Hlavní obsah

Obojživelný pracant Amphi-Ranger odolný proti mořské soli!

Foto: Archiv Garáž.cz

Snaha vyrábět víceživelné automobily je starší, než si umíme připustit. Většinou skončí u obojživelníku na sucho i do vody, ale reálně mají zatím využití jen v armádě a v záchranných složkách. Pojďme se však podívat na Amphi-Rangera!

Článek

Také se vám vybavil podobný název automobilu Amphicar? Není divu a o náhodu se nejedná. Celý název auta je ale složitější – RMA Amphi-Ranger 2800 SR. Za tou první zkratkou se ukrývá výrobce armatur Rheinauer Maschinen und Armaturenbau KG. Není to tedy klasická automobilka.

Foto: Archiv Garáž.cz

Terénní automobil se vyráběl mezi roky 1985 a 1995, nejprve v tří-, později v pětidveřové verzi. Vždy ale jako obojživelný. Speciální automobil uvezl až 6 osob, celkově vážil lehce pod dvě tuny. A co vlastně znamenal název? Číslice 2800 odkazuje na objem vidlicového šestiválce Ford, který znají majitelé sedanů Granada a Scorpio. Má výkon 135 koní a auto s ním dosáhlo rychlosti 140 km/h, na stovku zrychlovalo 18,7 sekundy. Standardně poháněl zadní kola, ta přední se přiřazovala manuálně přes mechanický diferenciál. Původní čtyřstupňovou převodovku později nahradil pětikvalt. A písmena SR jsou zkratkou pro Seewasser Resistent, tedy odolný vůči mořské vodě.

Foto: Archiv Garáž.cz

V zádi byl tlačný lodní šroub a rychlost na hladině byla 15 km/h. Původně se směr měnil předními koly, později se dodávalo vyklápěcí kormidlo. Nezávislé zavěšení všech kol a světlá výška 25 cm pak znamenali slušnou průchodnost terénem. Amphi-Ranger má nájezdové úhly 40 a 35 stupňů, zvládne boční náklon 40° a vyjet svah o sklonu až 84%. Spotřeba na silnici byla kolem 20 l/100 km, na vodě pak o 4 litry více.

Foto: Archiv Garáž.cz

Podobné auto potřebovala továrna pro montáž, demontáž i kontrolu potrubí v nepřístupném terénu. Zájem jiných firem a veřejnosti ale nakonec firmu přesvědčil, aby auto nabízela i ostatním. Tedy spíš oněch firem, do soukromých rukou se dostalo jen velmi málo těchto univerzálních aut. Mohla za to pravděpodobně cena 95 tisíc marek. Těch západoněmeckých, pochopitelně.

Načítám