Značení paliva v Evropě: Držte se správné etikety

Možná jste se s tím už někdy setkali. Udělali jste si v rámci své dovolené výlet po španělském vnitrozemí, a když se na vás rozsvítilo „hladové oko“, začali jste hledat nejbližší pumpu. A našli jste jen nějakou neznámou samoobslužnou, na které svítil u jedné pistole nápis Gasolina a u druhé Gasóleo. No a co teď máte u všech čertů do svého auta nalít?

Tohle by měla eliminovat nová evropská regulace, ale jak už to s nimi bývá, samospásné nejsou. Úředníci zavedli povinné jednotné značení paliv u čerpacích stanic po celé EU, motoristé si ale při cestě na dovolenou do méně známých destinací paliva pletou. Případně tankují buď palivo nedostatečné kvality (nízkého oktanového čísla), nebo naopak zbytečně drahý prémiový benzin, i když ho jejich auto nepotřebuje.

Benzin se značí etiketou E5 v kroužku, což je symbol pro jakýkoli benzin s povinným pětiprocentním podílem biosložky. Ještě se lze setkat s palivem E10 s desetiprocentním podílem bioložky, a dokonce E85 s 85% podílem biosložky. Oktanové číslo se povinně uvádět nemusí.

Nafta se značí symbolem B7 ve čtverci, ale občas lze narazit i na označení B10, B30, či dokonce B100, kdy číslo vždy vyjadřuje podíl biosložky. Ještě existuje značení XTL, které označuje plně syntetickou naftu. S takovou se ale běžně nesetkáme. Pro moderní osobní vozy se držte označení B7 s co nejmenším podílem biosložky.

To samé platí i pro benzin, raději tankujte u pistole s označením E5, pokud si nejste jistí, že vaše vozidlo vyšší podíl biosložky snáší dobře. Auta většinou mají schválená paliva vyznačená na vnitřní straně víčka nádrže.

Olovnatý benzin se dnes už neprodává. Jedinou výjimku tvoří vybrané čerpací stanice ve Velké Británii. Tam si olovnatý benzin vydupali majitelé veteránů. Stojí ale skoro dvakrát tolik co standardní.

Z alternativních paliv se lze ještě setkat s LPG a CNG (a také sporadicky s H2 a LNG, i když taková auta se u nás běžně nevyskytují), plynová paliva se značí povinně v kosočtverci příslušným nápisem, tedy LPG a CNG po celé Evropě. Některé stanice se ale na svých poutačích ještě drží lokálních názvů jako Autogas, GPL (pro LPG) či třeba v Německu a Rakousku „Erdgas“ (pro CNG) a jiné.

Provozovatelé vozů s alternativním palivem CNG nebo LPG si už zvykli, že je lepší si předem plnění naplánovat a plnicí stanice si po cestě zadat do navigace jako body zájmu. S plánováním tankování LPG a CNG vám určitě pomůže i kdejaký on-line průvodce alternativními palivy.

Evropské jednotné značení ale neprozrazuje o palivu všechno. Pokud vaše auto vyžaduje benzin s vyšším oktanovým číslem, musíte být trochu pozornější. Obvyklou nápovědou u čerpacích stanic bývá už cena, kdy dražší benzin má obvykle vyšší oktanové číslo. Ne vždy je totiž značen číslem 95 či 98, případně 100.

Známé značky a stanice se obvykle drží korporátního označení svých paliv po celé Evropě. Například Shell v naprosté většině států prodává svá prémiová paliva s názvy V-Power, běžná paliva pak jako FuelSave. Stejně tak drží mezinárodní standard ve značení paliv třeba ÖMV, i v zahraničí se tak setkáte s označením MaxxMotion u prémiových paliv. I při použití obchodních názvů musí prodejce dodržet povinné značení, tedy nejčastěji E5 a B7.

Německo a Rakousko se obvykle drží běžného značení Super u klasického benzinu a Super Plus u benzinu s vyšším oktanovým číslem 98. Případně prodejci ještě doplňují stojany či pistole informací o hodnotě oktanového čísla číslovkou 95, 98 nebo jinou. Orientujte se hlavně podle názvů a označení, protože jednotlivé čerpací stanice používají pro tankovací pistole odlišné barvy. Někde může být benzin z modré pistole, zatímco na další pumpě může z modré pistole téct nafta.

Zavedené značky a velké pumpy obvykle používají povinné značení a mezinárodně srozumitelné symboly a názvy, ale stále ještě se lze setkat s lokálním označením, které najdete především na menších pumpách se starším vybavením. A tady by ke zmatkům dojít mohlo.

Nejčastěji se zmatkuje v jižní části Evropy, především pak ve Španělsku a Portugalsku, kde se benzin značí jako Gasolina a nafta jako Gasóleo. Aspoň že velké pumpy už obvykle používají srozumitelné Diesel nebo D pro naftu. Ve Francii se zase pro benzin používá označení Sans plomb (bez olova), případně ještě s číslem 95 nebo 98 dle oktanového čísla. Nafta se značí, když ne jako Diesel, tak jako Gasoil nebo Gazole. Italové používají Benzina pro benzin a Gasolio pro naftu. Kdo jezdí do Polska, určitě si všiml značení nafty, krom obvyklého Diesel, jako ON.

Tohle se netýká Evropy, ale pokud letíte za oceán například do Kanady, USA či Jižní Ameriky, u čerpacích stanic se setkáte s odlišným značením oktanového čísla. V Evropě se používá metoda RON (podle označení způsobu měření Research Octane Number). V USA, Kanadě a Americe se ale spíše setkáte s metodou AKI či (R+M)/2. Obojí je obvykle vyznačeno na tankovací pistoli.

Zkratka AKI znamená Anti-Knock Index a zjišťuje se trochu jinak. Obvykle je hodnota AKI o 6 až 8 bodů nižší než srovnatelné palivo hodnocené dle metody RON. Není na to ale převodní tabulka, takže nezbývá, než přibližně odhadovat. Pokud si přesto třeba v Americe půjčíte v půjčovně auto nebo motorku, aspoň budete rámcově vědět, co máte tankovat.

Pro příklad, V USA se obyčejný benzin značí Regular a někdy bývá doplněn hodnotou oktanového čísla 87. To je ale hodnota zjištěná dle metody AKI a odpovídá zhruba normě RON 91, tedy jako natural 91.

„Mid-grade“ nebo též „Plus“ má hodnotu AKI 89 až 91 a jedná se v USA o nejběžněji používaný benzin. Naše oktanové číslo odpovídá hodnotě RON 94 až 96, tedy přibližně klasickému naturalu 95 na našich stanicích. Benzin s vyšší hodnotou oktanového čísla, který se u nás prodává jako RON 98, se v USA značí obvykle jako „Premium gasoline“ a má hodnotu AKI 93. Spíše se ale setkáte s hodnotou AKI 91 jako nejvyšší běžně dostupnou hodnotou oktanového čísla. A ta odpovídá přibližně hodnotě RON 96.