Článek
Auta jsou vášeň většiny z nás. Ovšem jen málokomu se poštěstí natolik, že vlastní alespoň jeden vůz, který mu závidí dokonce i samotná automobilka. No a teď si, milí čtenáři, představte, že jeden sběratel kdesi ve Švýcarsku takových vozů vlastnil hned pět.
Na fotografii vidíme Typ 51 v závěsu za modelem Chiron před moderní továrnou v Molsheimu, která se nachází co by kamenem dohodil od té původní, která vznikla v roce 1909
Jistý Hans Matti, onen švýcarský sběratel, měl totiž ve své sbírce hned pět (!) doslova „nenahraditelných“ historických vozů, jak říká samotná automobilka. Prvním z nich je Bugatti Typ 51, exemplář, o kterém se má za to, že patří k jedněm z nejzachovalejších – konkrétně jde o modrý vůz s osmipaprskovými litými koly.
Svého času šlo o tovární soutěžní vůz Formule 1, tehdy ještě Velké ceny – s vozem nejezdil nikdy jiný než francouzský sympaťák a miláček publika Louis Chiron, po kterém Bugatti pojmenovalo svoji současnou vlajkovou loď. Mezi lety 1931–1935 vzniklo jen 40 kusů, tuto střelu poháněl řadový osmiválec o výkonu až 180 koní.
Rodinné setkání: Pět vzácných Bugatti se po letech vrátilo zpět do rodného Molsheimu. Švýcarský sběratel se jich, byť si jistě přišel na pěkný balík peněz, vzdával jen velmi nerad
K této významné pětici patří také luxusní vůz Typ 49 (dvoubarevný uzavřený vůz), kterým osobně jezdil bratr zakladatele automobilky Jean Bugatti a na kterém můžeme vidět i iniciály „JB“ na dveřích. Vůz se vyráběl v letech 1930–1934 a poháněn byl 3,3l řadovým osmiválcem.
Dalším je neskutečně zachovalý Typ 37A (modrý s kompletně otevřeným kokpitem a drátěnými koly) vyráběný v letech 1925 až 1933, což byl významný zástupce poměrně dlouhé linie kompresorem přeplňovaných vozů Bugatti – ba dokonce jeden z prvních.
Verze 37A se právě díky kompresoru mohla v porovnání s původním typem 37 pochlubit o poznání vyšším výkonem – 90 koní oproti původním 60, což tehdy byla fantazie. Díky tomu mohla „bugatka“ jet namísto původních 144 až celých 193 km/h. Tohle závodní náčiní pak soupeřilo se špičkou své doby na závodech jako Targa Florio, Mille Miglia nebo Le Mans.
Verze s kompresorem vznikla v počtu pouhých 76 kusů, z nichž se dochovala pouze hrstka – pár kusů se údajně nachází i v Česku nebo na Slovensku, neboť jsme díky Elišce Junkové měli s Francouzi svého času velmi dobré vztahy a bývalo tu i oficiální zastoupení Bugatti.
Je skoro neuvěřitelné, že tyto vozy jsou i po bezmála století v téměř původním stavu. Mají původní motor, některá dokonce i převodovku, jedno z nich dokonce nikdy nebylo ani přelakováno
Pozoruhodný je také typ 35B (červený vůz), který má původní motor – tím byla jednotka z výše zmíněného Typu 51, kterým jej vybavila sama automobilka. Vedle toho má Typ 35A původní nejen motor, ale i převodovku a zadní nápravu, leč pocházející z Typu 36, vozu, který soutěžil na francouzském okruhu Montlhéry.
Všech pět vozů je tedy prakticky v původním stavu, přičemž některé z nich dokonce ani neprošly renovací – pomyslnou hříčkou přírody je pak Typ 51 (modrý s kompletně otevřeným kokpitem), který nejenže neprošel renovací, ale nebyl ani nikdy přelakován!
Hans Matti, dnes už bývalý majitel těchto výjimečných vozů, věnoval jejich údržbě celá desetiletí a samotná automobilka přiznává, že jde o jednoho z nejznalejších sběratelů, se kterým kdy přišla do styku – kromě samotného sběratelství totiž věnoval spoustu času také průzkumu historie samotných vozů, ale také studiem knih a korespondence s automobilkou.
Bugatti také přiznává, že Matti se vzdával své sbírky jen velmi neochotně – jednání koneckonců trvala přibližně dva a půl roku. Nakonec se vedení automobilky muselo obrátit na samotnou Caroline Bugatti, pravnučku zakladatele Ettore Bugattiho, díky které nakonec k dohodě došlo.