Ojeté čtyřkolky od 50 do 150 000: Které jsou nejlepší?

Ojetiny s pohonem všech kol jsou na českém trhu vyhledávané. Ačkoli klimatické podmínky v naší kotlině čtyřkolku nevyžadují, mnoho lidí ji považuje za nutnost. Částečně za to může i mediální masáž a marketingové snažení automobilek, které v lidech vyvolalo dojem, že vlastně nebýt čtyřkolky, byli by už dávno všichni na silnici mrtví a za mírného deště by ani nevyjeli z parkoviště.

Marné je pak lidem vysvětlovat, že na silnici je nedrží pohon všech kol, ale pneumatiky. Bez dostatečného vzorku je pak i sebeinteligentnější čtyřkolka k ničemu. Každopádně nerozporujeme, že s pohonem 4x4 má vůz výrazně lepší počáteční trakci na povrchu se sníženou adhezí. Ale pamatujte, že čtyřkolka, i když se lépe rozjede, tak rozhodně lépe nebrzdí a nezatočí.

Do padesáti tisíc se čtyřkolka dá koupit, ale nikdy to nebude žádná hitparáda. Tady půjde vždycky jen o celkový stav, takže se moc nerozhodujte podle značky a kilometrů. Následující tři auta stojí za úvahu, ale neříkáme, že nemůžete najít jiná.

Se skromným výkonem atmosférické třináctistovky nebude Justy nikdy trhač asfaltu, ale v principu je to velice spolehlivé a technicky jednoduché auto, se kterým bude nenáročný uživatel naprosto spokojen. Není to na dlouhé dálniční etapy, ale na takové to ježdění kolem komína kompaktní model s malým motorem, který se hned ohřeje na provozní teplotu, bohatě stačí. Navíc tenhle prcek váží jen asi 900 kg, takže je s ním na úzké a zatočené silnici docela zábava. Dejte na auto kvalitní úzké zimní pneumatiky a projede všude.

Třináctistovka pochází od Suzuki, do roku 2001 měla dva ventily a 68 koní, od roku 2001 do roku 2003 pak čtyři ventily na válec a 86 koní. Navíc pak plnila i Euro 3, takže se jí zatím netýká povinná „ekodaň“. Nejlevnější jsou slabší verze Euro 2, které ale v provozuschopném a vlastně docela uspokojivém stavu koupíte klidně už za dvacet tisíc. A to prosím s platnou STK a žádným zásadním technickým problémem. Vlastně jediným skrytým rizikem je mezinápravová viskozni spojka. Pokud ale funguje, není co řešit a berte!

Nepřítelem malých justyn je koroze a obecně zanedbaná péče ze strany majitelů. Hezké auto budete chvíli hledat, ale při troše štěstí narazíte na kus, který může mít i po dvaceti letech provozu najeto velmi málo. Pozor si dejte na stav převodovky, spotřební materiál ale vždycky nějak pořešíte. Reálně se ale do padesáti tisíc vejdete i s prvním velkým servisem po koupi a sadou nových zimních pneumatik.

Ano, do padesáti tisíc koupíte i jedničkovou Octavii s ikonickým motorem 1.9 TDI. Nejčastější jsou verze o výkonu 66 kW v kombíku, ale narazit se dá i na silnější 74kW provedení. Tady ale moc neřešte barvu nebo výbavu. A hlavně vůbec ne kilometry. Bude jich hodně a údaj na tachometru vynásobte spíše třemi, abyste si udělali reálný obrázek. Důležité bude rozhodovat se podle celkového stavu.

Tédéíčko je držák, ale s nájezdem přes půl milionu už to bude chtít investice. Nejrizikovějším místem jsou rozvody, které je potřeba pravidelně kontrolovat a měnit. I když se to zdá jako triviální úkon, tuhle práci svěřte odborníkovi. Také musí fungovat Haldex, kvůli kterému si tohle auto přece kupujete. S jeho stavem a výhledem do budoucna pomůže specialista s vybavením.

Samozřejmostí by pak měly být velmi časté výměny oleje a tankování kvalitní nafty, ať ten motor ještě nějaký pátek vydrží. Klasikou u levných Octavií je koroze, opotřebovaný interiér a vyklepaný podvozek. Takže bez nutných investic to nepůjde a budete mít velké štěstí, když se od těch počátečních padesáti tisíc nedostanete na dvojnásobek. Řešte hlavně technické a důležité věci. Ať auto brzdí, sedí na silnici a ať projde technickou. Pokud ho udržíte v provozu, bude ještě pár let sloužit a zas ho dobře prodáte.

V inzerátech je docela dost vozů Audi s motorem 2.5 TDI, ale my bychom doporučili hledat spíše benzinový šestiválec 2,8 l. Jasně, s pohonem všech kol bude brát 10 litrů na sto minimálně, ale není to taková časovaná bomba jako právě nafta, do které se můžete snadno vysypat takovými částkami, že to překročí kupní cenu auta. Benzín je obecně méně rizikový u takto levných ojetin. Raději hledejte manuál než automat. Případné investice do samočinné převodovky bývají velmi vysoké.

Zase se rozhodujte podle celkového stavu a počítejte s reálným nájezdem okolo půl milionu kilometrů. Zaměřte se na stav převodovky a pozor si dejte na úniky oleje. Zkontrolujte pořádně systém pohonu všech kol. Křupavé zvuky a bouchání při manévrování a rozjezdu nesvědčí o tom, že by čtyřkolka ještě několik let posloužila bez potíží. Naslepo bez důkladné kontroly takové auto nekupujte nikdy.

Bez investic to rozhodně nikdy nebude, to by se tyhle audiny neprodávaly třeba za třicet tisíc. Ale je šance, že se zhruba dvacetitisícovou investicí do základní mechaniky a běžného servisu by se dal takový kus udržet nějaký čas v provozu bez větších starostí. Jen je potřeba počítat s tím, že díly rozhodně nejsou zadarmo a na práci si raději najdete někoho, kdo nebude chtít patnáct stovek za hodinu.

V cenové relaci do sta tisíc korun, zejména blízko té horní hranice se dá solidní čtyřkolka pořídit mnohem lépe. Opět se rozhodujte hlavně podle celkového stavu a vždy počítejte s tím, že po koupi auto spolkne ještě tak dvacet až třicet tisíc, ani nevíte jak.

Řada E46 od BMW už má nejlepší léta za sebou a na stavu některých kusů je to bohužel vidět. V té nabídce více či méně utrápených a otuzených pleček se dá ještě sem tam najít kus, který by stál za úvahu a postupné investice. Jakkoli bychom raději jezdili benzinovým šestiválcem, z hlediska dynamiky a dalšího prodeje je asi větší jistotou třílitrová nafta.

Šestiválec je mechanicky spolehlivý, ale s nájezdem za 300 000 km už to bude chtít velmi pečlivý servis a hlavně diagnostiku u odborníka, aby auto důkladně prověřil a odhadl množství budoucích investic. Otázka je, jestli brát automat, nebo manuál. S přímým řazením odpadá riziko drahých oprav samočinné skříně, na druhou stranu verze s automatem bývají obecně v lepším stavu. Měnič totiž tlumí rázy do pohonu a nedovolí provádět s autem řidičské „prasárny“. Také systém xDrive bývá u automatů v lepším stavu.

Vyhněte se autům po čiptuningu a jiných úpravách. Každopádně se smiřte s tím, že nákupem za nějakých 90 až 100 tisíc to teprve začíná. Každý podobný bavorák hned po pořízení slupne dalších padesát tisíc jako malinu. Pokud ale takové auto potřebujete a víte, že se vám to vyplatí, asi není potřeba se dál rozmýšlet a kupovat.

V cenové relaci do 100 000 Kč koupíte také Subaru a ten výběr je velice slušný. Vedle kompaktního a málo ojetého Justy je na výběr i dostatek modelů Impreza, Forester nebo Legacy. A právě Legacy je naším tajným tipem. Výborně jezdí, je zábavné ho řídit a jeho čtyřkolka opravdu funguje, protože to není jen Haldex, na který se v určitých specifických situacích spolehnout nemůžete.

Aby ale Legacy dobře jezdilo, potřebuje mít v pořádku podvozek, což na českých silnicích bývá trochu problém. Investujte, ať je vše v pořádku. Pozor ale rovnou na korozi, ať v místech uložení ramen a tlumičů není karoserie prohnilá. Když už budete mít auto zvednuté, tak nechte zkontrolovat diferenciály a možná v nich rovnou vyměňte olej. A preventivně rovnou i v převodovce.

Atmosférický plochý čtyřválec nikdy nebude vzorem ekonomičnosti provozu, ale spotřebu devět litrů vykoupí mechanickou spolehlivostí. Starejte se o něj a vydrží věčně. Pokud nebaští olej, není se čeho bát. To spíše pozor na stav převodovky, někteří řidiči jsou na ni moc horliví. Opravy pak nejsou jednoduché.

Druhá generace „ravky“ vyráběná v letech 2000 až 2006 je stále poměrně perspektivní auto. Ceny začínají někde u 80 000 korun za solidní kusy. A dokonce se v inzerátech „válí“ dost nafťáků, ale těm se raději vyhněte. Třídveřové verze se pak zase špatně prodávají, takže bývají levné. Chtějte ale klasickou pětidveřovou. Atmosférický benzinový dvoulitr je přeci jen jistější volba, i když bude brát devět litrů na sto a předjíždění s ním budete muset trochu plánovat.

Samotný motor je mechanicky odolný, ale potřebuje pravidelný servis s výměnami oleje nejlépe po 10 000 km. Už přeci jen bude trochu unavený, tak pozor na nadměrnou spotřebu maziva a kouřivost. Musí mít vyrovnaný hladký chod, dobře startovat a pod plynem z nízkých otáček necukat. Zároveň musí krásně táhnout do 6000 otáček. Na převodovku budete muset pomalu a nesmí drhnout. V řazení nesmí být extrémní vůle.

Samozřejmě prověřte také systém přenosu výkonu na zadní nápravu, ať se vůbec zadní kola připojují. Toyota RAV4 je stejně jako většina SUV s vyšším těžištěm také citlivá na geometrii a kvalitu pneumatik, takže obojí rozhodně nepodceňujte. A chce to také velmi kvalitní brzdy. Na nějakých laciných kotoučích a destičkách můžete mít velmi brzy s naloženým autem problémy.

V kategorii do 150 000 Kč je ten výběr zase o něco lepší, ale je potřeba vyfiltrovat velice rizikové nabídky novějších a modernějších aut, která sem spadla z nějakého vážného důvodu. A tím je nejčastěji drahý technický problém. Radši berte starší ověřený model s dobrými referencemi.

Tohle je typický moderní crossover, který má spíše blíže k hatchbacku než k off-roadu. Qashqai ale nejezdí špatně a je to vlastně docela dobré auto. Inzeráty jsou plné předokolek s jednašestkou, čtyřkolka se dávala třeba k doporučeníhodnému benzinovému dvoulitru nebo dvoulitrové naftě, ale s tou velice opatrně.

Pokud není Qashqai napadený korozí a uvnitř to nevypadá jako po sovětské ofenzivě na východní frontě, má tohle auto smysl. Pohon všech kol funguje uspokojivě a na vyjetí po zablácené polní cestě do kopce stačí. Zimní provoz zvládá s přehledem a celkově je mechanika velice spolehlivá. Přeci jen je to Japonec, i když s některými francouzskými vnitřnostmi.

Dvoulitrový benzín berte výhradně s manuálem, ale počítejte se spotřebou okolo 8,5 litru na 100 km. Olej měňte nejpozději po roce nebo 15 000 km. Stejný interval by měl platit i pro diesel, který naopak můžeme doporučit se spolehlivým měničovým automatem (benzín měl rizikové CVT). Každopádně s nájezdy přibližujícími se 200 000 km postupujte s naftou a automatem už velice opatrně. Přeci jen se začnou projevovat klasické dieselové záležitosti. Benzinový dvoulitr je asi perspektivnější.

Model Audi A6 vyráběný v letech 2004 až 2011 se dá „za sto pade“ koupit, ale tam to teprve bude začínat. Skutečnost je taková, že pod dvě stě tisíc ještě slušné kusy nespadly, takže si asi dovede udělat obrázek, jaké investice bude tohle auto v kategorii „od 150“ potřebovat. Každopádně pokud „potřebujete“ luxusní prémiovku s bohatou výbavou, proč ne. Jen to nebude zadarmo.

Naftový šestiválec je sám o sobě solidní a pokud má za sebou pravidelný servis, měl by se dožít půl milionu kilometrů bez problémů. Jediným rizikovým místem jsou komplikované řetězové rozvody, které se zejména u verzí s manuálem snadno vytahají a výměna pak vyjde na nějakých padesát tisíc i s prací. Bohužel ani závady vstřikování a turbodmychadel nejsou s výsokými nájezdy nijak vzácné. Řešit se to samozřejmě dá, ale za poměrně dost peněz.

Verze o výkonu 165 kW prodávaná do dubna 2006 mohla být i bez DPF, ale vůz z dovozu jej pravděpodobně mít bude. Ověřte to přes VIN v servisu Audi. Pozor si dejte také na stav převodovky a pohonu všech kol. A samozřejmě opatrně s tím, od koho toto auto kupujete. Podvody jsou u vozů se čtyřmi kruhy poměrně běžné, stočený tachometr pak pravidlem.

Pokud chcete především spolehlivé auto, do kterého nebudete hned muset vysypat padesát tisíc, hledejte tohoto Japonce. Suzuki SX4 je velmi zdařilé a s atmosférickou jednašestkou ho nezastaví ani zombie apokalypsa. Dejte mu každých 10 až 15 000 km nový olej, pohlídejte si základní servisní úkony a vydrží věčně. Ani po 300 000 km by nemělo zdechnout.

Za 150 000 Kč sice pořídíte kus s větším nájezdem (obvykle přes 150 000 km), ale to nic moc neznamená, pokud je auto udržované a servisované. A navíc bude relativně mladé, třeba osmileté. Spíše to bude znát na stavu interiéru, ale pal to čert, když mechanika funguje. Opět ale prověřte systém pohonu všech kol a zkontrolujte, jestli podvozek nenese stopy používání v náročném terénu. Na něj SX4 stavěné není.

SX4 za 150 tisíc sice nebude dálniční stíhač, ani luxusní koráb „v plné náloži“. Bude ale vlastně bezproblémové a bez velkých investic dále spolehlivě poslouží. Na pravidelné tisícikilometrové dálniční etapy to není to pravé, ale kdo potřebuje spolehlivého pracanta na krátké přesuny někde na horách za každého počasí, moc lepších možností v téhle cenové relaci nenajde.