Článek
Ano, není to žádná jaderná fyzika. Jde zkrátka o zařízení, které omezuje maximální otáčky, kterých může motor během provozu dosáhnout. Stejně tak snadno pochopitelný je jeho účel – díky omezovači otáček se vám nestane, že byste hledali ventily nebo písty motoru různě po silnici nebo ve vedlejší vesnici. Pokud si tedy nebudete hrát na Paula Walkera z prvního dílu ságy Rychle a zběsile.
Omezovač otáček je nutný už z podstaty spalovacího motoru – je v něm spousta pohyblivých součástek, a tak omezovač pro jistotu hlídá aktuální otáčky klikové hřídele. Třeba závodní auta potřebují vyšší výkon, a mohou si tak dovolit „vyletět“ do vyšších otáček, což si ale nutně žádá odolnější a v ideálním případě i lehčí díly, třeba titanové ojnice a právě klikovou hřídel.
Ovšem tady pozor, neplést si omezovač s červeným polem! Červeným polem se rozumí „oblast“ otáčkoměru, kde bychom neměli motor dlouhodobě držet a měli bychom co nejdříve zařadit další rychlost. Pokud si přesto nedáme říct, vloží se do hry omezovač otáček, aby nám připomněl, že některé součásti motoru by nemusely takovou zátěž dlouhodobě snést.
Jednou z takových součástí je ventilový rozvod. Většina motorů využívá ocelové pružiny, aby ventily mohly opakovaně plnit svoji funkci a vrátit se při chodu motoru vždy do zavřené pozice. Jenže pokud motor dosáhne příliš velkých otáček, tato pružina lidově řečeno přestane stíhat a nedaří se jí potom vracet ventily do původní polohy. Spalování potom není tak efektivní, ventily se podpalují a motor tím pádem ztrácí na výkonu. V tom lepším případě. V horším případě to může skončit i starou dobrou „havárií motoru“.
V tom méně brutálním případě se může stát, že motor jen ztratí kompresi, případně dochází k chybným zápalům, ale v krajním případě může dojít i k tomu, že se ventil takzvaně „potká“ s pístem. A to znamená velmi drahou repasi motoru. Další varianta je, že ojnice – v podstatě rameno, které spojuje píst s klikovou hřídelí – praskne. No, a to je právě ta snad nejhorší možná varianta. Pro motor to totiž většinou znamená „konečnou“. Finito. Schluss!
Existuje víc typů omezovačů. Když dosáhnete maxima otáček u většiny běžných vozů (a u všech naftových), dojde pouze k omezení přísunu paliva. Což znamená, že otáčky jsou omezeny mnohem plynuleji a řidič tento proces stěží pozná. Dnes už ale máme dokonce i variabilní omezovače, kde je hranice maximálních otáček položena o něco níže, když auto stojí na místě nebo ještě nemá provozní teplotu.
Jenže ve spoustě starších aut, nemluvě o autech sportovních nebo závodních, omezovač buďto „zařízne“ zapalování, nebo rovnou přísun paliva jako takový. A jakmile otáčky klesnou o danou hodnotu, zapalování pokračuje. Alespoň do chvíle, kdy se ručička zase nedostane za hranici červeného pole… a takhle pořád dokola. Takový typ omezovače s autem vždy pořádně zatřese a projeví se „štěkáním“ v maximálních otáčkách. A občas plameny…
Sluší se ovšem říct, že ani omezovač v elektronice motoru rozhodně není všespásný. Když se necháte unést a třeba při řazení z dvojky na trojku vám tam omylem padne jednička, nezachrání motor od přetočení už ani omezovač. Pokud nemáte rychlou nohu na spojce, může se stát, že budete části motoru sbírat po kouscích do igelitky. V nejkrajnějším případě může brzdná síla motoru i zablokovat kola, a to pak znamená hrozbu nejen pro samotný motor. Koneckonců nehezkých videí s tímto fenoménem je plný internet...
Závěrem by se dalo říci, že velká spousta běžných řidičů s běžnými auty zásah omezovače dost možná nikdy nezažije. Přesto ovšem buďme rádi, že omezovač máme a v některých případech nám kryje záda. Když se třeba prudce rozjíždíme v připojovacím pruhu na dálnici, může se stát, že se s řazením trochu „zapomeneme“, a kdyby nebyly otáčky motoru limitovány omezovačem, mohli bychom si zadělat na hodně drahý problém.
