Článek
Šestiválcové Commodory vyráběl Opel v letech 1967 až 1982, než je nahradila Omega. My si představíme právě kousek první generace ve verzi Coupé s karoserií typu Fastback, který vycházel z Rekordu třetí generace. Vypadá jak evropský muscle car a nejsem sám, kdo si to myslí. Ve své době se mu říkalo německý Charger. Není divu, americky vypadala i zvlněná křivka na bocích tvarovaná podle lahve od Coca-coly. Bylo jasné, že se Opel lehce inspiroval i vzhledem konkurenčních Fordů, celkově je rozhodně krásný. Tenhle jeho americký styl měl pozvednout mínění veřejnosti a myslím, že se mu to muselo dařit. Stylová vinylová střecha ale byla za příplatek, stejně jako pruhy na kapotě - nemají je všechny Commodory GS.
První Commodore značený A se vyráběl poměrně krátce, jen do roku 1971. Základem byl na evropské poměry velký Rekord C Coupé, ale pod kapotou nesměly být čtyřválce, a tak Opel nacpal auto tou nejlepší výbavou, kterou nabízel, a pokusil se zlomit stigma automobilky, která sportovní vozy vůbec nevyrábí. V roce 1969 prošel modernizací – dostal nový výfuk, větší nádrž na 70 litrů (místo 55) a ručka se z pod palubky přemístila mezi úžasně pohodlná kožená sedadla. Výbavou Opel nešetřil a instaloval do auta osvětlení kufru i pomocnou lampičku do motorového prostoru, zapalovač, zatmívací zpětné zrcátko, dvourychlostní stěrače a vyhřívané zadní okno, což tehdy rozhodně nebývala standardní výbava.
Výběr motorů u luxusního kupé byl velký, nejvíc bychom se ale měli soustředit na řadový šestiválec s objemem 2,5 litru, dvojitým karburátorem a výkonem 128 koní, který poháněl verzi GS. Na pohled není příliš vzhledný, tedy spíš se po otevření kapoty zděsíte, abych se vyjádřil přesněji. Ale nepodceňujte ho, oč hnusnější je na pohled, o to lépe funguje. Verze GS tvořila vrchol nabídky od roku 1967. Je spojen se čtyřstupňovým manuálem, který zrovna nevyniká přesností drah, a tak rozdíl mezi zpátečkou a jedničkou je dost nepatrný. Moderní však bylo jeho umístění na podlaze a dlouhá lomená páka. Před vámi je pak volant s velkým tenkým dřevěným věncem, pod ním jsou pedály, z nichž hlavně ten spojkový je až nepříjemně citlivý. Černý interiér byl vůbec zpříjemněn několika kousky dřevěného dekoru. Otáčkoměr do 7000 je uprostřed přístrojovky, ale je menší než tacho vpravo cejchované do 200 km/h. Zvenku auto poznáte podle štítku označujících verzi Grand Sport a také podle vinylové střechy.
Vinuté pružiny na zadní nápravě DeDion byly velkým krokem vpřed a jízdní vlastnosti tohoto modelu se tím značně zlepšily. Zákazníci si cenili i hezkého zvuku, který šestiválec ve vyšších otáčkách produkoval. To opravdu je příjemný sportovní zvuk. Také brzdy s posilovačem fungují dobře a usnadňují ovládání obrovského kupé. Naopak trošku zrádně působí necitlivá spojka. Auto je ale spolehlivé a stěžovat si nemůžete ani na elektriku od firmy Bosch, která dodala i kvalitní světlomety.
Auto je v prvé řadě pohodlné a příjemné, takže si za jeho volantem krásně odpočinete. I tímhle připomíná americký charakter. Není sice houpavý jak loď na neklidném moři, pohodlná jízda je ale výrazná. Ale sportovnější charakter tu je, takže záměr automobilky se nakonec vlastně podařil, byť do sofistikovaných kupé má tenhle macek daleko. Řízení je dlouho neutrální, na limitu se pak objeví lehčí přetáčivost korigovatelná tak trochu americkým řízením. Volant jde prostě na můj vkus moc zlehka. Což znamená, že si za ním v takhle velkém autě opravdu napumpujete tělo adrenalinem. Přesto, nebo možná právě proto, jsou zatáčky v obrovském Commodoru zábava.
V roce 1970 nahradil Opel tento typ verzí GS/E, která už měla elektronické vstřikování paliva Bosch a výkon 150 koní. To už jí dostalo až na 197 km/h a Steinmetz jí považoval za vhodnou na závody. Opel posléze u Omegy jméno Commodore opustil, byť i Omega měla šestiválce. Název si pak převzal australský Holden, jehož první generace tohoto modelu byla shodná s Opelem Commodore generace C. Od roku 1972 byl na trhu typ Rekord D a z něj odvozený šestiválcový Commodore B. Pokud vás ale láká tahle verze, rozmlouvat vám jí nebudu. Je to na pohled Amerika, která se řídí hezky evropsky a má tradičně německy kvalitní interiér. To přece zní jako ideální kombinace, nemyslíte?
Na tomto článku jsme spolupracovali s týmem Veteráni na Truc.
Slavnější nástupci
Ještě slavnějš, než testovan prvn generace, jsou jeho nstupci. Napřklad vrazně hranatějš druh generace, kterou Opel nasazoval i do rally. Za jejm volantem zřil i Walter Rhrl. Třet generace byla vrazně modernějš a vce připomnala sedany Ascona a Senator. Tu navc můžetečastěji potkat na srazech veternů na našem zem.