Opel Olympia Rekord: Pohodlný německý stařeček se neztratí

První Opel Olympia se objevil v roce 1935, kdy nahradil nenápaditě pojmenovaný Opel 1.3 Litre. Jméno dostal na počest Letních olympijských her konaných v roce 1936 v Berlíně, které tehdejší německý režim používal k propagandistickým účelům. Výroba modelu Olympia byla ale přerušena dvakrát, a to během války mezi roky 1940 až 1947 a pak mezi roky 1957 až 1967. My se v následujícím textu podíváme právě do let 1953 až 1957, kdy z pásů sjížděla kulatá Olympia Rekord. To přízvisko mimochodem automobilka zvolila z optimismu, který ovšem Olympia svými prodeji nakonec naplnila.

Německá automobilka ji vyráběla v Rüsselsheimu jako sedan, kabriolet nebo kombi střední třídy, případně jako užitkovou dodávku. V tomto případě jde právě o nejprodávanější dvoudveřový sedan (ve své době za necelých 6,5 tisíce marek), který se chlubil moderní karoserií. Řada detailů jasně naznačuje inspiraci americkými vozy, které připomíná i poměrně velké využití chromových ozdob včetně velkých poklic nebo prahových lišt chránících plech před podrážkami vašich bot. Ostatně k zaoceánské produkci měl Opel blízko, neboť patřil do koncernu General Motors. A stejně jako u amerických automobilek, i u Opelu se tento model každý rok trochu měnil. Někdy to byla jiná maska, jindy jiný tvar nějaké lišty a jindy zase nový vzor látkového polstrování. Díky tomu se také o Olympii každý rok mluvilo a držela v Německu pozici druhého nejprodávanějšího auta za kultovním modelem VW Brouk. Prodeje byly na Opel opravdu rekordní.

Ačkoliv rozměry jen lehce přesahují čtyři metry, uvnitř je dost místa. Rozvor je totiž slušných 2,5 metru. Věk ovšem interiér nezamaskuje, kovová palubka v barvě karoserie je sice nesmírně elegantní, ale takové věci jste opravdu naposledy masově vídali v 50. letech. Spolu s proužkovaným čalouněním je ale vnitřek velmi šik. A nehledejte tady bezpečnostní pásy, ty se tenkrát ještě standardně nedodávaly. Ostatně neměl je ani kdysi mnou testovaný a výrazně mladší Diplomat V8. Více mně ale vadí absence zrcátek, která manévrování také zrovna neusnadňuje, na rozdíl od velkého volantu s věncem tenkým jako stéblo trávy. Maličkaté stěrače mám hned před sebou, jsou ještě orientované proti sobě, jak bývalo u starých aut zvykem. Ostatně stejně tak staře působí i klasické kovové kliky na dveřích – navzdory věku je z nich ale cítit poctivá práce.

Pod kapotou s dvojitými panty (systém otevírání připomíná starší vozy Mercedes) tepe řadová vodou chlazená čtyřválcová patnáctistovka OHV, která pocházela už z první Olympie ze 30. let. Za ty roky se ale pochopitelně dočkala úprav a v 3 800 otáčkách nabízela  40 koní. Od roku 1955 výkon vzrostl dokonce na 45 koní při 3 900 otáčkách a točivý moment se z 94 Nm zvýšil na 98 Nm. Právě tuto silnější verzi si mohu vyzkoušet, protože konkrétní kousek je z roku 1956. Karburátor je vlastně licenčním Carterem, před chladičem je nezbytná roletka. Ta se používala v zimních měsících, kdy motor nebylo potřeba tolik chladit. Pohonná jednotka je spojena s třístupňovým manuálem, který ovládáte pákou pod volantem. Na jedničce a zpátečce ovšem nejsou synchrony, takže jízda vyžaduje trochu cviku. Není to zkrátka youngtimer z osmdesátek, kde si sednete a jedete, tady si to musíte trochu odpracovat. Trochu mi to připomnělo podobně náročnější řízení Škody 440 Spartak. Opel se ovšem za těch pár drobných odchylek odmění podmanivě houpavou a příjemně klidnou jízdou, díky které je pohodlný, skoro by se chtělo říci až chlácholivý. Po těžkém dnu v práci vás zkrátka Olympia objala a dovezla bezpečně domů. Jen 920 kg těžký sedan dokáže jet až 118 km/h, na stovku se ovšem rozjíždí kolem půl minuty. Spotřeba také odpovídá době vzniku a dosahuje hodnoty kolem deseti litrů.

Co se podvozku týká, přední náprava je poměrně moderní s lichoběžníkovými polonápravami a vinutými pružinami, ale vzadu je ještě tuhá na podélných půleliptických listových perech. Olympia je sice poměrně pohodlná, ale stejně to není zrovna nejpříjemnější svezení. To ovšem způsobilo hlavně stáří auta a věčná nervozita, abych mu nějak neublížil. V autě z 50. let se zkrátka nikdy neuvolním tolik, jako v jiném z let 80. Za třináctipalcovými koly jsou jen bubnové brzdy, ze kterých jsem také nebyl nejjistější.

V roce 1957 byla výroba této generace ukončena (vzniklo 582 924 aut) a nahradil ji model čtyřdveřový Rekord P1. Celý příběh modelu se slavným jménem se uzavřel až v roce 1970 s modelem Olympia A (luxusní verze Kadettu B), kdy jej nahradily modely Rekord a Ascona. No a stejně tak jsem se nakonec i já musel rozloučit s touto Olympií. Ta svůj život strávila na chladném severu, konkrétně ve Švédsku, jak naznačují některé nápisy. Domů si ji přivezl Pavel, i když původně zamýšlel dorazit ve zcela jiném autě. Cesty osudu jsou ovšem nevyzpytatelné, takže nakonec v jeho garáži skončil netradiční velký pohodlný Opel. Osud vozu ale můžete ovlivnit i vy, protože Olympia aktuálně hledá nový domov. Auto z dávnějších dob, kdy dotyčná automobilka ještě neměla ve znaku blesk, tak může být právě vaše. Jen byste asi měli být správní fajnšmekři zmiňované značky, protože do dnešního provozu se svým poklidným charakterem starosvětská Olympia až tolik nehodí.