Článek
Zonda, Huayra a nyní Utopia. Když nějaká automobilka během své existence představí pouze tři typy, je každému jasné, že jde buďto o velmi mladou značku, nebo o něco opravdu velmi exkluzivního – v tomto případě platí tak trochu obojí.
Horacia Paganiho poháněl jeho sen vyrobit dokonalé sportovní auto, tuto vášeň pak spojil se svojí dokonale nabroušenou tužkou, která uměla vytvářet obdivuhodné kombinace linek a křivek – ty se potom zhmotnily v realitu díky jeho bohatým zkušenostem a znalostem v oblasti výroby a zpracování karbonu.
Tak nějak se velmi stručně zrodila Zonda – která je už teď považována za legendu – a několik jejích dalších derivátů, podobně to bylo i s typem Huayra. Teď se představuje zbrusu nová Utopia, první z další řady dosud nejmodernějších vozů z Paganiho „ateliéru“, jak sám říká – označení továrna mu nikdy nešlo přes pusu.
Přímo se nabízí spojitost s knihou Utopie od anglického humanisty Thomase Mora – a název opravdu je inspirován dílem ze 16. století, které vypráví o fiktivním ostrově, na kterém se nachází dokonalý svět.
Před Pagani Utopia tedy stojí velká očekávání, která bude muset naplnit – bude k tomu mít ty správné atributy? No, uprostřed je uložen (navzdory všem a všemu) 6,0l dvanáctiválec se dvěma turbodmychadly, který umí benzin proměnit ve výkon 864 koní, 1 100 Nm točivého momentu – a pochopitelně dechberoucí symfonii.
Mocnému dvanáctiválci pomáhá… vůbec nic. Pod kapotou tohoto krasavce nenajdeme žádné elektromotory a žádné ostatní „moderní zlepšováky“, jak by staromilci řekli. I přesto vyhovuje moderním emisním regulacím – dokonce i v tak ekologicky přísném státě, jako je třeba Kalifornie.
Právě v tomto koutu Spojených států přirozeně žije část Paganiho klientů a není tajemstvím, že se zákazníky často konzultuje vývoj vozů – a Utopia není výjimkou. Třemi základními pilíři prý byly jednoduchost, lehkost a potěšení z jízdy.
Poslední z pilířů je patrně důvod, proč bude Utopii možné objednat si buďto s automatizovanou manuální převodovkou, která dle Paganiho umožňuje nejrychlejší možné řazení v branži, nebo druhou variantou, opět sedmistupňovou převodovkou, už ale přímo řazenou – jasně, jde o tu archaickou verzi se třemi pedály.
Zajímavé je, že vzhledem k sedmi kvaltům se rozhodl Maestro Pagani uspořádat kulisu tak, že jednička se řadí doleva a k sobě, což je uspořádání známé jako „psí noha“. Podrobnější informace o této kulise najdete zde.
I přesto, že se Utopia nechává inspirovat sportovními vozy 50. a 60. let minulého století, klasickými skútry Vespa nebo italskou architekturou, je tu pořád patrný rukopis Zondy a Huayry.
Oproti nim má však Utopia poměrně jednoduché, skoro až minimalistické kontury, i tak ale její karoserie disponuje řadou působivých aerodynamických elementů, byť jsou teď subtilnější než dřív.
Utopia (alespoň tedy v této „originální“ verzi, nepochybně totiž přijdou další) vznikne ve striktně omezené sérii 99 kusů. Automobilka, tedy pardon, ateliér přitom nezveřejnil cenu nového modelu, ani kdy má začít samotná výroba.