Opel Astra Sports Tourer Turbo 1.6 - Ostrý rodinný sluha

Češi milují kombíky a obecně také německá auta. Takže potud má nová generace Astry (označení K) kombi výhodu. Tedy ne kombi, ale Sports Tourer. No, k těm názvům se slovem Sport bývám většinou skeptický, ale dejme jí šanci, třeba si ho obhájí. Takže si beru klíčky od testované červené krásky s přeplňovanou šestnáctistovkou a vydávám se zjistit, jestli se mi bude líbit stejně, jako před nedávnem nová Zafira.

Vzhledově toho Astře nemohu moc vytknout, protože se od tvarů předchozí generace nijak výrazně neodklonila. Jde spíš o detaily, nicméně jak inovovaný vzhled předních partií, tak elegantní chromová linka na C-sloupku vypadají velmi dobře. Dost možná za evolučním vzhledem stojí takřka stejné rozměry, protože prodloužení o 4 mm, snížení o 25 mm a zúžení o 5 mm je opravdu zanedbatelné. Zkracoval se ale také rozvor, konkrétně o 23 mm, což je překvapivé. Zrovna tady automobilky moc často nezkracují. Prostor vzadu tím však neutrpěl, pro dospělé je tu místa dost.

V interiéru se zjednodušovalo. Stejně jako u Zafiry, i Astra s nástupem systému Intellilink výrazně zredukovala počet tlačítek na palubce. Pod dotykovým displejem tak máte vlastně jen ovládání klimatizace a pod ním malou kapsu, kam si můžete odložit váš smartphone a krásně uvidíte na jeho displej. Byť celá tahle kapsička vypadá jako úchyt nějakého šuplíku. Nakonec ale není třeba sledovat mobil, dodávaná navigace je přehledná, celý infotainment navíc reaguje plynule a rychle.  Snad jen jedinou výtku bych měl, a sice ovládání displeje u budíků by mohlo být intuitivnější. Pokud jste v režimu rádia, funkce přepínání stanic se zduplikuje jednak na šipky na kurzoru, druhak jí máte i na speciálních šipkách vedle. A jak že opustíte toto menu a přepnete na jiné? Podle příručky prý tlačítkem MENU na páčce blinkrů. Škoda, že tam takové tlačítko není, je tam jen spouštěč automatických dálkových světel.

 Jinak ale bohaté výbavě nemám moc co vytknout, nechybí všechny dnes běžné samozřejmosti, jako kožený multifunkční volant, klimatizace, systém hlídání jízdních pruhů a mrtvého úhlu nebo snímání dopravních značek. Nepotěší absence výškově stavitelných předních pásů, trochu mi to ale vynahradil vyhřívaný volant a zadní sedadla. Velkou pochvalu ale dávám diodovým Matrix světlometům s již zmíněnou funkcí automatického zhasínání jednotlivých modulů. Systém sám vyhodnocuje jízdu v obci či polohu protijedoucího auta pomocí kamery OpelEye a zhasíná jednotlivé moduly světel samočinně, či naopak přisvěcuje do zatáček. A jelikož jsem se za celý týden nesetkal s jediným probliknutím, zřejmě funguje skvěle.

Abych ale jen nekritizoval, rozhodně můžu chválit (a doporučit) příplatková sedadla s certifikátem AGR. Já vím, zní to jako nějaký fejkový certifikát z reklamy na prací prášek od neexistujícího institutu ve Švýcarsku, ale je mi to fuk. Když se v nich dobře sedí, mají výhřev, prodlužování sedáku a možností nastavování do všech směrů a úhlů, nemohu být nespokojen. Snad jen rozsah výškového nastavování volantu mohl být ještě větší. Tím, co však bude zajímat nejvíce zájemců, je objem kufru. Astra ST nabízí 540 litrů a ani si to negooglete, Octavia má 610. Tabulkově tedy Opel stále ztrácí, ačkoliv mezigeneračně přidal 40 litrů objemu. Reálně je však kufr hranatý a symetrický, takže celý objem využijete mnohem lépe, stejně tak oceníte nízkou nakládací hranu. A po sklopení zadních opěradel (v poměru 6:4 jednoduše páčkami přímo z kufru) získáte 1630 litrů. Doporučujeme zavazadelník dovybavit paketem FlexOrganizer s háčky a kolejnicemi (příplatek 3500 kč). Páté dveře byly v našem případě otevírané elektricky, navíc se dá nastavit i výška otevření, což oceníte třeba v nízké garáži. A na rozdíl od Insignie má Astra mnohem větší vstupní otvor do zavazadelníku.

Nakonec se podíváme na jízdní charakteristiku testovaného auta. S přeplňovanou benzínovou šestnáctistovkou se setkávám během krátké doby podruhé a baví mě stejně, jako ve větší Zafiře. Má solidní jízdní dynamiku a vcelku optimální spotřebu. Týdenní průměr byl po nějaké té ostřejší jízdě 8,2 l/100 km, ale třeba na dálnici jsme jezdili za 5,6, po městě za 8,4 a mimo něj s lehkou nohou 5,2 l/100 km. Značná část zákazníků asi upřednostní vznětový motor, ale koupi téhle šestnáctistovky určitě nebudete litovat. Je sice trochu méně úsporná, ale zato krásně živá a hravá. Ruku v ruce s jejími výkony navíc jde i perfektní kultivovanost.

To, že se Astra trochu smrskla, je spojeno s úsporou hmotnosti. Dietou v Opelu shodili 190 kg. Z toho 80 kg úspory připadá na karoserii a 50 kg na podvozek. Ačkoliv charakterem je Astra stále spíše měkčí a trochu houpavější auto, působí dost lehce a obratně v zatáčkách. Dokonce s delším převisem i zábavněji, než řada konkurenčních kombíků. V ostrých zatáčkách mi tak ani nevadilo jméno Sports, byť bych s tímto slovem vždy šetřil spíš na sportovní modely. Řízení sice nepatří k nejcitlivějším, ale přesto máte auto snadno pod kontrolou. Díky převládajícímu zacílení na pohodlí vám však každá cesta příjemně uplyne a vy ani nebudete moc unavení. To i díky výbornému odhlučnění.

Nakonec je to tedy druhý Opel ze tří testů z poslední doby, kde jsem byl pravdu spokojený. Pokud můžete, vyhněte se modelu Mokka a raději se zaměřte na to, co této německé automobilce vždy šlo dobře.  A tím je kromě MPV Zafira rozhodně i kombíková verze Astry. Na nic si nehraje, nevnucuje vám styl ani sportovní tvrdost, naopak působí celkem normálně a odmění vás příjemnou jízdou. A chcete snad od rodinného kombi něco víc?

Rodinn kombky u Opelu maj dlouho tradici. Poprv se objevil už u předchůce Opelu Kadett C v roce 1973. Kombky navc dlouho nesly označen Caravan, kter Astře vydrželo až do třet generace Astry s označenm H. Nyn se Opel svezl na mdn vlně a kombk označil slovy Sports Tourer.