Hlavní obsah

Opel Kadett Coupé 1200 S – Německý štramák

Foto: Martin Tolar

Když se řekne Opel Kadett, nejčastěji si asi vybavíte kulatý model z přelomu 80. a 90. let, který předcházel první Astře. Historie Kadettu je ale mnohem pestřejší a třeba jeho třetí generace je vážně skvělým a příjemným autem.

Článek

Jméno Kadett byste v aktuálních prospektech Opelu hledali marně, ale dlouhá léta patřilo neodmyslitelně k této automobilce. První auto toho jména vyrobili v Německu už v roce 1936 jako nástupce typu 1.3 Litre. Linka na jeho výrobu nakonec skončila po válce v Sovětském svazu, kde se vyráběl upravený Moskvič 400. V šedesátých letech se objevil Kadett A, poté druhá generace B a konečně v srpnu 1973 na frankfurtském autosalonu i třetí Kadett C, který byl znám pod mnoha jmény. Mělo totiž jít o globální model GM, který se bude prodávat po celém světě.

Kupé vypadá zatraceně dobře, a podle mě to je jedno z nejhezčích aut od GM. Právě jeho vzhled mám asi nejnakoukanější, protože s ním Opel jezdil rallye. Tedy jezdil, ale často nedojel, Walter Röhrl měl slibný výsledek snad jen v Monte Carlu 1976 za trojicí Stratosů, jinak většinou musel odstoupit pro technické potíže. Sedan a kombi vypadají obyčejněji, otevřený Aero-Kadett od Baura je zase hodně vzácný (vyrobeno bylo jen 1 332 těchto aut), ale celkově je třetí generace rozhodně proporčně hezčí než předchozí béčko.

V roce 1977 prodělalo auto modernizaci, změnily se například světlomety, ale tahle starší verze vypadá možná lépe. Jde mimochodem o jedno z posledních aut před touto modernizací, protože vzniklo počátkem roku 1977. Barva je z originální nabídky Opelu, ale lak je po renovaci. Mimochodem kompletní renovaci provedl pečlivě už předchozí majitel v Německu. Jen zamračená kapota se Honzovi nelíbila, tak sehnal originální. Třináctipalcová kola ATS Classic s pneumatikami 185/60 jsou pak krásnou tečkou za povedeným vzhledem.

Foto: Martin Tolar

Pár úprav, ale nic přehnaného, aby Kadett nepřišel o svůj styl

Interiér je docela prostorný a nepůsobí vůbec stísněně. Na mnoha místech tu vykukují i lakované panely karoserie, takže si nádherně modrou barvu užijete i zpoza volantu. Ten má krásnou odezvu od kol, až skoro návykovou. Jde o tříramenný kousek ze sportovního modelu GT/E, ze stejného modelu jsou i budíky s otáčkoměrem. Jinak byly standardem ručičkové hodiny. Pedály mají ideální odpor, řadička v kulise běhá také velmi příjemně a v docela krátkých drahách. Líbí se mi to, protože podobné reakce krásně propojí řidiče s autem. Musíte si to trochu odmakat, což je ale fajn. Navíc potěší, že pedály ani volant nejsou vyosené, což bylo v té době celkem časté.

Klasická koncepce a dostatečný výkon

Tento Kadett je ještě model s klasickou koncepcí – motorem vpředu a pohon zadních kol, šlo o poslední malý Opel s tímto rozvržením. Základní motorizací byl litr, ale tohle je o něco lepší model 1200 S s manuálním čtyřkvaltem. Stejný motor Opel používal už v předchozí generaci. V céčku jej naladil na 50 koní v 5 400 otáčkách, ale po roce 1976 už nabízel v této silnější verzi dokonce 55 koní. Čtyřstupňová převodovka byla plně synchronizovaná, pětikvalt byl vyhrazen sportovnímu modelu GT/E. Přitom i slabšímu modelu by pětka slušela. Chce to projevit trochu citu, ale reakce Opelu jsou tak vzorné, že hrubší zacházení není vůbec potřeba.

Foto: Martin Tolar

Volant z GT/E Kadettu sluší

Auto váží kolem 790 kilogramů, což je prostě fantastické. To auto je tak lehoučké, že to opravdu cítíte. I v tempu pod plynem drží ve stopě. On taky slabší motor z Kadettu neudělá žádnou driftovací bestii, ale kdyby trochu sprchlo, určitě půjde zadní tuhou nápravu trochu sklouznout. To ale v parném srpnovém dni nehrozí, pod mýma rukama naopak starý Opel působí hodně neutrálně. Může za to asi i moderní podvozek. Lehce snížený (vpředu o 60, vzadu o 40 milimetrů) tvoří tlumiče Koni Sport Short a pružiny Apex. Vpředu brzdí kotouče vzadu bubny, ale ty měla i ostrá verze GT/E. Brzdí ovšem dost silně (chce to i silněji šlápnout na pedál), takže mi nic nebrání motor vytáčet, vychutnávat si plynulou akceleraci a trochu ho ždímat. Pak totiž Kadett působí krásně živě. Nejlepší je ale stejně řízení bez jakékoliv vůle, to auto mě čistotou svých reakcí prostě hodně baví.

Kadett se definitivně rozloučil v roce 1991 (jen kabriolet ještě dožíval dva roky, dodávka Combo dokonce tři) a Opel tehdy přijal pro nový model jméno Astra od britského Vauxhallu. To ale byla pátá generace E, tento třetí Kadett se přestal vyrábět v roce 1979 a nahradila ho nová verze s pohonem předních kol. Céček vyrobil Opel přes 1,7 milionu kusů, většina byla exportována mimo Německo a měla i tento motor (ten poháněl 1,4 milionu aut, tedy 82 % všech Kadettů). Dnes je kupé generace C v Německu takřka kultovním autem s obrovskou fanouškovskou základnou. Ostatně Honza má ten svůj už 3,5 roku a pryč ho opravdu dát nechce. Budete si tedy muset v inzerci najít nějaký jiný kousek. Počítejte s cenami kolem 200 tisíc korun, ale za tak prima kupé to je dobrá cena.

Načítám