Článek
Přivítejte Peel P50, nejmenší sériové auto na světě. Tento titul potvrzuje i Guinnessova kniha rekordů, kde je P50 zaznamenána coby „nejmenší produkční auto světa“. Výroba začala v roce 1962 na ostrově Man, tedy před šedesáti lety, ukončena byla v roce 1966. Podivuhodné na tom je, že v roce 2011 byla opět obnovena, svůj Peel si tedy dodnes můžete koupit.
Má ale takové auto smysl? Ano, pokud sečtete různé daně a cenu pohonných hmot, rostoucí ceny aut i nedostatek parkovacích míst. Na druhou stranu, není překvapením, že za nákupem SUV mnohdy stojí psychologie a rovnice velké auto = bezpečné auto. Usednout do této motorové krabice tedy chce, zdá se, pořádnou odvahu.
Tu patrně má i britský moderátor Jeremy Clarkson – právě ten má lví podíl na pověsti Peelu, neboť v něm v roce 2007 procestoval nejen pořádný kus Londýna, ale také budovu televize BBC, kde tehdy pracoval. Clarksonův neotřelý a humorný způsob podání způsobil, že onen díl (10. řada, 3. díl) měl srovnatelnou sledovanost jako díly, ve kterých měly hlavní roli milionové supersporty o výkonu několika stovek koní.
O to úsměvnější je fakt, že Peel má na délku 134 centimetrů, na šířku necelý metr a rozvor činí pouze 1,27 metru – ve známém motoristickém pořadu jej řídil právě Clarkson, který sám měří téměř dva metry.
Peel pohání skromný jednoválcový motůrek o objemu 50 kubických centimetrů a výkonu zhruba čtyř koňských sil, který putuje na zadní kolo (!) přes třístupňovou převodovku – bez zpátečky. Je však pravda, že vzhledem k hmotnosti Peelu 59 kg a chytře umístěnému madlu v zadní části zpátečku nepotřebujete.
Výkony? No, vzhledem ke skromnému pohonu hodně záleží na tom, kolik řidič váží a co měl k snídani, ale více než 60 km/h z něj nedostanete. Údaj o zrychlení z nuly na stovku můžeme tím pádem přeskočit…
Moderní verze se opětovně vyrábí od roku 2011, ovšem už ne na ostrově Man, ale v anglickém Nottinghamshiru. Na výběr je i nadále benzinová verze poháněná jednoválcovou (teď už čtyřtaktní!) „padesátkou“, zásadním vylepšením oproti původní verzi je přítomnost zpátečky. Druhou variantou je elektrická verze s bateriemi s gelovým elektrolytem.
Konstrukce vozu i jeho princip však i po letech zůstávají stejné – karoserie je z monokoku, ovšem ne z toho karbonového, nýbrž laminátového, zavěšení a kola jsou potom přišroubována přímo ke karoserii. Uvnitř je čalouněná sedačka, poměrně velký volant, pod ním je potom staromódní páka převodovky s polohami R, neutrál a pak další tři stupně pro jízdu dopředu.
Topení není potřeba, neboť poměrně velké množství tepla vydává motor sám o sobě, který se nachází vedle řidičova pravého chodidla. O smyslu pro humor výrobců potom vypovídá rychloměr cejchovaný do 160 mil za hodinu, tedy do 260 km/h.
Největším odbytištěm Peelu je pochopitelně Velká Británie, kde tvoří většinu prodejů benzinová verze, v USA se nejlépe prodává ta elektrická. Peel je možná dražší, než by jeden čekal – spalovací verze začíná na částce 14 879 liber, tedy 446 tisíc Kč, elektrická je kupodivu o padesát tisíc korun levnější.
Věřte nebo ne, ale po Peelu P50 se vyráběl také jeho nástupce, typ Trident, který byl (nepatrně) větší než originál. Firma hlásí, že ročně prodá zhruba padesát kusů typu P50, stále se vyrábí rovněž typ Trident, ten však nikdy nedosáhl takového renomé jako legendární P50.