Od roku 1929 – Jawa slaví devadesátiny

Nemáme příliš mnoho zvučných značek, které dosáhly tak velké světové proslulosti jako právě Jawa. Bohužel už je to minulost, vyrobené motocykly se dnes počítají na stovky místo statisíců, nicméně Jawa v Týnci nad Sázavou stále žije. Někdejší Zbrojovka Františka Janečka hledala doplnění výrobního programu, když se ve 20. letech zbrojní zakázky omezily, a našla je v motocyklech, krátce i v automobilech. Pro urychlení náběhu produkce v roce 1929 zvolila licenční stavbu německého Wandereru, jenž dostal jméno Jawa, tedy zkratku z počátečních písmen slovutných jmen Janeček a Wanderer! Legendární rumpál alias Jawa 500 OHV (1929 – 1932) zahájil bohatou tradici motocyklové produkce.

První Jawa vycházela z konstrukce Alexe von Novikoffa pro značku Wanderer, která s ní chtěla konkurovat bavorákům. Jednoválec OHV 498 cm3 poháněl zadní kolo kloubovým hřídelem, rám byl dvojitý lisovaný. Stroj však byl příliš těžký a drahý, takže klientela nebyla převeliká. Doktor Janeček měl záhy jasno, pro větší rozšíření motocyklů Jawa potřeboval lehké a levnější stroje. Na řadu přišly objemy 175 a 250 cm3, následovaly třistapadesátky a malý Robot 100 cm3, vybavený podle předpisů šlapacími pedály, aby šlo o motokolo. Do roku 1939 konstruovali další Jawy britský inženýr George Patchett a Josef Jozíf, vznikly lehčí stroje s britskými motory Villiers 175, jež byly záhy nahrazeny motory vlastní konstrukce.

Za druhé světové války konstruktéři Jawy hodně riskovali, jiný než schválený program byl považován za sabotáž a při odhalení hrozil trest smrti. Navzdory tomu pánové Dr. Jaroslav Frei a Josef Jozíf zcela tajně vytvořili v Jawě legendární pérák, který byl po válce hned připraven do výroby. Po zavedení série se stal jedním z nejmodernějších motocyklů světa. Po válce se Jawa úspěšně spojila s Ogarem, dalším československým výrobcem motocyklů, ale pak byla znárodněna a sloučena s rivalem ČZ, Českou zbrojovkou ze Strakonic.

Společnou řadu kývaček tvořily třídy 125, krátce mezityp 150, 175, 250 a 350 cm3. Lahůdkou výhradně z Jawy byl ovšem čtyřdobý dvouválec 500 OHC, jehož vývoj Jawa prosadila a zavedla do malosériové výroby v pražském závodě. Byl to na dlouhá léta jediný typ se čtyřdobým motorem, pokud nepočítáme speciální jednoválce pro plochou dráhu, jejichž výrobu Jawa převzala od značky ESO (S jako Simandl Jaroslav, jejich neúnavný tvůrce v Divišově).

Kývačky, vyráběné v Brodcích (Týnec nad Sázavou), procházely postupným vývojem a exportovaly se do celého světa. V Indii je vyráběli v licenci pod značkou Yezdi a jejich popularita tam byla natolik obrovská, že společnost Mahindra & Mahindra nedávno od Jawy koupila práva na českou značku pro Indii a několik dalších asijských zemí, kde loni uvedla novou Jawu vlastní konstrukce se čtyřdobým jednoválcem!

V 50. a 60. letech výroba motocyklů Jawa zdárně pokračovala, vznikaly obrovské série a cestovní stroje 250/350, přezdívané pérák a později kývačka, dobyly celý svět; jiné značky je nezřídka napodobovaly. Bohužel v 60. letech došlo k direktivnímu nasměrování exportu do Sovětského svazu, který pohltil obrovské výrobní počty a nechtěl žádné inovace, takže se technický pokrok poněkud zastavil. Navíc Rusové naše stroje čile kopírovali, kromě Jawy 250/350 vyráběli vlastní modely Iž-Jupiter a Iž-Planeta, protože jejich trh byl prostě nenasytný.

Navzdory tomu koncem 60. let vznikly pěkné sportovní typy Californian, připravené pro export do západních zemí Evropy, ale také do USA, nicméně z kapacitních důvodů šlo o mnohem menší počty. Vylepšení standardních strojů v podobě Bizona se také příliš nevyvedlo, a tak produkce dvoudobých dvěstěpadesátek a třistapadesátek pokračovala tak dlouho, jak to jen šlo. Dokonce ještě dnes vám Jawa Moto dodá modernizovanou třistapadesátku, ale pod pláštíkem náhradních dílů, když splnění přísnějších emisních limitů s klasickým dvoutaktem není možné.

Československým fenoménem se stal rovněž Pionýr, malá Jawa s jednoválcem 50 cm3, úžasný dopravní prostředek našich dědů, který byl pravidelným obrazem provozu ve městech i na vesnicích. Po prvním typu 550, pro typický tvar jednoho sedla zvaného Pařez, přišla vylepšená 555 a pak slavná série 05, v roce 1967 nahrazená zdokonalenou sérií 20, 21 (Sport) a malým motocyklem 23 (Mustang), na jehož vývoji se podílel italský Italjet, který krátce odebíral československé motory Jawa/ČZ i pro svoje stroje.

Koncem 50. let přišla móda mopedů, ale přestože rakovnický Stadion nabídl několik typů s modifikovaným motorem Jawa, přispěla samotná Jawa vlastními Jawetta a Jawetta Sport. Výroba všech malých padesátek byla v rámci industrializace Slovenska převedena do Považských strojární v Považské Bystrici (později do Kolárova), a tam se rozvinula do podoby známých mopedů Babetta, jež se také vyvážely do celého světa se značkou Jawa. Za zmínku jistě stojí sportovní motocykly Jawa 90 Cross a Roadster, první s rotačním šoupátkem, které z objemu 89 cm3 dávaly velmi pěkný výkon 9,5 k (7 kW) při 6500 ot/min! Všechny malorážky byly samozřejmě jednoválcové dvoutakty chlazené vzduchem.

Do počátku 70. let byla Jawa na vrcholu, postavila i kapalinou chlazený dvoudobý čtyřválec 350 (typ 673), který patřil k nejrychlejším závodním motocyklům silničního mistrovství světa. František Šťastný, Gustav Havel (ještě s dvouválcem, čtyřválce se nedožil), Bill Ivy a Silvio Grassetti sbírali úspěchy v mistrovství světa, ale nešťastná Ivyho smrt na Sachsenringu 1969 byla počátkem konce. Renzo Pasolini o Jawu žádal marně, továrna z mistrovství světa odstoupila.

Zkázu završilo komunistické plánování, k němuž patřilo přesunutí produkce motorů do ČZ Strakonice, unifikace výrobního programu s ČZ a další nesprávná rozhodnutí. Výkřik přece nepojedeme do komunismu na motocyklu patří ke koloritu té nešťastné doby. Investice se omezovaly, vývoj byl zastaven, největšímu trhu v tehdejším Sovětském svazu vyhovovaly stejné jednoduché kývačky a po jeho rozpadu došlo téměř k zastavení produkce.

Dnešní Jawa Moto s.r.o. z Týnce nad Sázavou se snaží navázat na slavné tradice, vyzkoušela různé motory (její dvoudobé dvouválce 350 cm3 už nesplňují emisní limity), postupně uvedla řadu typů v různých třídách (650 Dakar/Style/Classic, 250, 125 Dakar/Dandy/Sport/Travel, 50/100 Robby) s motory zahraniční provenience. K osmdesátinám připravila Jawu 660 s kapalinou chlazeným jednoválcem Minarelli, jenž nahradil dřívější Rotaxy.

Od předminulého roku sází na import čínských konstrukcí výrobce Shineray, které upravuje v typickém designu pod označením Jawa 350 OHC a postupně přidává nové modely Special a Scrambler. Nezanikla však a žije, v loňském roce zvýšila odbyt na 1 493 motocyklů.