Češi i Němci sní o syntetických palivech. Do výroby by se ale nejdřív musely nalít miliardy

„Ani Česká republika nepodpoří zákaz prodeje nových osobních vozidel se spalovacími motory po roce 2035, pokud nebude jasná podmínka, na které se podílela Česká republika v rámci českého předsednictví, totiž umožnění spalování syntetických paliv ve spalovacích motorech,“ řekl českým novinářům Kupka. „Toto je klíčová podmínka, kterou sdílíme, a budeme v tomto směru postupovat společně,“ zdůraznil.

Švédské předsednictví v Radě EU dnes oznámilo, že velvyslanci členských zemí se rozhodli odložit konečné schválení návrhu, který by prakticky znemožnil koupit si od roku 2035 nový automobil na benzin či diesel. „To je vývoj, který jednoznačně vítáme, za nímž stojíme,“ řekl Kupka. Doplnil, že považuje za důležité, aby se to do vyjasnění řešení pro spalovací motory se syntetickými palivy neprojednalo a neschválilo.

„Očekávání jsou jednoznačná. Součástí dohody i v rámci českého předsednictví byla výjimka pro spalovací motory se syntetickými palivy. A bylo také jasně slíbeno mezi německou stranou a (šéfkou Evropské komise) Ursulou von der Leyen, že do projednání finálního schválení bude na stole závazná podoba podmínky a výjimky pro syntetická paliva. Dokud ta výjimka nebude na stole, tak ani česká strana finální dohodu nepodpoří,“ dodal.

Na syntetických palivech trvá i Německo. „Potřebujeme syntetická paliva, už jen pro stávající vozový park. Jak mají být tato auta po roce 2045 klimaticky neutrální, když ne se syntetickými palivy,“ řekl Wissing ve Spolkovém sněmu. „Evropská komise nás v listopadu ujistila, že najde cestu, jak by mohla být dlouhodobě, tedy také po roce 2035, používána klimaticky přívětivá syntetická paliva v nově registrovaných osobních autech,“ dodal.

Výroba syntetických paliv, o jejichž budoucí povolení v autech nyní usiluje hned několik evropských států, je v současné době na začátku, celosvětové kapacity pro jejich využití v automobilové dopravě jsou zanedbatelné. Do budoucna tak budou potřeba nákladné investice do výrobní infrastruktury. Komplikací může být i zajištění základních surovin pro výrobu. Na dotaz ČTK to uvedli zástupci Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.

„V kostce lze říci, že syntetická paliva jsou stejná nebo podobná fosilním, ale mohou být připravena i z nefosilních surovin,“ řekl děkan Fakulty chemických technologií Petr Zámostný. Vedoucí Ústavu technologie ropy a alternativních paliv Pavel Šimáček primárně zdůraznil, že podmínky pro využití syntetických paliv v praxi budou do značné míry závislé na jejich případné definici v evropských normách. V základu podle něj jde o paliva vyrobená chemickou cestou ze syntézy zeleného vodíku a oxidu uhličitého. Technologicky je však podle něj možné ve výrobě například i využití biomasy nebo jiných produktů. „Bude ale záležet, zda to vyhoví podmínkám, které si státy nastaví,“ podotkl.

Technicky jsou tak výroba i použití syntetických paliv v praxi podle Šimáčka možné, problémem jsou však současné kapacity na výrobu. Ty jsou podle něj nyní ve světě téměř zanedbatelné. Připomněl, že německá automobilka Porsche na konci loňského roku otevřela továrnu na výrobu syntetických paliv v Chile, kde by v pilotní fázi měla vyrobit zhruba 130 000 litrů syntetických paliv ročně a v plánu je rozšíření kapacity na zhruba 550 milionů litrů ročně. To je však pro větší použití stále příliš málo. Pro srovnání, jen v Německu ročně spotřebují osobní vozy několik desítek miliard litrů benzinu a nafty.

Pro větší využití syntetických paliv tak budou zapotřebí masivní investice v řádech miliard. Zámostný přitom upozornil, že komplikace mohou být i v logistice surovin a energetické náročnosti výroby, kdy je třeba při výrobě spotřebovat víc energie, než potom palivo obsahuje. „To ale platí pro elektřinu také, takže syntetické palivo může být podobná energetická konzerva jako baterie,“ uvedl.

Pro výrobu bude podle Šimáčka možné využít procesy, které rafinerie v současné době používají pro výrobu pohonných hmot z fosilních paliv. Rafinerie však budou potřebovat zdroje zeleného vodíku a oxidu uhličitého a podle Šimáčka zatím není zřejmé, odkud budou tyto suroviny brát. Například využití oxidu uhličitého ze vzduchu si zatím neumí představit. Výroba bude přitom energeticky násobně náročnější než u fosilních zdrojů.

Spotřeba syntetických paliv v provozu se podle Šimáčka nebude příliš lišit od současných pohonných hmot z ropy. „Spotřeba bude víceméně podobná,“ řekl. Cenu v porovnání s benzinem a naftou odhadovat nechtěl.