Článek
Nejmladší jezdec, jenž kdy startoval do Velké ceny. Nejmladší jezdec, který kdy zajel nejrychlejší kolo. A mimo jiné je Max Verstappen také nejmladším jezdcem v historii, jenž kdy vyhrál závod. Úřadující dvojnásobný šampion F1 (který si rozhodným tempem letos jede pro třetí titul) narozený v belgickém Hasseltu je zkrátka fenoménem naší doby a je docela dobře možné, že k výše zmíněným rekordům přidá ještě mnoho dalších. Ale jak je na tom s driftováním?
Driftovat by se chtěla naučit asi většina automobilových fandů, ne-li všichni. Každý, kdo to někdy zkusil – ať už na polygonu s „velkým“ autem, nebo na motokárách – zjistil, že to chce cit a hodně, hodně cviku. Vyvolat smyk jako takový je totiž hračka, ale udržet jej, to už je věc druhá. Přesvědčil se o tom i Verstappen.
Pravda, Max dostal do začátku podstatně lepší náčiní než většina z nás. Místo olítaného trojkového bavoráku totiž nafasoval skutečný drifterský speciál Mazda RX-7 poháněný čtyřrotorovým Wankelem nastaveným na 600 koní. To by mělo driftovat samo, ne…? Navíc Max je prokazatelně špičkový pilot – ale jen v jízdě ve stopě. Jak zvládá jízdu bokem, to je otázka.
Mike Whiddett alias „Mad Mike“ (vlevo) je profesionální drifter a bývalý šampion v soutěži Formula Drift. 42letý rodák z Aucklandu má rád rychlé, hlučné a nebezpečné závody, není tedy divu, že později přesedlal na zběsilé Stadium Super Trucks.
Učitele Verstappenovi dělal člověk, který tuto splašenou Mazdu zná ze všech nejlépe. Mike Whiddett přezdívaný „Mad Mike“ (Šílený Mike) je 42letý rodák z novozélandského Aucklandu. Od roku 2009 se účastnil elitních podniků seriálu Formula Drift, nejvyšší drifterské soutěže na světě. Dlouhá léta se držel mezi těmi nejlepšími z celého světa, až nakonec v roce 2018 šampionát vyhrál.
Po ukončení kariéry profesionálního driftera se stal jedním z ambasadorů nápojového gigantu Red Bull, na závodění však nezanevřel. Jelikož miluje rychlost, nebezpečí a řev motorů, účastní se šílené (čti nesmírně zábavné) australské série Stadium Super Trucks, ve které obrovské teréňáky krouží po uzavřené trati, narážejí do sebe a létají vzduchem.
„Už jsi někdy driftoval?“ ptá se Whiddett, zatímco se poněkud nezvykle usadil na sedadlo spolujezdce. „Ne, vůbec ne,“ přiznává Verstappen, načež mu při pokusu o rozjezd zhasíná motor. „Neboj se dát mu pořádně napít, to auto miluje otáčky,“ povzbuzuje drifter šampiona F1. „Pojedeme kousek rovně, pak si najedeš trochu víc zeširoka, zatáhneš za ruční brzdu, podřadíš a budeš auto korigovat plynem…“
Poté, co si Max zvykl na agresivní spojku drifterského speciálu, provedl otočku bez mrknutí oka, takže byl čas přejít k takzvané osmičce. „Další krok – osmička. Nájezd bude úplně stejný, opět si trochu pomůžeš ruční brzdou, jen oblouk trochu protáhneš a už zhruba v polovině auto začneš stáčet na druhou stranu, a pak zase zpátky, dobře?“
Speciálně upravenou Mazdu RX-7 z roku 1992 pohání čtyřrotový rotační motor o výkonu až 1 100 koní, jenž točí až 11 tisíc otáček. Nesmí chybět sekvenční převodovka nebo hydraulická ruční brzda. Přirozeně vůz nemá žádné elektronické asistenty jako ABS, protiprokluz nebo stabilizaci, které by profíka za volantem jen omezovaly.
Zpočátku Max sice trefil velký nafukovací kužel, nakonec si však zvykl. „Koukám, že ti chybí koordinace, hlavně se spojkou,“ říká Whiddett. „Jo, přesně, je to pro mě obrovský nezvyk,“ přiznává Verstappen. Spojku sice monoposty F1 mají, ale pouze jako páčku na volantu a používá se jen pro rozjezdy z místa.
Nakonec oba závodníci přešli k disciplíně zvané Skandinávský švih. „Tak jo, Scandi pojedeme na trojku. Sleduj, jak auto přenáší hmotnost,“ radí Whiddett. „Je to na mě trochu rychlé, můžeme to zkusit na dvojku?“ přiznává Verstappen (kdo by to byl řekl, že?). „Určitě, Maxi, jak je libo. Jen počkáme, než nám chlapci odstraní z podvozku ty kužely, které jsme srazili. Co myslíš, byl by to u vás dostatečně rychlý pitstop?“ zažertoval Whiddett.
To však nemělo být vše – jeho mentor si pro něj připravil závěrečnou zkoušku. „Zatímco Max obědvá, zbavíme se kuželů a připravíme tu pro něj Hornerovu zatáčku a zkusíme, jestli se Maxovi podaří si plácnout s rukou jeho šéfa v nadživotní velikosti.“ Cílem tedy bylo trefit co nejvíc figur se zvětšenou rukou, z čehož byl Max poněkud nervózní. „Maxi, hlavně klid, žádný stres. Ale tentokrát pojedeš sám – já si stoupnu za jednu z těch figurín a budu tě sledovat. Ale raději ne příliš zblízka…“
Celkem se na driftovací kruh postavilo deset podobizen Christiana Hornera, šéfa týmu Red Bull Racing, přičemž Max Verstappen jich trefil 8 z 10, což je slušné skóre. Max tedy po počátečním rozkoukávání ovládl jízdu bokem velmi slušně. I když i tady platí to, co pro jeho kariéru v F1: Je to vynikající talent, který navíc sedí ve skvělém autě.