Článek
Britové mu říkají kavalír, tedy Vauxhall Cavalier Sport, což odkazuje na příbuzný sedan Cavalier (v Evropě známý jako Opel Ascona). My ale víme, že jméno Manta je mnohem víc cool, zbývá tedy jen určit, zda se vám víc líbí Manta A připomínající zmenšeninu amerických muscle cars, nebo Manta B s nízkou siluetou a rallyovou historií. Já osobně volím právě kvůli té rally model B vyráběný v letech 1975 až 1981 a postavený na základech sedanu Ascona. Moc podobný jí ale není, Opel totiž čerpal z Chevroletu Monza. Kromě dvoudveřového kupé jste mohli ještě koupit třídveřový hatch se splývavou zádí. Co je hezčí, nechám na vás. V roce 1982 však přišel facelift, který pohlednou Mantu ještě trochu omladil. Produkce pak pokračovala i po ukončení výroby druhé generace Ascony a jejím nahrazení novou generací s pohonem předních (nebo všech) kol. Náhrada v podobě Calibry (také s předním pohonem) vystřídala Mantu až v roce 1989.
Jistě, Calibra má svou eleganci a uhlazený vzhled devadesátek, jenže to není zrovna to, co každý u youngtimerů hledá. Manta je ale jiná, taková hrubá, neotesaná a uličnická. Má ostré hrany a jednoduché proporce. Je taková prostá a možná právě v tom je ta její rajcovnost. A taky v tom, že má bezrámová okna - to je vždycky v pořádku. Její tvar je pro ni dosti typický, s jiným autem si jí opravdu nespletete. A jak dobře vypadá na origo kolech v metalíze a bez zásahu tunerů, to je prostě krása.
Ano, praktičnost se dá hodnotit jen s rezervou, vždyť zadní sedadla jsou spíš taková nouzovka, když se vám jednou za sto let povede potkat tři stopující krásky. Také má dlouhé dveře, takže koukat se na vás při vystupování na přeplněném parkovišti bude vtipné. A na dveřích nejsou žádné lišty, takže národ majitelů laciných přesunovadel na chatu konkurujících sousedům z Boleslavi vám ty dveře řádně omlátí. Ale vám to všechno bude fuk, teda až na ty ťukance, protože máte Mantu, svou Mantu, rádi. Jen je to lepší, teď už si jí totiž můžete užívat skutečně a bez akné a mutujícího hlasu.
Pod kapotou mohla tahle fešanda ukrývat širokou škálu motorů. Od základní dvanáctistovky až po dvoulitr OHC se vstřikováním v modelu GT/E (později GSi). Já mám v testovaném kousku motor 1.9 s třístupňovým automatem. No jo, já vím, sportovní kupé s automatem, to nezní zrovna lákavě. Ale víte co, dám mu šanci, protože odmítám odsuzovat nevyzkoušená auta. Navíc automat pracuje dobře, netrucuje, nezasekává se a je dobře odstupňovaný. I díky jeho funkci je Manta hodně živá a bude vás bavit hlavně na okreskách. Na tom má ale u nás lví podíl podvozek, který v továrním nastavení výtečně absorbuje výmoly a nerovnosti. Však sami znáte kvalitu českých silnic.
Mnohem důležitější je ale svezení s Mantou. Právě díky němu nakonec zapomenete, že vaše levá noha a pravá ruka zahálí. Neskutečně citlivé řízení a úžasná zpětná vazba vás přinutí svírat tenký věnec volantu v učebnicové poloze a soustředit se na apex příští zatáčky. To vše díky pravému sportovnímu chování, které jsem u Manty nečekal. Ano, přiznávám bez mučení, její um jsem před osobní zkušeností dost podceňoval. Ale stačilo pár kilometrů, pár zatáček, a já se bavil neskutečně. Okénka stažená až dolů, průvan protahoval celým autem a rozevlával mojí košili a teprve se rozpalující jarní sluníčko začínalo prohřívat vzduch v okolí. Právě takhle si představuju tu pravou letní pohodu, jako báječnou projížďku v autě, kde nemusíte nic řešit a jen si užíváte tu jízdu.
Víte co, chtěl bych Mantu nemít rád. Ale mám s ní problém, protože se senzačně řídí. Jak to, že to Opel dřív tak dobře uměl!? A navíc vnímáte pocit takového toho libového frajírka z 80. let – sluneční brýle, hřeben na napomádované vlasy a v kapse kožené bundy pár západoněmeckých marek, za který to rozjedete na diskotéce v Düsselforfu. Ano, já vím, že doba, kdy Mantu měli podobní kluci, je dávno pryč, ale ta nostalgie z ní ještě stále čiší. A pokud se chcete cítit mladí, tak v Mantě se vám to dost možná povede.
Na tomto článku jsme spolupracovali s týmem Veteráni na Truc.
Foto: Mikka
Manta 400
Začtkem osmdestch let ještě Watler Rhrl dothl Asconu k Mistrovskmu titulu 1982. To už ale inženři Opelu implementovali inovovanou techniku do elegantnho kup Manta, kter tak dostalo doplněk k nzvu - čslici 400 (existovala i slabš verze Manta 200, se kterou jezdil i Leo Pavlk). Bohužel ale v Opelu podcenili pohon všech kol, byť ještě po nich se titulu dočkala Lancia tak s pohonem jen zadn npravy. Manta tak od prvnho startu ztrcela na Audi Quattro a Peugeot 205 T16 a nedočkala se ždnho dalšho vtězstv v Mistrovstv světa. Nejlepšm vsledkem bylo druh msto Rauna Aaltonena na Safari rally 1984. Slabou nplast se tak staly jen nrodn tituly v Britnii a Francii. Opel rychle vyvjel nstupce Kadett 4S s pohonem všech kol, před jeho nasazenm ale byla skupina B zrušena.