Opel Tigra A 1.4 16V: Tohle není jenom holčičí auto

Pravdou je, že slečny a dámy byly hlavní cílovkou malého kupé. Pro kluky a chlapáky tady přece byla Puma od Fordu s výbornou sedmnáctistovkou a přeci jen o něco pohlednějším designem. Pumu jsem před pár lety projel a její podvozek mě bavil neskutečně, ale chyběl mi takřka jakýkoliv zvukový projev motoru. Až po mnoha a mnoha letech můžu konečně dát šanci i Tigře z roku 1996 a dejte jí prosím šanci i vy. Já vím, že tahle konkrétní je upravená a my nejsme zrovna magazín o tuningu, ale úpravy tady nejsou hlavním tématem článku a hlavně odpovídají zejména tehdejšímu devadesátkovému vkusu a taky vkusu majitelky. A když je spokojená ona, kdo jsem já, abych to hodnotil, že? A možná je dobře, že si Tigru vyzkouším až nyní, protože automobilku Opel jsem původně neměl moc rád a názor na ni si poupravil až před pár lety.

Tigra se poprvé objevila v roce 1994 na základech druhé generace malého hatchbacku s pohonem předních kol a Opel s ní tehdy zkusil zaujmout zákazníky (a zákaznice), kterým přišla běžná Corsa příliš fádní. Tigra měla (a dodnes má) šmrnc, ale nadšenějším řidičům nakonec scházela nějaká ostřejší varianta, kterou Corsa nabízela ve verzi GSi. Těm, kterým stačil vzhled malého sporťáku, ale tohle jako nedostatek nepřišlo. Navíc do roku 1997 a příchodu Fordu puma neexistoval žádný přímý konkurent, což byla na trhu také výhoda. A podle mého názoru vypadá Tigra dobře dodnes.

Uvnitř nesmíte čekat zázraky, ale Tigra je hezky útulná (to se dá také přeložit, že je mi Tigra malá, ale na auta, co se mi líbí, bývám hodnější). Originální kusy nezapřou jistou podobu a příbuznost se soudobou Corsou, ale tady už ten dojem nemám. V přečalouněných sedadlech Recaro z Kadettu GSi se mi sedí výborně a před sebou naštěstí nemám ten ošklivý volant připomínající kraba (teda normálního kraba, ne kolegu Petra), ale malý sportovní třírameňák. K připoutání slouží čtyřbodové pásy Schroth. Zadní sedadla označovaly dobové recenze za nouzová a tady je majitelka vyndala jako zbytečná. Zato již tak velký kufr (215 litrů v sériovém provedení) je díky tomu ještě větší a skvěle přístupný výklopnou zádí. Okamžitě mne napadá zadní okno vyndat a předělat auto na pick-up, ale prý nejsem první. Tahle myšlenka napadne každého a pár lidí to i zrealizovalo. Pochvalu si zaslouží skvělý výhled přes velkou prosklenou plochu.

Motoricky toho Opel mnoho nenabídl, ale alespoň v Tigře nemohl být žádný nafťák. Šestnáctiventilové čtyřválce Ecotec byly k dispozici v objemech 1,4 a 1,6 litru, přičemž ten menší je prý lepší a spolehlivější volba a právě ten mám možnost vyzkoušet i já. Výkon 90 koní se sice nezdá jako moc velký, ale ono to Tigře vážně stačí. Navíc silnější varianta nabízela 105 koní, což není zase o tolik víc. A když se nebojíte vytáčet, nabízí odpovídající dynamiku pro malé auto. Menší motor se odvděčí větší spolehlivostí a netrpí tolik na spotřebu oleje nebo problémy s EGR ventilem. Řazení nemá zrovna nejpřesnější kulisu, ale přesto nejde v rámci segmentu a doby vzniku o nic výjimečného. Spotřeba je reálně kolem 7 litrů, takže nádrž na 46 litrů je vlastně celkem přiměřeně objemná.

Podvozek je v sériovém stavu naladěný spíš měkce a komfortně, podle recenzí až houpavě, což ovšem Dáše nevyhovovalo. Proto u své Tigry sáhla po tlumičích TA Technix, se kterými mám sám kladné zkušenosti. Když si dobře nastavíte výšku, nejsou příliš tvrdé, ale chování auta v zatáčkách se zlepší. Tak je to i v případě téhle Tigry, se kterou si do zatáček přeci jen troufám o trochu rychleji, než jsem si kdysi dovolil s obyčejnou Corsou, přesto mi nepřijde příliš tvrdá a nepohodlná. I když svůj díl na tom mají i větší a širší kola.

Tato Tigra je v zatáčkách stabilnější a netrpí na odskakování zádě, které bývá jinak u tohoto modelu často zmiňováno, a vážně mě jízda s ní hodně baví. Možná sedím ve fialovém dámském kupé, ale bavím se díky dobrému řízení v každé zatáčce. Výhodou je i nízká hmotnost Tigry, která se drží lehce nad tunou. Snad jen mírně odtažité řízení vinou posilovače, který počítá s řidičkou za volantem, trochu ředí ten nadšený dojem. Jsem zkrátka takový velký spokojený chlap s dámskou kabelkou, ale vůbec mi to nevadí. Brzdy bývaly také často terčem kritiky, ale tento kus je má upravené a už fungují na jedničku. Vpředu najdete kotouče ze sportovního MPV Meriva OPC a brzdiče z šestiválcové Calibry, vzadu se Tigra spoléhá na komponenty z Kadettu GSi.

Tigra je dnes spíše trochu zajímavější ojetinou, její youngtimerový čas teprve přijde. Z tohoto důvodu vás asi bude více zajímat, co je na malém kupé problematického. Malý Opel občas zlobí ABS nebo zvlnění brzdových kotoučů. V přední nápravě se vyskytují vůle na čepech zavěšení kol a spojovacích tyčí řízení. Výfuk trápí občas na posledním dílu koroze, motor a převodovku zase průsaky oleje.

Opel ukončil výrobu Tigry v roce 2000 a přímého nástupce neuvedl. Jméno později použil pro malý kabriolet Tigra Twin Top s pevnou skládací střechou, který byl postaven na čtvrté generaci Corsy. Starší kupé je stále dostupné a díky věku jich v nabídce najdete ještě dost za nízké ceny. První Tigry startuji na částce kolem deseti tisíc korun za nejlevnější kousky a za ceny nad dvacet tisíc už dostanete slušný exemplář. O moc více zaplatit opravdu nemusíte, na čtyřiceti už startuje druhá generace se skládací pevnou střechou. Ani díly nejsou nijak drahé a za povedený design se rozhodně nemusíte stydět. Jistě, auto je to hezké, ale to ještě neznamená holčičí. Musím říct, že jsem byl velmi příjemně překvapen, jak moc jsem si ji za ten krátký čas oblíbil.