Článek
Co si budeme povídat, rychlé a spolehlivé auto dělá hodně. Jenže dobré auto není samozřejmostí – když Michael Schumacher nastoupil v roce 1996 k Ferrari s vizí, že se přidá po bok slavných jezdců jako byli Gilles Villeneuve nebo Niki Lauda, růžové brýle mu poměrně rychle spadly. Tehdejší vůz Ferrari totiž nebyl zdaleka tak konkurenceschopný, jak by si tehdy 27letý Schumi přál.
Když Schumacher v roce 1996 nastoupil v nové práci u Ferrari, nebylo jeho auto zdaleka tak konkurenceschopné, jako když tým o deset let později opouštěl
Musel proto přiložit ruku k dílu – spolupracovat s mechaniky i s inženýry, podávat velmi přesnou odezvu, co je na autě potřeba vylepšit a na co je naopak lepší nesahat. A tady se dostáváme k první důležité vlastnosti jezdce – musí informovat svůj tým o tom, co je na autě špatně, a ne si pouze stěžovat, že mu to nejede nebo nedrží v zatáčkách. A takových je málo. Ukázalo se, že Lewis Hamilton dost možná touto vlastností disponuje.
Další nepopiratelně důležitý faktor je psychika. Odborníci se shodují na tom, že síly jsou dnes neskutečně vyrovnané – startovní pole je plné schopných a nadaných jezdců, ale rozdíly mezi nimi tvoří nakonec jejich hlava. Dokáže zvládat stres? Nezachybuje v nervydrásající první zatáčce? Nebo když se na něj začne lepit „kolega“ z konkurenčního týmu na čerstvějších pneumatikách? I po psychické stránce působí 35letý Brit nezvykle vyrovnaně, ne-li dokonce nejvyrovnaněji z celého startovního pole.
Dalším podstatným faktorem je rychlost pilota. I dítě na pískovišti ví, že ten, kdo startuje z pole position, má hned od začátku velkou výhodu. K opravdu rychlým jezdcům na jedno kolo se dnes řadí kromě Hamiltona například také Ricciardo, Leclerc nebo Verstappen, případně i George Russel – poté co se dostal až do druhé části kvalifikace s vozem, ačkoliv neměl adekvátně výkonné auto. Nebo třeba Kimi Raikkonen, který když chce a má motivaci, umí předvést fenomenální výkon, ale zase jen když chce, a to je problém.
Podaří se Kimimu Raikkonenovi ještě připsat na konto titul mistra světa? A jak dlouho potrvá, než se mezi mistry zařadí také mladý Schumacher?
Tím se dostáváme k dalšímu faktoru – konzistentnost. V té se třeba lišili Prost a Senna – Prost šel vždy na jistotu, když bylo potřeba držet si čtvrté místo, držel si čtvrté místo, Senna naproti tomu více riskoval a projevoval větší dravost. Ovšem tu a tam se mu to vymstilo, například v Monaku 1988, když měl náskok na nejbližšího soupeře (Prosta) celých 50 vteřin, tzn. 1,4 vteřiny na kolo – v Monaku!
Ron Dennis tak řekl svým jezdcům, aby „chladili auta“, neboť už nebylo kam se hnát. Senna se však nechal unést dokonalou symbiózou s vozem a na vteřinu ztratil koncentraci v sekci Portier. Heroický Brazilec tak musel odstoupit a tehdy několik hodin nevyšel ze svého obytného vozu.
Konzistentnost rozhodně je vlastnost, která byla vlastní výše zmíněnému Schumacherovi, neboť jen málokdy chyboval, a přitom dokázal zajet třeba i 10 „kvalifikačních“ kol za sebou, pokud to bylo potřeba. To však s sebou nutně nese nárok na spotřebu – a to jak paliva, tak i pneumatik.
Hamilton získal první titul s McLarenem v roce 2008. Pak sice přišla delší pauza, ovšem poslední roky je sbírá jako na běžeckém pásu. Fotografie z roku 2007
Málokdo totiž umí být nejen stabilně rychlý, ale zároveň zajistit, aby z jeho pneumatik po deseti kolech nelétaly cáry gumy. V této disciplíně se ukázal být opět schopný Ricciardo, dále třeba Perez, ovšem už mu trochu chybí rychlost. Naproti tomu třeba takový Valtteri Bottas umí občas být až fenomenálně rychlý, ovšem spotřeba pneumatik mu stále dělá problém, podobně je na tom i Charles Leclerc. Z mladých jezdců zatím ukázal svůj potenciál jezdit rychle a úsporně kupodivu Max Verstappen, a je to jeden z důvodů, proč by se v budoucnu mohl stát šampiónem – pro konkurenceschopné týmy je zkrátka takový typ jezdce velmi lákavý.
Pojďme si tedy položit pár otázek. Začněme touto: Dokázal by se s Hamiltonovým autem stát mistrem světa i jiný jezdec? Dost možná ano. Nabízí se třeba Max Verstappen, ale tomu chybí ještě nějaký ten rok zkušeností. Dále by připadal v úvahu i Ricciardo se svojí schopností být jak rychlý, tak i úsporný – jediný otazník by však vyvstával po psychologické stránce. Ustálo by ego sebevědomého Australana všechny ty úspěchy? Neusnul by na vavřínech?
Ze staré školy se potom nabízí veterán Kimi Raikkonen, ale záleželo by, jak by se před závodem vyspal. Nebo zda-li by se vůbec vyspal… Dalším ostříleným mazákem schopným získat mistrovský titul by mohl být i navrátivší Španěl Alonso.
Další podstatná otázka zní: Dokázal by se Hamilton stát nistrem světa v jiném voze než v Mercedesu? Těžko říct, pokud by ale šlo řekněme o vůz Red Bull, který za dominantními Mercedesy nezaostává o mnoho, mohlo by se mu to podařit. Vlastně i s McLarenem by dokázal být teoreticky velmi konkurenceschopný, jenže opět – nebyl by zdaleka tak dominantní. Například s takovým Williamsem už bychom si tak jistí nebyli.
Suma sumárum – je to o autě, ale zdaleka ne jen o něm. Hamiltonovi k mistrovským titulům nepochybně kvalitní auto velmi pomohlo, nicméně třeba Nico Rosberg jej dokázal v roce 2016 s prakticky stejným vozem porazit. A bylo by zajímavé do jeho auta posadit Ricciarda, Verstappena, talentovaného Russela, případně matadora Alonsa. Ovšem ruku na srdce – v dnešním startovním poli je jen málo jezdců, kteří jsou tak komplexní jako právě Hamilton.
Fernando Alonso se vrací do F1, a dokonce opět k Renaultu. Bude se historie opakovat?
Kromě dobrého auta Hamilton ke svému úspěchu potřeboval také umět zajet rychlé kolo v kvalifikaci, udržet za sebou dotírající soupeře, zvládat stres, spolupracovat s mechaniky a inženýry, zůstat mentálně vyrovnaný a neusnout na vavřínech po neustále přibývajících úspěších… a teprve potom už jen „stačí sednou do auta a nějak to odřídit“, jak často slýcháme v hospodách.
Netvrdíme, že je lepší než legendární Schumacher. Ale panečku, je mu hodně, hodně blízko. Je asi nesmysl o jednom z nich mluvit jako o nejlepším jezdci VŠECH dob – je totiž velmi podstatné, že každý z nich byl na vrcholu ve zcela jiné éře. Ale pokud bychom o Schumacherovi mluvili jako o nejlepším jezdci jeho doby, a o Hamiltonovi zase jako o lídrovi jeho éry, byli bychom velmi blízko pravdě.