Opel Rekord D 1900 Berlina – Elegán ze sousedství

V roce 1953 se objevilo v nabídce slavné jméno Opelu, které kupodivu nebylo žádnou vojenskou hodností. Nahradil model Olympia, který také nesl mnohem přívětivější nevojenské jméno. Šlo o model vyšší střední třídy Rekord, který se během třiceti let nabízel v osmi generacích a mnoha karosářských verzích. A vlastně si to jméno vypůjčil, protože Olympia z padesátých let měla přídomek Rekord, než se z ní později stal separátní model.

Po Olympii přišly už samostatné modely Rekord s přídomky P I a P II a teprve v roce 1963 se objevil Rekord A. Mě ale dnes zajímá až Rekord D vyráběný mezi roky 1971 až 1977. Právě z posledního roku výroby je i tato Berlina v takovém předrenovačním stavu (ale plně funkční), kterou mi půjčili na chvilku v dílně Car Brothers.

Opel Rekord vyráběl v mnoha verzích s dvojicí, trojicí, čtveřicí a pěticí dveří. Moderní design navrhnul Chuck Jordan a z předchozího coke bottle designu (inspirován tvarem láhve coca-coly, takže vlastně křivkami ženského těla) vůbec nevycházel. Už to prostě vyšlo z módy, naopak jej zaujaly křivky některých Holdenů, a Rekord D tak vypadá dodnes opravdu dobře. Raději autu navrhnul co největší prosklenou plochu, na které dokonce objevíte poctu Hofmeistrově křivce, jinak tradičnímu znaku BMW. Když si vyberete nějakou hezkou veselou barvu, jako je tato žlutooranžová, vypadá Rekord vážně dobře.

Model Berlina byl nejlépe vybaven a měl hezčí hnědý látkový a velmi prostorný interiér a kola GM. Ta jsou už po nalakování. Také vinylová střecha nebyla něco obyčejného, a na nuzných modelech ji tak často nepotkáte, podobně bych se mohl rozepsat i o stěračích světel. Podle těch je poznat, že jde o auto původem ze Švédska. Mělo dokonce kdysi i pneumatiky s hřeby. Anténa je hodně dlouhá, aby rádio mělo co nejlepší signál. Také tu najdete bezrámová okna, což byla výsada dvoudveřové verze. Ta zadní jsou zase vyklápěcí, aby se lépe vyvětralo. Velké budíky ve zkosené palubce jsou čitelnější a přehlednější než u starších verzí, Rekord je podědil z Ascony. Místo otáčkoměru jsou tu ale klasické ručičkové hodiny. Před ukazateli je sportovní tříramenný volant.

Auto má klasickou koncepci s motorem vpředu a pohonem zadních kol. V tomto je čtyřválec s dvojitým karburátorem o objemu 1 897 cm3, tedy prostřední motor z nabídky (má 97 koní, na některých trzích kvůli emisím jen 88 koní) a 147 Nm s dvoukomorovým karburátorem Solex a čtyřstupňová plně synchronizovaná manuální převodovka. Rekord s ním umí jet až 165 km/h a na stovku akceleruje 14 sekund, spotřeba se pohybuje mezi 12 a 13 litry. Většinu motorů podědil Rekord po předchůdci (spíš tedy po předchůdci předchůdce – Rekordu B) a používal i platformu se stejným rozvorem náprav. Auto bylo ale tužší a těžší, takže nejslabší motor 1.5 z nabídky vypadl.

Zavěšení má dvojité lichoběžníky vpředu, vzadu panhardské tyče a tuhou nápravu. Dvouokruhové brzdy s posilovačem jsou tak akorát na auto téhle velikosti a Rekord poslušně zpomaluje. Vpředu jsou kotoučové, vzadu bubnové s omezovačem účinku, aby Opel neměl tendence jít do smyku. A povedlo se, Rekord jezdí opravdu dobře. Dokonce tak dobře, že se mu přezdívalo „nejlepší BMW vyrobené v Hessenu“. Tomu říkám pro Opel pocta, navíc měl samozřejmě příznivější cenu konkurující spíše Volkswagenu 411. Ani když zkusím přidat a prohnat starého Němce ostřeji, nijak neprotestuje.

V roce 1977 se objevil Opel Rekord E, ale rok 1986 přinesl definitivní tečku za příběhem Rekordu a objevila se Omega. Do té doby vzniklo přes deset milionů Rekordů a technika se dostala i do modelu Commodore (v podstatě Rekord s šestiválcovými motory) nebo Vauxhall Victor, případně v Jižní Africe i pod značkou Chevrolet. Déček se vyrobilo kolem 1,1 milionu kusů a jejich zpočátku velmi dobré prodeje zmrazila ropná krize v roce 1973. Pak už se lépe prodával menší sedan Ascona. Dnes Rekordů na trhu moc není, a pokud ano, stojí mezi sto tisíci a půl milionem Kč.