Ojetiny s automatem do 250 000 Kč: Které jsou nejlepší?

Jak už bylo řečeno, automatické převodovky jsou stále oblíbenější. Je to dáno životním stylem a také tím, že moderní automaty jsou daleko komfortnější a spolehlivější než staré pomalé skříně. A na to každodenní popojíždění do kolon velkoměsta je manuál vyloženě otravná záležitost.

V předchozím dílu jsme se podívali na ojetiny s automatem, které se dají koupit do 100 000 korun. Tentokrát ten výběr trochu rozšíříme a nahlédneme mezi trochu dražší auta. Jejich výhodou bude především mladší věk, obecně nižší nájezdy a celkově snad i lepší stav. Takže které ojetiny s automatickými převodovkami do 250 000 Kč za to stojí?

Případně si sem můžete dát i Prius, pokud se vám líbí jeho UFO vzhled, ale tady jde především o tu techniku. Hybridní systém Toyoty je za ta léta už ozkoušený a ukázal se jako velmi spolehlivý. Zvládá opravdu obrovské nájezdy několika set tisíc kilometrů jen s běžným servisem a není nutné mít strach ani z té hybridní baterie. Té se nelíbí jen dlouhodobé odstavení ve vybitém stav, tedy typicky půl roku někde v koutě pofidérního autobazaru.

I kdybyste měli tu baterii jednou za 300 000 km vyměnit (což není moc pravděpodobné), tak ve srovnání s potenciálními závadami turbodmychadel, vstřikovačů, částicových filtrů a dvouhmotnostních setrvačníků dieselů je ta výměna za 42 000 korun vlastně pakatel. Skvěle je řešená také planetová bezestupňová převodovka, kde nejsou žádné třecí části a stačí v ní jednou za 90 000 km vyměnit olej. Tenhle hybridní systém je opravdu to nejspolehlivější, co kdy kdo vymyslel.

K ergonomickému řešení interiéru Peugeotu 308 lze mít plno výhrad, ale aspoň že pod kapotou je všechno v pořádku i pokud jde o automatické převodovky. Peugeot totiž opustil ucukaný robotizovaný automat a vrátil se ke klasickému řešení s hydrodynamickým měničem točivého momentu. A to je vždy spolehlivější, komfortnější a hlavně servisně jednodušší řešení než dvouspojkové převodovky. V testech nových aut to sice nevyniklo bleskovým řazením jak ve formuli, ale v ojetině je to aspoň spolehlivé.

V cenové relaci do 250 000 Kč se nejčastěji nachází naftové šestnáctistovky HDI (pozor na původ a servisní historii, preventivně jim nechte v rámci prvního servisu vyměnit olejovou vanu za novou s upraveným výpustním šroubem), ale seženete i velice dobrý naftový dvoulitr. Sice bude mít více najeto, ale tenhle motor to snese v pohodě. S automatem je pak 308 velmi příjemné a kultivované auto. Pro Peugeot hovoří i výborná antikorozní ochrana.

Octavia je nejprodávanější auto u nás a logicky po ní bude plno zájemců pokukovat. Třetí generace, zejména ta před faceliftem, je výborné auto, ale s nabídkou automatických převodovek je to horší. Dvouspojkové převodovky DSG jsou totiž náročnější na servis a občas je nutná poměrně drahá oprava. Když už, chtějte šestistupňové DSG (DQ250) dodávané k motorům s točivým momentem přes 250 Nm, tedy typicky k dieselu 2.0 TDI. Doporučit bychom mohli i benzinové RS, ale to do 250 tisíc sotva seženete v ucházejícím stavu.

U tohoto DSG pamatujte na pravidelné výměny oleje po 60 000 km nebo třech letech, pak bude fungovat spolehlivě a sada spojek za relativně rozumných 13 000 korun v něm vydrží okolo 250 000 km. Hlavně tu výměnu nechte udělat někoho, kdo tomu rozumí a má vybavení a diagnostiku. Autu se musí říci, že má nové spojky a musí se nastavit jejich tolerance. Jinak to, že máte Octavii kupovat jen z prověřeného zdroje a ideálně českého původu s kompletní historií je pro vás snad věc samozřejmá.

Opomíjeným autem je první generace Insignie od Opelu, případně ještě příbuzné MPV Zafira s prakticky totožnou technikou pod kapotou. Za 250 tisíc se dá koupit velice slušný kus a rozumným nájezdem. Kombinace dvoulitrového dieselu s klasickým automatem s hydrodynamickým měničem je velmi povedená a vlastně spolehlivá. Rizikovost a náročnost servisu bude menší než u verzí s manuálem, které trpí na rychlé opotřebení drahé spojky a dvouhmoty.

Vyměňte každé čtyři roky v automatu olej a bude to fungovat navždy. U motoru 2.0 CDTI je pak jen potřeba po 150 000 km preventivně přetěsnit olejové čerpadlo, ale dobré servisy tohle ví a umí dělat. Pak bude dvoulitrový diesel se spolehlivým vstřikováním a periferiemi fungovat dlouho. Sice trochu chrochtá jako traktor, ale je to v zásadě spolehlivý motor. Je až s podivem, proč lidé tyhle opely přehlíží, jsou to vážně slušné ojetiny. Hledejte ale zachovalý kus, klidně s vyšším nájezdem. Některé bývalé fleetové opely za sebou mívají těžký život.

Velmi dobrou ojetinu s automatem seženete i u Korejců. Druhé generace modelů i30 a Ceed jsou povedená auta a lze je doporučit, hlavně ve verzi s dieselem 1.6 CRDI. Do června 2015 (u Hyundaie do dubna) pod kapotou ještě vydržel klasický automat s hydroměničem, který je při dodržování servisních zásad (vyměnit olej každé 4 roky) spolehlivý jako hodinky. A to samé platí vlastně i o tom dieselu 1,6 l, zřejmě nejlepším malém dieselu v téhle kategorii vůbec. Kdo nechce diesel, tak tenhle automat koupí ještě u motoru 1.6 MPI, ale to už taková sláva není.

Značky Kia a Hyundai tu prodlouženou záruku opravdu podpořily spolehlivostí, a když už se něco pokazilo, obvykle k řešení oprav v záruce přistupovaly zodpovědně. Pokud nedojíte traktor a dáváte autu pravidelný servis, tak malý diesel nezná závady vstřikování, turbo se obvykle dožije více než 300 000 km a nebývají problémy ani s regenerací částicového filtru, když auto aspoň jednou za týden projedete mimo město. Udržované vozy také nemají sklony ke korozi.

Ještě než se Volvo vydalo aktuální cestou, tak umělo dělat opravdu pořádné silniční koráby spíše v americkém stylu – tedy pohodlné a spolehlivé. Posledním takovým je velmi zajímavý model XC70, který určitě vyhoví těm, kteří uvítají trochu zvedlý podvozek a pohon všech čtyř kol, ale nechtějí SUV. Nedá se říci, že by zrovna ojetých XC70 byl na trhu ojetin přebytek, ale do 250 000 Kč se slušný kus sehnat dá. Ani nemusí vadit jeho vyšší nájezd, pokud má za sebou servisní historii.

Doporučit lze jakýkoli motor, ale nejvíce vás asi bude zajímat diesel 2,4 l. Pětiválec je robustní, pozor jen na periferie, hlavně na řemen pohonu příslušenství a jeho kladku. V některých verzích se umí uvolnit, spadnout a vzít s sebou hlavní rozvody, což je pro jinak robustní diesel konečná stanice. Při pečlivém servisu ale tenhle motor naběhá přes půl milionu kilometrů. Pozornost věnujte i automatu a systému pohonu všech kol. Každých 60 000 km nebo 4 roky v nich vyměňte olej. Pak bude XC70 spolehlivě fungovat.

Krásy a dynamických jízdních vlastností tohle SUV moc nepobralo, ale pokud jde o spolehlivost, je to velice dobré auto. Základní šestiválce kombinované výhradně s automatem jsou trochu líné, ale při dodržování aspoň elementárních servisních zásad vydrží opravdu dlouho a to samé platí pro převodovky. Se servisní historií není potřeba se bát aut i s opravdu vysokými nájezdy přes 300 000 km. Tohle je reálně nejspolehlivější SUV v téhle kategorii na trhu ojetin.

Pokud vám to rozpočet dovolí (a těch 250 000 Kč by mohlo stačit), kupte si hybrid 400h. Ten má hlavně pohon všech kol (řešený elektromotorem vzadu, není tady klasický kardan), který sice není na driftování na zasněženém parkovišti, ale abyste vyjeli kopec nebo louku, to stačí. Nechte prověřit stav trakční baterie a celého hybridního systému, ale celkově platí za spolehlivý. Navíc je z celé nabídky motorizací nejdynamičtější a reálně i nejúspornější. V tom příměstském režimu zvládne jezdit za nějakých 8 litrů na 100 km, snaživý šofér se dostane i na sedm. To klasický šestiválec bez hybridu bude brát 10 až 12 litrů.