Opel Corsa 1.2 Easytronic bylo nejlevnější auto s automatem

Za posledních deset až patnáct let urazily automatické převodovky obrovský kus cesty. Dnes už je povinností nabízet s automatem i základní modely a verze, ale ještě nedávno to zas tak samozřejmé nebylo. Kdo kdysi chtěl automat, musel si hodně připlácet. Nebo si koupit nějakou starou plečku.

Za popularizací automatických převodovek stál hlavně koncern Volkswagen se svými pokročilými automaty DSG, které začal cpát prakticky do všeho, ale zapomínat nesmíme ani na Opel. Ten vždycky uměl v tichosti nabídnout zajímavé kombinace motorů, výbav a převodovek. A tahle Corsa je toho příkladem.

Corsa C je dnes už technologicky více než dvacetileté auto, ale kdo chce něco jednoduchého s primitivní technikou, snadným servisem, levným provozem a dostupnými díly, mohly by ho poslední „céčkové“ Corsy stále zajímat. Ještě se dají koupit docela hezké kusy, než je definitivně pohltí koroze a zub času.

Tentokrát jsme pro testovací auto nešli do bazaru, ale sáhli jsme znovu do vlastních zdrojů. U nás v rodině tahle Corsa s motorem 1.2 16V a převodovkou Easytronic slouží od novoty od roku 2006 a v současnosti má najeto 110 000 km. A prodávat ji rozhodně v plánu nemáme. Zřejmě u nás doslouží do důstojného konce.

Opel Corsa třetí generace začíná v inzerátech vymírat a nejstarší kusy míří rovnou do šrotu a ne na prodej. Reálně se dá vybírat jen z pár desítek aut v aktuální nabídce. Corsa C se stává tím posledním autem na dojetí, v inzerátech jsou kusy pochybného stavu za méně než 20 000 Kč. Nejdražší kusy z posledních let výroby stojí do 70 000 Kč.

Sehnat Corsu s automatem dá opravdu hodně práce a v současné době jsme na inzertním portálu Sauto.cz našli jen dva kusy. Jeden s litrovým motorem a druhý s dieselem 1.3 CDTI. Když už se různě v inzerci nějaký slušný kus s rozumným nájezdem objeví, bývá v současnosti nabízen za 40 až 70 tisíc Kč podle stavu, nájezdu a stáří.

Když jsme před těmi lety sháněli nějaké dostupné auto se samočinným řazením, na trhu nových vozů toho v nějaké rozumné cenové relaci moc nebylo. Tehdejší výběhová Fabia první generace měla s motorem 1.4 16V výkon 55 kW a stařičký čtyřstupňový automat s měničem, podobné to bylo u Renaultu Clio a dalších. Dynamicky to s takovými vozy nebyla žádná sláva.

Naproti tomu Opel prodával tuhle Corsu s robotizovanou převodovkou, která má ve srovnání s hydrodynamickým měničem jednu zásadní výhodu. Nekrade tolik výkonu, což u malého auta se skromným motorem bývá opravdu znát. Celkově působila tahle Corsa z cenově srovnatelných aut nejlépe, takže padla volba na ni. A navíc byla nejlevnější. Konkurenční auta tehdy stála s automatem okolo 400 tisíc korun (v roce 2006), tahle Corsa přišla na necelých 350 tisíc.

Vůbec, ta doba se hodně změnila. Dálkově ovládané centrální zamykání, elektrická okénka vpředu a klimatizace ani v roce 2006 nepatřily ke standardní výbavě těchto malých aut a muselo se za to připlácet. Naše Corsa to měla „v ceně“ jako jedna z těch posledních výběhových edicí. Už se totiž začala prodávat nová generace D. Dnes bychom se tomu smáli, ale tehdy se opravdu muselo v segmentu B připlácet úplně za všechno, běžně za klimatizaci třeba pětadvacet tisíc, za dálkový centrál deset, za elektrická okna také tak. Samozřejmostí nebyl ani airbag spolujezdce či boční airbagy. Takže si pořád nestěžujme, že jsou nová auta horší než ta stará.

Když pak člověk vidí ty tenké sloupky a dveře, nedělá si ani moc velké iluze o pasivní bezpečnosti tohoto malého auta. Nastupující Corsa D byla o poznání bytelnější a v nárazových testech Euro NCAP také o dost bezpečnější. Ale také byla o asi 150 kg těžší, což bylo znát hlavně na dynamice a spotřebě.

Corsa C je naproti tomu docela mrštné a dostatečně svižné auto. S hmotností necelé tuny nemá malý motor 1,2 l tolik práce a nebýt trochu delšího celkového převodu verze s automatem (3,74 proti 3,94 u klasického manuálu), upalovala by opravdu pěkně. Ani tak ale není slabá, jen to trochu trvá, než se motor dostane do otáček.

Člověk, kterému nedělá řazení problémy, bude nad robotizovaným automatem kroutit hlavou, ale musíte se vžít do pozice někoho, kdo je z ovládání spojky nervózní a necítí se s ní úplně jistě. Případně prostě řadit nemůže ze zdravotních důvodů. Pro takové lidi je i tenhle trochu ucukaný automat vysvobozením ze závislosti na hromadné dopravě či velkorysosti někoho z příbuzných.

Navíc ten robotizovaný Easytronic není zas taková katastrofa, jak se říká. Zaparkovat podélně v kopci nebo popojíždět v koloně mu sice nedělá moc dobře, ale to je prostě dáno tím, že je tu klasická spojka. Cukají i moderní dvouspojkové převodovky. Jestli chcete mimořádně hladký přenos výkonu pro rozjezdy a popojíždění, kupte si automat s hydrodynamickým měničem či třeba hybridní Toyotu. Nebo elektromobil.

Easytronic vždycky dobře řadil v otáčkách, kdy byl docela rychlý a přesný. Pochybuji, že by nezkušený řidič, který to se spojkou a řadicí pákou moc neumí, zařadil rychleji a komfortněji než tenhle robot. Navíc tady lze volit převody i sekvenčně voličem převodovky, a tak s touhle Corsou jezdím vždycky. Je to i docela zábava, házet si tam převody sekvenčně jako v závodním autě. Elektronický mozek totiž v automatickém režimu odřazuje zbytečně brzy a nepouští motor do otáček, které potřebuje, aby trochu jel.

Pohled na uzoučké pneumatiky 155/80 R13 pak nenechá nikoho na pochybách, že tohle auto patří především do města. Nízký valivý odpor úzkých gum má ale výhody. Jsou tiché, auto se velmi snadno ovládá, je poměrně pohodlné i na horší silnici (tlustá pneumatika působí jako účinný tlumič drobných nerovností) a nemá vysokou spotřebu. U takto malých a lehkých aut jsou široké gumy naprostá zbytečnost.

Ačkoli tahle Corsa s robotem a motorem 1,2 l není žádný drak, když ji mám k dispozici, jezdím s ní rád. Rychle začíná topit, je z ní dobře vidět, zaparkuje úplně všude, naložím do ní všechno, co potřebuji, a spotřebu má mezi 5 a 6 litry na 100 km, aniž bych se nějak extra snažil. Je to upřímné a jednoduché auto.

Jak už bylo řečeno, nemáte si na trhu ojetin moc z čeho vybírat. Poměrně rozšířené jsou právě základní motory: litrový tříválec a čtyřválcová dvanáctistovka. V zásadě jsou to spolehlivé jednotky, hlavně ve starší verzi bez klapek v sání TwinPort, které u některých zanedbaných kusů bývají po letech zdrojem problémů.

Zanáší se šlemem, který se vrací do sání z odvětrání skříně a okruhem EGR. Kdo nemění včas olej a motor trvale podtáčí, ten tam toho šlemu bude mít hodně. Občas ale prostě přestane fungovat ovládání TwinPortu stářím. Správnou funkci je potřeba diagnostikovat. Někdy může být chyba právě i v EGR ventilu a nikoli TwinPortu.

Systém TwinPort přišel s modernizací v srpnu 2003 spolu s přechodem na emisní normu Euro 4. Motory 1,0 a 1,2 l dostaly větší vrtání a spolu s tím se lehce zvýšil výkon. Když to funguje a TwinPort není zanesený či se nevyviklá vedení od jeho aktuátoru, motor běží do 3 000 otáček jen s jedním sacím kanálem, což zlepšuje proudění vzduchu ve válci. Funguje to vlastně jako dvouventilový rozvod. Nad 3 000 otáčkami se otevře i druhý sací kanál a motor má pak ostřejší reakci a lepší výkon. Dnes se to nahrazuje proměnným časováním ventilů a variabilní délkou sání, ale takové složitosti byly téhle Corse upřeny.

Vzácně se u zážehových motorů vyskytuje vytahaný rozvodový řetěz, ale systémový problém se z toho nestal. Ke spotřebě oleje tyhle motory sklony nemají, takže pokud olej bere, půjde o zanedbaný kus se zapečenými pístními kroužky. To se spíše bude olej po letech ztrácet z unavených těsnění, hlavně kolem ventilového víka. S ventilovou vůlí vymezovanou hydraulicky tu problémy nejsou.

Motory 1,4 l a 1,8 l (v provedení GSi) jsou v Corse C už docela vzácné. U nás to byla poměrně drahá auta a to už šli zájemci spíše o třídu výš do Astry. Starší verze čtrnáctistovky prodávaná do srpna 2003 měla ještě rozvodový řemen, novější už má řetěz. Řemenová čtrnáctistovka se také chvíli prodávala s klasickým automatem s měničem, verze s rozvodovým řetězem už byla dostupná jen s automatem Easytronic.

Ten se prodával také k litrovému tříválci a rovněž k dieselu 1.3 CDTI. Malý diesel se sehnat stále dá, ale s ním raději opatrně. Verze Euro 3 byly proslulé závadami rozvodových řetězů, kolapsy vstřikování a zadíráním, ale to vinou nesmyslně dlouhých intervalů (v některých aplikacích opelu až 50 000 km!). I intervaly 30 000 km jsou moc.

Pozdější verze Euro 4, která se dostala do Corsy, by měla být spolehlivější, ale je otázkou, jestli u Corsy za pár desítek tisíc chcete riskovat, že se do auta vysypete za dalších 50 tisíc jen na opravách motoru. Žádný dynamický zázrak tenhle motor stejně není a bude trvat, než si na opravy spotřebou vydělá. Pokud vůbec někdy. Když bývalý majitel nedoloží, že olej měnil nejpozději po 15 000 km, raději tento motor nechte ležet.

Corsa ještě mohla mít diesel 1,7 l, ale ten je dost těžký a hlučný. Mechanicky špatný není, ale opět nelze teď po letech čekat levný a bezstarostný provoz. Na větší kilometrové nájezdy si stejně asi raději koupíte nějaké pohodlnější a prostornější auto než Corsu, která se opravdu hodí spíše jen do města.

Automat Easytronic je vlastně klasická převodovka se samočinně ovládanou spojkou a elektrohydraulickými aktuátory pro změnu převodových stupňů. Životnost spojky se pohybuje mezi 100 a 150 000 km, vozy provozované mimo město mohou mít klidně i po 200 000 km stále původní spojku. Po letech může být u převodovky problém s úniky hydraulického okruhu, vzácně selže její řídicí elektronika.

S elektronickou výstrojí Corsy ale potíže nebývají, což je dáno především jednoduchou technikou a spíše chudou výbavou. Občas selže elektronické ovládání plynu, spínač pod brzdovým pedálem a podobné drobnosti.

Nejstarší Corsy už jsou více než dvacet let stará auta, takže spíše se začne objevovat přirozená sešlost věkem. Na podvozku budou už vůle a povrchová koroze, neudržovaná auta mají problém s nerovnoměrným účinkem brzd. Zajímavé ale je, že antikorozní ochrana karoserie je poměrně slušná, a pokud není Corsa omlácená kolem dokola, ani po letech ještě nerezne.

Ten robotizovaný automat není zas taková katastrofa, jak se o něm říká. Pokud kupované auto při zkušební jízdě řadí, necuká a funguje, možná to s ním ještě na pár let půjde. Corsa už je ale stará, tak se zaměřte hlavně na celkový stav ojetiny, vyhněte se korozí napadeným kusům a těm, ze kterých unikají provozní náplně. V cenové relaci kolem 50 tisíc Kč je ale Corsa C vlastně pořád velmi slušné auto s levným provozem a servisem. Díky kompaktním rozměrům se hodí hlavně do města, a pokud se o ni postaráte, měla by ještě několik let vydržet.