Ohlédněte se s námi za historií Mercedesu SL

Mercedes třídy SL se stal synonymem luxusního kabrioletu. Podívejme se nyní na historii tohoto kultovního vozu.

Typ 300 SL Coupe byl pro automobilku stěžejním modelem, vlastně hrál klíčovou roli v otázce existence automobilky jako takové. V padesátých letech minulého století patřilo ke slavným sportovním vozům závodní 300 SL, a jelikož Mercedes vycítil poptávku po silniční verzi, představil ji na autosalonu v New Yorku v roce 1954.

Hlavním lákadlem pochopitelně byly výklopné „racčí dveře“, které jsou dodnes symbolem původního typu SL. Díky vodou chlazenému 3,0l řadovému šestiválci s hliníkovou hlavou, který dosahoval výkonu až 215 koní, uměl uhánět na svou dobu fantastických 258 km/h, díky čemuž šlo o nejrychlejší silniční auto té doby. V roce 1957 přišla verze se skládací střechou, která jej posléze dokonce nahradila.

300 SL byl exkluzivní model, který kupovala zejména tehdejší smetánka, a tak souběžně s ním přišel i cenově dostupnější typ 190 SL, byť ve většině pramenů se uvádí jako samostatná „generace“, i když roky výroby jsou prakticky stejné.

O chlup menší 190 SL se skládací střechou a logicky tedy klasickým uchycením dveří ve velkém vycházela z typu W121/ W120, kterému se přezdívalo „Ponton“. Pohon pak zajišťoval modernizovaný 1,9l čtyřválec o výkon 105 koní, maximální rychlost tak byla podstatně skromnějších 170 km/h.

Pokud jste někdy v životě zaslechli, jak se nějakému Mercedesu přezdívalo „Pagoda“, šlo právě o tohle SL vyráběné v letech 1963 až 1971. Přezdívku údajně získalo díky konkávní linii střechy, světu se poprvé tato generace představila v roce 1963 na autosalonu v Ženevě.

Verzi 230 SL poháněl 2,3l řadový šestiválec o výkonu 150 koní, později byla nahrazena verzí 250 SL s 2,5l agregátem, který měl téměř stejný výkon, ale zato měl lepší průběh točivého momentu. Posléze byl motor dokonce zvětšen na 2,8 litru, to už výkon dosahoval 170 koňských sil.

Generace s označením R107 nabízela poměrně širokou škálu šestiválcových a poprvé u typu SL také osmiválcových motorů, když přišla v roce 1973 verze SL 450. Došlo i na skromnější verzi SL 280, která byla v hierarchii pod původní SL 350. Vůz byl ve své době revoluční zejména po stránce bezpečnosti, jinak šlo kromě nových motorů spíše o pozvolnou evoluci předešlé generace.

I R129 si posléze vysloužila přezdívku, a sice „Žehlička“. Když v roce 1989 přišla s nezvykle hranatou karoserií, opět posunula laťku zejména v otázce bezpečnosti. Šlo o jeden z nejpovedenějších kabrioletů devadesátých let, ba dokonce se dožil i nového milénia. A z neznámého důvodu nepotřeboval ani vyklápěcí světla, aby byl cool.

Opět tu došlo na obnovu pod kapotu. Vůbec poprvé se sem nastěhoval dvanáctiválcový motor, to se bavíme o verzi SL 600. Šlo o 6,0l strojovnu o výkonu 394 koní, tento motor se objevil i v prvních verzích supersportu Pagani Zonda. Přišla i verze SL 73 AMG, kterou poháněl monstrózní 7,3l V12, ten pak poháněl třeba Zondu F a následující verze. Tohle monstrum o výkon 525 koní nahradilo motorizaci SL 600.

R230 nevydržela ve výrobě tak dlouho jako „Žehlička“, ale i tak to opět bylo více než celou jednu dekádu. Opět došlo na posunutí bezpečnostních standardů, ale hlavně už SL oproti předchůdci pořádně narostlo, a to zejména do délky, která přesahovala 4,5 metru.

Výchozím motorem byl 3,0 šestiválec o výkonu 230 koní, pak přišla i 3,5l a 3,7l verze o výkonu až 310 koní, ale bylo toho víc – nejprve 5,0l osmiválec verze SL 500, 5,4l V8 s kompresorem pro motorizaci SL 55 AMG, ta byla posléze nahrazena verzí SL 63, která měla pod kapotou dnes už ikonický 6,2l atmosférický V8.

Vrcholem nabídky byla potom monstrózní SL 65 AMG s 6,0l V12 biturbo, který si pro změnu našel cestu do Pagani Huayra, o výkonu lehce přes 600 koní a s drtivým krouťákem 1 000 Nm. Díky této strojovně byla SL 65 schopna držet v přímém směru směr i s pravověrnými supersporty, byť měla v techničáku provozní hmotnost těžko uvěřitelných 2 120 kg.

Přestože byl k mání sedmistupňový automat 7G-Tronic (od roku 2006 ve standardu), SL 65 měla ještě starý pětikvalt, protože tato převodovka lépe odolávala ohromné síle dvanáctiválce. Na závěr výroby pak přišla odlehčená a rozšířená verze SL 65 Black Series o výkonu 670 koní.

Doposud poslední generace Mercedesu SL se ohřála nějakých 8 let. Ve velkém vychází z předchozí R230, jen po stránce designu má o chlup ostřejší hrany. V roce 2015 pak přišel decentní facelift.

Výchozí motorizací byla šestiválcová a plně dostačující SL 350, následovala SL 500, a díky SL 63 AMG a SL 65 AMG šlo o jeden z posledních modelů, kde se ještě objevila burácející 6,2l atmosférická V8 a impozantní 6,0l dvakrát přeplňovaná V12.

Ohledně nadcházející generace SL víme jen to, že nahradí současný typ AMG-GT Roadster, platformu pak bude sdílet se zbrusu novým AMG-GT v karoserii kupé. Známe také, jak bude vypadat jeho interiér.