Článek
V začátcích šlo zejména o prezentaci technologií a soulad s moderními trendy. Jenže auta nejsou mobilní telefony. Praxe tak naznačuje, že staré osvědčené metody leckdy splní svůj účel lépe než moderní postupy. „Během posledních let jsme v našich vozech navzdory trendům používali fyzická tlačítka v hojné míře,“ říká Sang Yup Lee, vrchní designér automobilky Hyundai.
Lidé v Hyundai se domnívají, že pro dotykové ovládání v interiérech vozů ještě nenadešel ten pravý čas, byť podle nich nemusí nutně jít o slepou vývojovou větev. „Jsem toho názoru, že z hlediska bezpečnosti by měly často používané funkce mít vždy pevnou zpětnou vazbu bez ohledu na technologický pokrok,“ dodává Lee.
I to je koneckonců jeden z důvodů, proč má nová generace Kony například klasický otočný ovladač pro změnu hlasitosti nebo fyzická tlačítka pro ovládání klimatizace a topení. Ve výsledku jde vlastně o logický krok – v některých moderních autech je potřeba pro triviální úkony zapotřebí spustit oči z vozovky, v horším případě „lovit“ danou funkci někde v menu.
Přesně pro tyto druhy úkonů je za jízdy spolehlivější hmatová odezva na bříškách našich prstů, neboť díky vysoké citlivosti spolehlivě rozpoznají daný ovladač podle tvaru či hrubosti povrchu. „Z vlastní zkušenosti vím, že během jízdy je poměrně obtížné něco nastavit pouze s pomocí dotykového displeje,“ přiznává korejský designér.
Dotykové displeje a ovladače však rozhodně mají i své výhody – umožňují výrobcům skloubit celou řadu funkcí či technologií do jednoho kompaktního a variabilního rozhraní. V některých případech je dokonce konstrukčně jednodušší implementovat do přístrojové desky řekněme dva nebo tři velké displeje na rozdíl od desítek různých tlačítek.
Dalším faktorem je, že určitou dobu pomocí digitálních displejů výrobci ukazovali, že jdou s dobou. Praxe ovšem ukázala, že digitální a dotykově ovládané interiéry nejsou samospásné, jak se ostatně přesvědčil třeba Volkswagen. „Je však docela dobře možné, že s příchodem autonomní jízdy stupně 4 už fyzická tlačítka potřeba nebudou,“ uzavírá Lee.
Ve výsledku je tedy pravda někde mezi. Ze zkušeností totiž víme, že na digitální interiéry je stále ještě trochu brzy, ovšem s případným rozvojem autonomní jízdy by se situace mohla ještě změnit. Do té doby se budou automobilky snažit najít kompromis, který bude ideální z pohledu vizuálního, funkčního, nákladového a především ergonomického.