Článek
Než se pustíme do motoru samotného, pojďme si ukázat auto, které bude mít tu čest. Pro rok 2023 se totiž v sérii Le Mans i v samotné čtyřiadvacetihodinovce mění pravidla a to je vynikající příležitost pro automobilky aby vytáhly opět do boje. Stranou nezůstává ani BMW s karbonovou plackou s nudným jménem M Hybrid V8. Jenže tohle BMW je samozřejmě všechno, jen ne nudné.
BMW M Hybrid V8 začne závodit příští rok, na Le Mans ale bude až v roce 2024
Je to závodní speciál a o šasi se postarala věhlasná firma Dallara. Vůz je ještě zahalený kamufláží, ale stejně jsou vidět základní tvary auta. Když se podíváte pozorně, možná si vzpomenete na jiné závodní auta jako třeba BMW 3.0 CSL z roku 1976, BMW 320i Turbo z roku 1978, BMW M1/C z roku 1981, BMW GTP z roku 1986, BMW M3 e36 GTS-2, BMW Z4 GTLM či BMW M8 GTE. „Kamufláž oslavuje padesát let divize M a připomíná skvělá auta slavné historie BMW v závodech IMSA. Zároveň maskuje futuristické tvary auta při testech,“ říká Michael Scully z BMW Group Designworks.
A my dodáváme, že pravidla hovoří jasně: auto nesmí mít víc než 680 koní, musí vážit minimálně 1 030 kg a cena (bez motoru) nesmí přesáhnout částku jeden milion eur.
No a samotný motor? Vidlicový osmiválec o objemu čtyři litry svírá úhel 90 stupňů a každá řada válců má svoje turbodmychadlo. Výkon motoru je 640 koní a točivý moment je 650 Nm, omezovač pak zasáhne v 8 200 otáčkách. Pokud jste opravdu zvědaví na specifikace, vězte, že každý válec má vrtání 93 milimetrů a zdvih 73,6 milimetru. Rozteč válců je 102 milimetrů.
Motor je založený na jednotce s kódovým označením P66/1, což je atmosféricky plněný osmiválec ze závodního BMW 4 ze série DTM. Tým jej vyvíjel ve fázích počínaje vytvořením motoru P66/2, kde byla přidána dvojice turbodmychadel; finální jednotka s označením P66/3 pak má integrovaný hybridní systém. Motor je nosnou součástí BMW M Hybrid V8 a nepotřebuje žádný pomocný rám. Nebyly zveřejněny žádné detaily ohledně elektrifikované části pohonného ústrojí, víme jen, že se skládá z elektromotoru Bosh, měniče a vysokonapěťové baterie od Williams Advanced Engineering. Oddělovací spojka mezi hybridní a spalovací částí pak umožňuje plně elektrickou jízdu, převodovka je Xtrac.
„Když jsme začínali, tak první přirozenou volbou pro výběr byl čtyřválcový turbomotor P48 z BMW M4 DTM nebo osmiválcový turbomotor P63 z BMW M8 GTE,“ řekl na prezentaci Ulrich Schulz, vedoucí designu hnacího ústrojí v BMW M Motorsport. „Jenže potenciální problémy s odolností P48, který byl přece jen postaven na kratší typ závodů, a pak těžká váha P63 nás rychle dostaly k osmiválci P66/1, což je vskutku vydařený motor a teď bude ještě lepší.“
Podle Schulze bylo v první fázi klíčové vyřešit odolnost, výkon a řízení teploty. Fáze tři, tedy montáž hybridního ústrojí do podvozku od Dallary, už byla relativně v pohodě. „Přeměna motoru P66/1 s normálním sáním na bi-turbo a následná spolupráce s kolegy z elektrického pohonu na jeho přeměně na hybridní pohonný systém nebyla jednoduchá. Před několika týdny jsme motor prvně nastartovali, teď má za sebou testování na motorové stolici a nyní už ho čeká ostré testování na závodních tratích.“
Konkrétně plánuje závodní oddělení BMW první testy v Itálii na okruhu Varano de Melegari ještě koncem tohoto měsíce, BMW M Hybrid V8 pak bude mít svou soutěžní premiéru na čtyřiadvacetihodinovce Rolex v Daytoně, která se pojede od 28. do 29. ledna 2023 a pak pojede další závody v severní Americe. Na Le Mans se chystá až v roce 2024.