Článek
Horacio Pagani je takový Leonardo Da Vinci automobilového průmyslu. Staví auta, která jsou nejen nekompromisně rychlá, precizně postavená, ale i schopná na okruhu. Každé Pagani je navíc také pojízdné umění. Nevíme, jak to pan Pagani dělá, ovšem nějak se mu daří skloubit vědu a design. Krásu a sílu. Eleganci a brutalitu. Případ dosud nejnovějšího přírůstku do rodiny Pagani, modelu Imola, není výjimkou. Vůz mimochodem nese jméno obávaného a velmi rychlého italského okruhu, na kterém probíhala velká část testování.
Imola je sice evidentně založena na modelu Huayra, nese však své vlastní jméno
Existence tohoto dosud nejextrémnějšího derivátu modelu Huayra prosákla na povrch někdy v září 2019, kdy všudypřítomné oko internetu zachytilo předání úplně první sériové Imoly jejímu šťastnému kupci. A svého majitele nezná pouze ona první vlaštovka, mimochodem vyvedená v černé s kontrastními oranžovými dekory, ale i všechny ostatní, které se kdy vyrobí. Tedy slovy všechny čtyři další exempláře, abychom byli přesní. Ano, Pagani Imola nevznikne ve více než 5 exemplářích, přičemž jeden se prodával za cenu 5 milionů eur (124 milionů Kč). Bez daně.
Není nám známo, zda byl výkon původní Huayry zvýšen kvůli enormnímu nárůstu přítlaku, nebo byl naopak výrazně zvýšen přítlak, aby se tato ještě silnější Huayra nevznesla. Možná k tomu však doházelo souběžně – Horacio Pagani svá auta totiž nenavrhuje jen srdcem, ale i hlavou. V modelu Imola je 6,0l V12 biturbo naladěn na 827 koní a 1 100 newtonmetrů točivého momentu, přičemž všechna tato síla putuje na masivní zadní kola přes sedmistupňovou sekvenční převodovku od firmy Ricardo. Sluší se říct, že k tomuto výkonu si Pagani nepomáhá žádnými elektromotory – všechno hezky postaru.
Pagani Imola se od modelu Huayra, na kterém je založen, liší nejen pod kapotou, ale i napohled
Kořeny motorů s označením M158 lze vystopovat až k jednotce M275 z dílen Mercedes-AMG, kde se objevovaly právě v modelech označených přídomkem „65“. Vzhledem k tomu, jak tohle monstrum dokázalo cvičit s dvoutunovými drobky jako například Mercedes S65 AMG a SL65 AMG, se všechna tato aerodynamická magie bude určitě hodit. Důvodem je hlavně podstatně vyšší výkon a výrazně nižší hmotnost – Imola díky absenci hybridního ústrojí váží jen 1 246 kilogramů, takže je ještě o dobrých 100 kilogramů lehčí než původní Huayra a přibližně nastejno s modelem Huayra BC.
Kromě toho, že srdcem vozu je motor z Affalterbachu ve své dosud nejšílenější verzi připomínající svým výkonem s trochou nadsázky jaderný reaktor, je auto navíc odlehčené a nechybí tu také spousta „estetických“ úprav.
Na voze je tak mnohem víc nasávačů vzduchu, ty původní (jako třeba po stranách před zadními blatníky) se navíc zvětšily. Auto má potom ostřejší, snížený a nepatrně delší čumák, uprostřed se tyčí velké střešní sání, které připomíná exkluzivní Zondu Cinque, které - pro zajímavost - rovněž vzniklo jen pět kusů.
Ty nejúčinnější aerodynamické prvky jsou pak vzadu – ohromné křídlo tlačí záď auta k zemi silou několika set kilogramů a obří difuzor ji k asfaltu ještě navíc přisává, aby se ve vyšších rychlostech nehnula ani o píď, a auto bylo tak maximálně stabilní. Aktivní klapky vpředu a vzadu, které známe už z původní Huayry, rozdělují přítlak mezi přední a zadní nápravou, ale zároveň i levou a pravou stranou auta.
A proč vlastně dosud nejsilnější Pagani dostalo přídomek Imola? „Tento okruh je rychlý, náročný a velmi technický, díky čemuž vždy dokázal oddělit zrno od plev. A to jak v případě jezdců, tak i strojů. Je to okruh, který udělal rychlé jezdce ještě rychlejšími. Zažil několik lítých soubojů mezi soupeři a byl také svědkem jak sladkých vítězství, tak hořkých tragédií… Okruh Imola je nedílnou součástí vozu, který je zároveň i pojízdnou laboratoří. Proto se vůz jmenuje Pagani Imola,“ řekl Horacio Pagani, zakladatel automobilky.
Zdá se tedy, že Pagani Imola není jen extrémně vzácná verze drahého hyperauta. Technologie použité na tomto modelu se s největší pravděpodobností zužitkují také v budoucnu, ať už půjde o další deriváty modelu Huayra, nebo případně jeho nástupce. Jisté je, že tohle auto je to největší zvíře, které kdy vyjelo z bran automobilky sídlící v italské Modeně (ano, co by kamenem dohodil od jiné italské automobilky) od dob uřvané Zondy R.