Opel Astra 1.2 Turbo – pořád solidní standard

V Opelu pořídili Astře nové motory. Samozřejmě – jak velí dnešní doba a emisní limity – jsou to tříválce. Už před faceliftem šlo koupit Astru s tříválcovým litrem, jenže ten sloužil coby základní varianta. Nová dvanáctistovka teď zastupuje většinu nabídky, a tak její varianty tvoří dvě ze tří benzinových motorizací v ceníku. Chcete-li čtyři válce, máte smůlu. Dokonce i dieselová patnáctistovka je tříválec, stejně jako vrcholný motor 1.4 Turbo, jakkoliv byl ještě před faceliftem motor se stejným označením čtyřválcový. Benzinový tříválec by ovšem měla většina zákazníků shledat jako naprosto dostačující a nabízí výkon buď 110, nebo 130 koní, ve větší verzi potom i 145.

A teď jedna zajímavost – byť se podle specifikací jedná o velmi podobnou jednotku jako 1.2 PureTech od PSA, je tříválec pod kapotou Astry úplně jiným motorem, který nemá s francouzskou produkcí vůbec nic společného. Tříválec v Astře se totiž u General Motors vyvíjel ještě dávno předtím, než se vůbec začalo mluvit přechodu Opelu pod PSA. Pro celý svět se navíc vyrábí v Jižní Americe. A pak je tu taky ten fakt, že kdyby chtěli u Opelu zastavět motor PSA do karoserie GM, znamenalo by to obrovské množství úprav, které by se jednoduše nevyplatilo dělat.

Já jsem vyzkoušel silnější variantu tříválce, kde výkon činí 130 koní a točivý moment 225 Nm. S pohonem předních kol je agregát spojen šestistupňovou manuální převodovkou. Rovnou předesílám, že tříválec jede pěkně a jeho výkon stačí pro naprostou většinu situací ve městě i mimo něj. Jedna výtka je však přece nasnadě a souvisí právě s počtem válců – je to kultivovanost. Zejména pod zátěží motor charakteristicky „drnčí“ a tříválcové třepotání začne být trochu otravné. Na tříválcový charakter musíte trochu myslet i při rozjezdech. Chcete-li se rozjet pomalu, je vše v pořádku, ale byť jen trošku svižnější rozjezd od světel vyžaduje velmi citlivou práci s plynem a spojkou. Pod hranicí dvou tisíc otáček se prostě motoru moc nechce.

Sotva se ovšem rozjedete (a třeba si navíc zapnete rádio, aby přehlušilo občasný rachot pod kapotou), jdou problémy stranou. Nad dvěma tisíci začne malému motoru pomáhat turbodmychadlo a dostavuje se sympatický zátah, trvající skrz široké pole otáček. Astra jede příjemně, řazení je sympaticky hladké a přesné. Pokud navíc chcete být svižnější než většina provozu, se 130 koňmi si vystačíte. Spotřeba je standardem třídy. Pod šest litrů se budete dostávat jen na delších trasách a s hodně lehkou nohou, na druhou stranu sedmilitrovou hranici taky překročíte pouze málokdy. Já jsem několik dní testování zakončil s průměrnou spotřebou 6,4 litru.

Nový tříválec tedy má mouchy, celkově ale není špatný. Na čem se však hledají mouchy stěží, to je zbytek auta. Astra není vůz, který by vás v nějakém ohledu vysloveně nadchl. Netahá designové trumfy z rukávů, ani nemá převratné a inovativní vychytávky. Zkrátka to není auto, ze kterého byste si sedli od první chvíle na zadek. Když si však sednete na zadek do velmi pohodlných sedadel s ortopedickou certifikací, cítíte se tak nějak doma. Pozice za volantem je přirozená, vše je po ruce a nic nehledáte. Budíky, kombinující digitální a analogovou část, možná vyžadují chvíli zvyku, ale sotva si vše „osaháte“, je soužití s Astrou snadné a příjemné.

Zážitek s Astrou bude příjemný i pro vaše spolucestující. Na zadních sedačkách najdou bez problému místo i dospěláci a do kufru se solidním přístupem se vejde 370 litrů – což je opět standard dané třídy.

Komfort na palubě důstojně doplňuje i komfort jízdní. Vedle toho, že se Astra lehce a přirozeně ovládá, má optimálně nastavený podvozek, který kombinuje decentní žehlení nerovností a slušnou jízdní jistotu. Po městě z vás nevytřese duši, mimo město se pak nesetkáte s přehnaným nakláněním karoserie nebo nejistotou v přímém směru. I po téhle stránce odvedli inženýři – tady ještě pod taktovkou koncernu GM – velmi dobrou práci.

Astra si zkrátka v rámci svého segmentu udržuje velmi solidní standard. Nesnaží se prvoplánově zalíbit křiklavým designem a nebude vás bombardovat nejnovějšími technickými finesami, ale své plusové body získává na těch věcech, na kterých ve výsledku záleží nejvíc. Je slušně prostorná, pohodlná, dobře jezdí, snadno se ovládá a za jejím volantem se cítíte dobře.

To všechno navíc dostanete za sympatickou cenu. Základ Astry začíná na ceně 399 900 korun. Za tyhle peníze dostanete slabší přeplňovanou dvanáctistovku o výkonu 110 koní. Já jsem měl možnost vyzkoušet vyšší výbavu Elegance, která se stejným motorem začíná na 475 990 korunách. Se silnějším motorem o výkonu 130 koní pak stojí pořád slušných 501 990 korun. V příplatcích sice můžete cenu dost navýšit, ale pořád platí, že dostanete solidní kus auta za solidní peníze.