Wiesmann je zpět a jde s dobou, 671 elektrických koní však posílá výhradně na zadní nápravu

Jsme snad svědky zrodu elektrického driftovacího monstra? Nebo snad prvního elektromobilu, který vezmou na milost i ti nejzarytější příznivci „spalováků“? Z výkonných elektromobilů je tento Wiesmann s označením Project Thunderball jediný, který posílá svoji sílu výhradně na zadní kola. Ačkoliv se hodí připomenout, že není první – to byla původní Tesla Roadster zhruba před 15 lety.

Pryč jsou doby, kdy Wiesmanny poháněly ty nejlepší motory od BMW – a možná i jedny z nejlepších motorů své doby vůbec – tedy řezavý 3,2l řadový šestiválec S54 z M3 E46 nebo vřískající 5,0l vidlicový desetiválec S85 z M5 E60.

Je však hezké vidět, že i s nastupující elektromobilitou se lidé z Wiesmannu v lecčem stále drží tradic, jmenovitě ladného a jednoduchého designu, kdy se od vejcovité masky (o normální velikosti) nese zakřivená linie kapoty až k zadním kolům. U nich pak tato linie opět roste, aby poté zanikla v krátké a svalnaté zádi. Tedy podobně jako tomu bylo u sportovních vozů z 50. let.

Klasický design přenesený do 21. století potom ukrývá dva elektromotory o kombinovaném výkon 671 koní, přičemž točivý moment je drtivých 1 100 Nm. Vzhledem k těžkým bateriím umístěným v podlaze Wiesmann s přechodem na elektřinu trochu přibral, ale na poměry elektromobilů je pohotovostní hmotnost 1 700 kilogramů stále velmi slušné číslo. Navzdory zadnímu pohonu potom Project Thunderball zrychlí z klidu na stovku za skvělých 2,9 sekundy.

Dva elektromotory berou „šťávu“ z baterie o kapacitě 83 kWh, která podporuje nabíjení při dobíjecím výkonu až 300 kW. Dle automobilky pak Wiesmann zvládne ujet na jedno nabití až 500 kilometrů.

Wiesmann se při vývoji hodně soustředil na vtažení do děje a zpětnou vazbu od ovládacích prvků, a tak má řidič možnost si regulovat míru rekuperace při brzdění hned v pěti úrovních. „Díky skvělé zpětné vazbě mezi řidičem a strojem půjde o nejvíce vzrušující elektrické sportovní auto na trhu,“ nechal se slyšet výkonný ředitel automobilky Roheen Berry.

Tradiční design, do značné míry ovlivněný klasickými britskými sporťáky, Thunderball z velké části přebírá od jednoho z posledních modelů se spalovacím motorem, typu MF5 – který, jak trochu napovídá název, poháněl právě desetiválec ze staré M5. Po předchůdci přebírá panely jako masku „chladiče“, zdvojené světlomety nebo kapotu a samotnou siluetu auta.

Uvnitř pak najdeme interiér, který se na rozdíl od jiných elektromobilů ani v nejmenším nesnaží připomínat kosmickou loď, právě naopak – je tu poměrně klasické provedení se světle hnědou kůží a budíky orientovanými na řidiče, pod tříramenným volantem jsou dokonce i pádla pro řazení stupňů rekuperace. Příjemným detailem jsou pak hliníkové pedály, kde na tom „plynovém“ je logo gekona, který je symbolem značky Wiesmann.

Místo klik dveří jsou tu vkusná a pečlivě obšitá poutka a nechybí ani posádku objímající karbonová sportovní sedadla. Dalo by se tedy říct, že jedinou ozvěnou z budoucnosti je v interiéru snad jen dotykový displej informačně-zábavního systému. Jinak skoro nemáte šanci poznat, že jde o elektromobil. Tedy do chvíle, než „nastartujete“.

Jelikož vůz stále nese záhadné jméno „Project Thunderball“ nachází se pořád v poměrně rané fázi vývoje, a tak o něm doposud máme jen minimum informací – automobilka prozatím nezveřejnila ani cenu, ani kdy se dostane dost možná první elektrický sporťák pro nadšené řidiče do prodeje.

Dobrou zprávou budiž, že drtivá většina personálu, která již v minulosti pracovala na těchto fantastických německých sporťácích, je stále součástí týmu, a že výroba bude i nadále probíhat v domácí fabrice zvané Gecko (jak jinak), která se nachází hned vedle sídla firmy v německém Dülmenu.