Článek
Jestli závodníci včera říkali, že jeli tu nejtvrdší a nejhezčí etapu zároveň, tak ta dnešní se nesla ve stejném duchu, navíc byla o sto kilometrů delší. Pořadatelé Africa Eco Race si zkrátka do druhé poloviny soutěže nachystali opravdové špeky, a to jak navigační, tak jezdecké. Sebemenší chyba byla nelítostně potrestána a desátá etapa, která se jela převážně na písku, pohřbila naděje spousty jezdců. Prvních šest motorkářů sice dojelo do cíle v patnácti minutách, ale za nimi pak zela čtyřicetiminutová propast. Mezi auty to pak bylo dost podobné. A když pořadatelé vyvěsili první výsledky, bylo po dvou hodinách v cíli jen patnáct motorkářů a dvanáct aut.
Bohužel mezi těmi šťastnými jezdci chyběl i Lukáš Kvapil. „Od dvacátého místa mě dělilo na startu necelých šest minut, ale stejně jsem odstartoval s tím, že nejdůležitější bude dojet. Jel jsem tedy tak, abych motorku ani sebe zbytečně netrápil, v jednom úseku jsem ty těžké duny dokonce raději objel, když jsem viděl, jak se tam trápí i favoriti. Říkal jsem si, že jsem tím asi i vydělal, ale pak, na docela malých dunách, aniž bych motor nějak držel pod krkem, se od motoru vyvalil bílý dým a já se začal bát, že tohle je definitivní konec. Zhasl jsem motor, zahrnul motorku pískem a modlil se, aby nezačala hořet. Nestalo se tak. Ale když jsem ji po pár minutách znovu nastartoval, všechno se opakovalo… Věděl jsem, že s etapou je konec.“ Jenže Kvapil měl štěstí v neštěstí. Přes navigační systém iritrack si sice zavolal na pomoc sběrný vůz pořadatelů, který startuje do etapy jako poslední, ale nakonec ho do cíle dovezlo auto domorodců. „Objevil se chlápek, a že jestli má dojít pro pomoc, že by sehnal pickup. Asi po hodině přijel na korbě stařičké toyoty, a když pochopili, že u sebe mám opravdu jen 150 Euro, a ne 400, jak původně chtěli, tak mě naložili a odvezli do bivaku.“
Tam se Kvapil dostal někdy v půl deváté večer a jeho mechanik Tomáš Kočí už si nachystal nový motor k výměně. „Jenže nakonec je všechno jinak, závada byla jen na víčku olejového filtru,“ hlásil Kočí o hodinu později. „Olej vytryskl ven, dostal se na výfuk a chybělo málo, aby začal hořet. Nevím, proč se to stalo, ale důležité je, že nemusíme měnit motor a nedostaneme tak další penalizaci. Mám hotovo, teď už jen běžný servis!“ Lukáš Kvapil zatím jel jako jeden ze dvou jezdců bez trestné minuty (dávají se hlavně za minuté průjezdní body, za výměnu motoru, nebo za to, že musíte využít asistence pořadatelů), teď je jasné, že penalizace bude, otázkou je, jak velká. Do cíle ale zbývá už jen jedna ostrá etapa a pak symbolická poslední u Růžového jezera v Dakaru, ale i tu musí závodníci projet, byť už není měřená.
Písek a technické problémy - to jsou hlavní soupeři závodníků na Africa Eco Race
„Mám radost z prvního místa mezi kamiony, a že jsem byl dojel pátý celkově, to je příjemný bonus,“ hlásil o pár hodin dříve unavený, ale viditelně spokojený Tomáš Tomeček v cíli. „Tohle byla drsná africká etapa, jedna z nejtěžších, co jsem kdy jel. Pořadatelé nikoho nešetřili a tady to bylo těžké jak navigačně, tak jízdně. Duny možná nebyly tak velké, ale o to měkčí a zákeřnější. A navigační body byly občas pěkně zrádné, bloudilo hodně lidí a v tom bloudění se topili v jemném písku. Tohle je prostě Mauretánie, tady to mám rád, tohle mi sedí. Čím těžší, tím víc Tatra.“ Jeho dnešní úspěch je o to cennější, že se Tomeček dostal do bivaku až ve dvě hodiny ráno, protože předtím jel zachránit doprovodnou Tatru do dun. A ještě ve tři ráno nespal, protože se dělal servis na autě a chystal si roadbook na dnešní den. „Je to strašný borec,“ neskrýval v bivaku nadšení Pavel Kletenský, Tomečkův mechanik, který s ním v noci do těch dun jel. „Tohle bylo vlastně prvně, co jsme spolu byli v dunách. Když jsem viděl, jak řídí, navíc v noci, a co všechno to auto zvládne, byl jsem až dojatý. U doprovodné Tatry uvízlé v dunách jsme vyměnili poloosu a pak jeli zpátky. Měl už jsem toho závodu plné zuby, je to fakt dřina, ale tenhle noční výlet stál sakra za to!“
Radost měli i u Slováků. Martin Benko se dostal do cíle mezi prvními šesti a po včerejším vypadnutí pro problémy s motorem si spravil chuť. „Jak jsem se dnes probíjel dopředu, tak jsem si báječně zazávodil. A šesté místo je perfektní, vždyť jsem si to všechno musel vybojovat.“ A třiašedesátiletý Ján Zaťko dojel desátý, navíc na motorce, ze které tekl olej, benzín a vařila se. „Masakr to byl, v tom měkkém písku dostala chudinka opravdu zabrat. Spojku jsem chladil vodou, co mám na pití, některé úseky jsem úplně vypouštěl, jen aby si motor odpočinul, ale hlavně že jsem v cíli. Zítra už to bude jen o tom přežít, tak se snad zadaří.“
Mezi motocykly slavil svoje první etapové vítězství Francisco Arrendo, který za sebou nechal i dva nejrychlejší koně Pala Ullevalsetera a Alessandra Botturiho. Mezi auty si po včerejších problémech spravil chuť Yves Fromont, ano, ten, co přejel Kvapilovu motorku, když bral první místo. „Včera se mi nespalo moc dobře, jak kvůli Lukášovi, tak kvůli té ztrátě, kterou jsme nabrali, když jsme museli opravovat. Dnes to bylo sakra těžké a jsem upřímně rád, že jsme v cíli.“ Navzdory extrémně těžkému terénu mělo nejrychlejší auto průměr 69 a motocykl dokonce 78 km/h.
Závod už se blíží pomalu do cíle, zbývá poslední etapa s cílem v Senegalu
Poslední ostrá etapa africké rallye má 218 kilometrů a povede převážně po rychlém písku a přes horský pas. Její konec už je v Senegalu, kde celý závod bude i končit. „Gratuluju všem, kteří tady dnes stojí. Na začátku jsem sliboval, že jedenáctý ročník závodu Africa Evro Race bude ten nejtěžší, a teď vidíte, že je to pravda. Ne všichni měli to štěstí, některé zastavily technické problémy a další havarovali, ale o tomhle je celý tenhle závod. Zbývá ještě jedna ostrá etapa, přeju všem hodně štěstí,“ končil večerní briefing Jean Louis Schlesser, ředitel závodu.
A můj nejsilnější pocit dnešního dne? Jsou hned dva! To zoufalství, když zjistíte, že váš závodník nejede, a nevíte proč. Jestli je to technický problém, nebo nehoda. Nemůžete nic, jen čekat. A tím druhým bylo vidět dobitou motorku Jána Zaťka hned po dojetí do cíle. Jak z ní teče benzín i olej, jak je vyválená v písku. A přece pořád jede…