Článek
Argumenty automobilek proti zavedení Euro 7 byly naprosto logické: Proč v těžké ekonomické situaci dál prodražovat auta se spalovacím motorem (navíc většinou ta menší, cenově dostupnější). Proč dál škrtit jeho emise, když bude stejně za pár let definitivně zakázaný? Proč nutit výrobce odklánět investice do „mrtvé“ techniky, místo aby je vložili do elektromobility? Dávalo by smysl hodit Euro 7 do koše…
Jenže poradní skupina Evropské unie musela splnit svůj úkol a minulý týden tak konečně (s tříletým zpožděním) přišla s návrhem podoby emisní normy Euro 7. Hlavními navrhovanými změnami pro osobní vozy jsou sjednocení emisních limitů pro benzinové a dieselové motory a omezení emisí částic z brzd a pneumatik (ty budou platit i pro elektromobily.
Představovaná emisní norma tak není zdaleka tak striktní, jak se automobilky strachovaly. Přesto představuje další hřebík do rakve dieselových motorů, které se pod kapotou nových aut objevují stále více zřídka. Stejně tak výrobci brzd a pneumatik velmi rádi vyvinou nové „čistší“ technologie, akorát si za ně připlatíme, stejně jako za čistší motory.
Zdraví škodlivé částice nejdou jen z výfuků aut
Kromě vyšších investic je pro automobilky problém také časový harmonogram – Euro 7 má totiž začít platit již v červenci 2025 (a o dva roky později pro nákladní auta a autobusy), což je s ohledem na běžný vývojový proces nepříjemně blízko. Integrovat tak novou techniku do aut, která jsou ve finální fázi vývoje nebo jsou již na trhu (ta, co se teprve začínají vyvíjet, už jsou většinou silně elektrifikovaná, nebo rovnou elektrická), tak bude velice komplikované = drahé.
Na uveřejněný návrh se tak snesla velká kritika z obou táborů: Zástupci automobilového průmyslu argumentují, že velice limitované přínosy pro životní prostředí budou velmi draze vykoupeny, ekologičtí aktivisté zase zuří, že jsou chystané limity příliš měkké. Evropská unie si od nové normy každopádně slibuje lepší kvalitu ovzduší především ve městech, kde auta patří k největším znečišťovatelům.
Návrh je tedy evidentně kompromisem, který má tak nějak uspokojit, respektive příliš nenaštvat automobilky a ekology, a přitom dát jasně najevo, že EU dál podporuje očistu klimatu. Proto není příliš důvodů se domnívat, že ho členské státy při hlasování odmítnou.
Jediný, kdo ostrouhá, tak bude zákazník, který si za nová auta se spalovacím motorem notně připlatí. Jaká konkrétní opatření budou muset výrobci na svých autech provést a kolik přesně to bude stát zákazníky, na to si ještě budeme muset počkat.