jej automobilka používala dalších 40 let. Ano, poválečný motor to dotáhl až do devadesátek, tak povedený byl. Jaguar jej ukryl do nádherné dechberoucí karoserie a celek představil na výstavě v Earl’s Court v roce 1948.

První Porsche bylo velmi dobrým autem a vlastně odstartovalo celou tu dobrou pověst, která automobilku provází dodnes. Na začátku byl Brouk, který navrhnul Ferdinand Porsche pro nacistické Německo. Jeho syn Ferry na stejném základu přestavěl lidové vozítko na sporťák. První model ještě nebyl tak rychlý, ale fantasticky se řídil a vypadal stylově. Nakonec byl i Ferdinand starší spokojený, kam jeho syn dotáhl rodinný projekt.

Zadání tohoto auta je notoricky známé – převézt 4 vesničany ve slamácích a dřevácích přes zorané pole na trh tak, aby se nerozbilo žádné vejce v ošatce. To celé navíc muselo být neskutečně levné, aby si to francouzští farmáři mohli dovolit. A tak se zrodilo vskutku legendární auto, které mělo neuvěřitelně komfortní podvozek, slušnou světlou výšku a bylo brutálně konstrukčně jednoduché. Co na autě není, to se přece nemůže rozbít. A ta plátěná stahovací střecha, to je také senzační nápad, který se ke kultovnímu autu skvěle hodí. Auto si zamilovali nejen farmáři, ale i francouzští hippie. Vlastně ho miloval každý, takže se jich nakonec prodalo přes 3 miliony.

Tenhle smutný příběh výrobku Prestona Tuckera asi znáte díky filmu. Tucker chtěl po válce vyrábět nejlepší osobní auto na světě a spousta jeho nápadů byla opravdu dobrá. Dokonce tak dobrá, že je dneska přisuzujete spíš Mercedesu nebo Volvu, Tucker byl totiž posedlý bezpečností aut. Například netříštivé čelní okno, které v případě poškození zůstalo v celku a nevrhlo se v tisíci malých kouscích pořezat obličeje posádky, byl jeho nápad. Sklo mělo navíc v případě nehody vypadnout, aby posádka měla volnou únikovou cestu. Volant byl na deformovatelné tyči, aby při nárazu nepoškodil hrudník řidiče. Prostřední světlo se natáčelo spolu s předními koly a svítilo tak do zatáčky. K tomu kotoučové brzdy na všech kolech, což nebylo běžné. A netradiční byl i nápad na plochý šestiválec se vstřikováním, ten ale nakonec nebyl realizován. I tak byl ale výsledný motor povedený, Tucker dosáhl rychlosti 211 km/h. Tohle auto zkrátka v mnohém předběhlo dobu. Jenže už první představený prototyp měl problémy a tisk si na Tuckeru smlsnul. Velká detroitská trojka (Ford, GM a Chrysler) se toho chopila a automobilku zažalovala za podvod na akcionářích, takže nakonec vše dopadlo špatně. Na tu dobu mělo auto mnoho pokrokových řešení, škoda že to s Tuckerem nakonec skončilo tak neslavně.

A nakonec zakončíme trochu pragmaticky skutečnou britskou legendou. Ta se zrodila v poválečné situaci, kdy každá úspěšná výroba pomáhala nastartovat ekonomiku. Maurice Wilks chtěl opět rozeběhnout továrnu Rover v Coventry, která byla silně poničená. Ale na to potřeboval auto, které se bude dobře prodávat, proto zahájil projekt auta vhodného pro zemědělce. Tak se zrodil Land Rover, dostupné, odolné auto, které projede kamkoliv a může táhnout pluh, až se vám porouchá traktor. Série I měla být jen dočasnou věcí na poválečné vzpamatování, nakonec se ale výroba Land Roveru protáhla. Prodával se totiž tak dobře, že stopnout produkci by byl ekonomický nesmysl. Přišly modernizace, pak druhá a třetí série, pak se model přejmenoval na 90/110/127 a nakonec na Defender. Jeho životní pouť se vlastně ještě neuzavřela díky osmiválcové limitce.