Oslavili jsme 70 let Porsche po svém aneb Výlet na Ecce Homo

Na uplynulý víkend jsem se vážně těšil. Vůbec první dva zářijové víkendy měly patřit vozům Porsche, protože se konaly dvě velké akce po sobě. První byl celostátní sraz značky, stylově přímo v rodišti pana Ferdinanda Porsche ve Vratislavicích nad Nisou. Tou další akcí byl výlet za závodními veterány do Šternberka, který pořádal místní nadšenec, závodník v historické formuli „Vau“ a spolupořadatel Ecce Homo Historic Rudy. Jako bonus nám k tomu navíc přálo fantastické počasí.

V sobotu jsem vstával už hodně brzy s cílem se projet do Šternberka od nás z Berounska nějakými zajímavými silničkami. Prémiové palivo tento víkend poteče proudem, takže se nedivte, že vyrážím trochu opačným směrem – na jih. Kolem Prahy je těch zajímavých silnic jako šafránu, zato od Řevnic k Sedlčanům a dál až k Milevsku to začíná být daleko zajímavější. Navíc v sobotu brzy ráno není nikde žádný provoz. Nevím ani jak, najednou jsem se ocitl přímo v Prčicích. Ne, vážně… Tohle jsou Prčice s velkým „P“ a celé okolí České Sibiře nabízí dost nově opravených silnic plných snad všech typů zatáček. Jsou techničtější, jedu převážně na dvojku, trojku, občas tam padne čtyřka. Nemusím se cítit ve své Carreře jako pirát silnic. Na to, aby mě jízda bavila, mi tady bohatě stačí náš národní silniční limit. Užijí si to zde i motorkáři a silniční cyklisté. Pak už jsem koukal na hodiny a palivoměr. Oba hlásí, že bude potřeba najít benzínovou pumpu a současně trasu trochu zkrátit, abych stihl náš klubový výlet s Porsche, který se jede ve dvě odpoledne.

Jel jsem přes Jihlavu, kde byla nějaká uzavírka – neptejte se mě jak, ale dorazil jsem přímo až do místní moc hezké zoo. Staré porsche zkrátka nemá navigaci, takže jezdím podle citu a orientačního smyslu, který bývá často mizerný. Z Jihlavy se mi ale povedlo najít skvělou trasu kolem Žďáru nad Sázavou, který jsem ale objel a pokračoval do Bystřice nad Pernštejnem. Odtud vede další malebná trasa do Letovic, pak Jevíčka. Tam byl asfalt teda trochu rozbitější. Někde před městečkem Konice měly svůj závod „kozí dechy“ všeho druhu. Chvíli jsem na jejich akci koukal. A i odsud přes Zábřežskou vrchovinu vede dobrá kvalitní silnice, která se pak serpentinami sveze dolů do Litovle. Na sraz k benzínce jsem dojel náhodou přesně akorát. Takže po nějakých čtyřech stech kilometrech letím na další vyjížďku? No jasně. Slavíme přeci sedmdesátiny nejslavnějšího německého sportovního auta a řízení Porsche 911 se nikdy neomrzí. Vlastně je skvělé řídit všechny modely pana Ferdinanda…

Sešlo se nás sedm. Jel s námi Brouk 1300 „Herbie“ v barvách přesně z filmu „Můj auťák Brouk“. Pak jedna replika závodní 911 2.7 RSR, která v podobných barvách vyhrála v Le Mans 1974, jedna Targa z osmdesátých let, černé kupé řady 964, potom já a Dušan v moderních vodou chlazených 911. Ozdobou naší skupinky se stala replika Speedsteru, kterou si postavil právě organizátor Rudy.

Tempo bylo příjemné, atmosféra přímo skvělá. Kdy se vám povede řídit vaše porsche v obklopení různých podobně starých brášků? Děti nám občas mávají a lidé se usmívají – hlavně na Herbieho a Speedstera. Kamarád v nejnovější krémové Carrera S občas kolonu za famózního zvuku vytočeného plochého šestiválce předjel, počkal kousek u silnice, než se přihrne padesát let starý „hmyz“, a fotil nás. I výjezd na Červenohorské sedlo neměl chybu. Silnice zespoda od přehrady je velmi široká, do zatáček je tu docela vidět. Potkali jsme spoustu usměvavých motorkářů i jeden policejní VW Transporter. Ten tady pravidelně dohlíží na to, aby se přece jen nikdo zbytečně nerozvášnil příliš a nikomu se nic nestalo. Zkrátka bude lepší bílé čepice nedráždit, až sem pojedete užít si horskou silnici s nádhernými serpentinami. Pořád je potřeba myslet na to, že jde o normální veřejnou komunikaci. Zkrátka se vzájemně respektovat.

I večer si umí kolegové veteránisti převážně z Moravy a Slezska pořádně užít. Někdy přijedete na veteránskou rallye do ciziny a zdá se to všechno takové uhlazené a okázalé. Pak jsou akce, které mají atmosféru. Tou je bezesporu Mille Miglia, Ennstal, Le Mans Classic atd… Jenže i do Šternberka zavítala spousta moc pěkných a zajímavých aut, která si neváhejte prohlédnout v přiložené galerii. Jejich majitelé si zaníceně vyprávějí večer u piva a grilovaného selátka. Je úplně jedno, zda jeden přijel se starým wartburgem a jiný zase Jaguarem E-Type.

V neděli ráno jsme byli součástí jízd pravidelnosti veteránů po uzavřené dráze slavného závodu do vrchu. Den předtím se tam konaly opravdové závody moderních i historických vrchařských speciálů, takže jsme měli výjimečnou příležitost si vyzkoušet „kopec“ s vlastním autem a zjistit, jak se chovají ta sériová. Mělo se to jet jako dva průjezdy na pravidelnost, vyhrává ten s nejmenším rozdílem obou časů. Ideální je proto jet tak nějak víc na pohodu, máte lepší šanci se trefit. Tuhle strategii opouští drtivá většina poršistů v momentě odmávnutí startérem. Porsche 911 má schopnost ze startovní čáry přímo vystřelit s jen mírným prokluzem zadních kol pěkně zatěžkaných motorem umístěným vzadu. První jízdu jsem trochu „prodal“, protože motor nebyl ráno ještě optimálně prohřátý, tak jsem si zakázal s ním letět naplno. Je škoda ho ničit, protože zrovna ten můj je teprve asi po pěti tisících kilometrech od GO akorát zajetý. Taky mě nahoře před cílem předjíždí kolega v modernější 911. Ten jede na krev a jen se spokojeně usmívá. „K čertu,“ říkám si. Kdybych věděl, že to bude taková zábava, pojedu auto před startem aspoň čtvrt hoďky klidnou jízdou někam ohřát namísto postávání a klábosení s ostatními při čekání na startu.

Druhá jízda už byla o mnoho rychlejší. Motor byl zahřátý na optimálních teplotách a tentokrát jsem skoro dojel u cíle repliku 2.7 RSR z roku 1974. Vozům Porsche 911 šternberská trať fakt vyhovuje, alespoň si to myslím. Z legendárních vraceček včetně „Sojkovky“ se dá vyjet hodně pod plynem, aniž bych musel krotit přehnanou přetáčivost. Stačí si jen hlídat správnou stopu a neprobrzdit se před zatáčkou k nedotáčivosti.

Odpoledne se vydáváme k domovu. Většinu cesty mám společnou s kamarádem, který přivezl zajímavou moderní 911 Targa v neobvyklé Malachitgruen barvě. Po dotankování na benzince běháme prstem po mapě našich chytrých telefonů, kudy ze Šternberka ku Praze. Vzali jsme to nakonec přes Rýmařov, po silnici číslo 11 do Šumperka a odtud přes Červenou Vodu, Jablonné nad Orlicí a Hradec Králové domů.

V Jablonném končí jedna z nejúžasnějších českých klikatých silnic, slunce se pomalu kloní k obzoru. Řadím šestku a s Porsche 911 jen tak v v klídku a na pohodu najíždím u Hradce na dálnici a mířím k domovu. Je neděle večer a já se vážně netěším do pondělní dopravní zácpy, na urgentní pracovní emaily a z hlavy mi ne a ne odeznít ten koncert vytočeného plochého šestiválce. Pane Porsche, zvládněte to tu s námi ještě alespoň dalších sedmdesát let!