Nordschleife & Spa-Francorchamps Škoda-Virt tour 2018

8.6.2018 – vzhledem k pracovnímu nasazení jsem si vzal na pátek dovolenou a po ránu vyrazil na poslední nákupy potravin a pití na cestu. Po obědě jsem přes dvě sousední vesnice naposledy projel auto, technika se zdá v pořádku a tak jsem naložil osobní věci, jídlo, pití a zkompletoval foto/video výbavu. Po cca. 17hod. dorazil M@rtin a po kuřátku a pivu jsme začali sjíždět jeho videa na TV přes youtube. Po cca. 22hod. jsme usoudili, že bude výhodnější jít spát a načerpat síly na příští dny.

9.6.2018 – a je to tady… Den D. Odjezd byl naplánovaný na 7:00 od benziny za Plzní a tak budíček v 5:30 byl nekompromisní. Když už jsme všechny zverboval na tak časný odjezd, tak nemůžeme dorazit pozdě  Musím všechny zúčastněné pochválit, protože jsme vyráželi takřka přesně a vše běželo dle plánu. Teda asi 20km za Plzeň… Tam náhle zpomaluje Luky a zastavuje před zúžením s tím, že motor vydává divné zvuky a nejede. Nakonec se z toho vyklubala vlastnost francouzského vozidla a po telefonátu a kontrole provozních kapalin se pokračovalo dále. Jeli jsme v koloně, plata vpředu a my s osobákama po ose vzadu. Občas to mezi kamióny byl boj, ale vše až do druhé zastávky probíhalo bez problému. Po vyjetí z druhé zastávky se díky velkému provozu naše kolona trhla a tak jsme si udělali jakožto druhá skupinka menší zajížďku nicméně krásným terénem blížícího se pohoří Eifel. Po chvilce jsme našli i náš kemp, kde už první půlka odjela z recepce a začala skládat auta. Naše skupina netušila kde je první část výpravy a že kemp je tak velký. Nakonec se podařilo díky mapě najít cca. kilometr vzdálené odlehlé místo kde byl zbytek a šlo se na věc. Já musel přezout aut z přejezdových kol na semislicky, kluci složili auta z plaťáků a vyrazilo se na parkoviště k Nordschleife na odpolední jízdy. Počasí zatím i přes předpovědi drželo, ale z dálky už bylo vidět, že se něco blíží. Tak hurá rychle na trať ať to stihneme pokud možno za sucha. Kartička na vjezd nabitá na 6 jízd a jdeme na to. Auta najíždí přes tři brány a prakticky ihned za sebou jen po přiložení karty. Jsem nervózní jak prvnička, ale jak sešlápnu plyn až na podlahu, tak to ze mě spadne a rudo před očima. Málem se to nevyplácí v Bergwerku, kde jsem špatně trefil apex zatáčky, brzo jsem přidal a ona se zatáčka ještě zavřela. V tu chvíli mě zamrazilo a uvědomil jsem si jak jsou svodidla blízko... Takže příště raději s větším respektem a napřed trať poznat. Videa na youtube a nebo herní simulátory jsou úplně k ničemu, kdo to nezažil na živo, tak si neumí vůbec představit, jaké převýšení se na téhle trati odehrává. Tak jak se auto rozjíždí třeba do liščí nory je neuvěřitelné. Výjezd ze zatáčky je na trojku, ta se dotočí ihned, 4, 5 a dole v kompresi jsme třeba se svým autem měl 183km/h (v Mostě na daleko bezpečnější trati se auto nerozjede na víc jak 150km/h). Naprosto neuvěřitelný pocit pokud to tam člověk opravdu podrží (já se odvážil až v poslední šesté jízdě) a to nemáme žádné supersporty, které jsou tam o třídu/dvě rychlejší pokud na to má řidič koule. Čekal jsem hodně, ale tenhle pocit nenahradí žádné video a opravdu se musí zažít… Pomalu začínám chápat proč je to taková modla a většina lidí se tam vrací stále a stále dokola i přes to obrovské riziko při jízdách pro veřejnost. První jízda za mnou, čas 11:25 a ihned volím kratší cestu a jdu na druhou. Při té zajíždím už 10:57 a konci začíná pršet. Telefon od kluků, že balíme a jdeme stavět stan a gril. Přichází bouřka a poměrně hodně prší… Ogrilujeme maso z domova (díky Radekp za pohoštění) a po 22 hod. jdeme pozvolna spát. Celou noc do stanu bubnují kapky, sem tam mě to vzbudí…

10.6.2018 – Kolem sedmé se probouzím a do stanu opět bubnují kapky. Ani se mě nechce vstávat, ale poté co to překonám zjišťuji, že to je jen zbytek z okolních stromů a už neprší. Kluci hlásí, že by do 10 – 11hod. to mělo vydržet a déšť by měl přijít až pak. Takže rychlá sprcha, snídaně a jdeme na to. První jízda opatrně, místama je mokro, hlavně tam kde nemůže slunce. První čas 11:38 kdy se jelo opravdu na jistotu. Jdeme hned na druhou rundu, trať osychá a výsledný čas je 10:37. Už pomalu získávám jistotu a v technických pasážích předjíždím třeba Porsche 911 GT3RS. Poté chvilku kecáme na parkovišti s klukem ze Slovenska, který je tam už 10. den a zajíždí s Cuprou slušné časy na hranici 8 min. Eidy jede tankovat a já si domlouvám svezení s tím, že stihnu ještě jednu rundu s Petrem. Vyšlo nám to skvěle, trať už je suchá a měli jsme skoro nulový provoz. Výsledný čas 10:13 už je pro mě super a to se ještě od Eidyho dozvídám, že se neměří až od startovní čáry, ale už od mostu co se podjíždí, takže je třeba tomu nakládat ihned od začátku. To jsem doposud nedělal a většinou pouštěl aplikaci v mobilu na půl plynu. Eidy má natankováno a ihned poté co je trať znovu otevřená (byla nehoda s únikem oleje), sedám na horké sedadlo spolujezdce a jdeme na to. Byl to neskutečný zážitek, Eidy to auto má prostě v ruce a díky němu poznávám pár částí, jak se mají správně jezdit a kde ještě mám velké rezervy (já vím, že všude, ale šlo o ty zásadní). Z obav, že přijde déšť, jdu ihned na poslední jízdu ještě před obědem. Jako spolujezdec ke mně sedá radekp. Při téhle jízdě se přetahuji s nějakým TTčkem, na rovince mě dotáhne, v zatáčkách ujíždím. Těsně před karuselem pouštím před sebe známou původně černou rozšířenou Octavii a kupodivu ho v karuselu úspěšně tlačím. Ihned za ním, ale díky výkonu mizí a já se snažím udržet pozici před TTčkem. Poslední kopec a následuje technická pasáž, kde mu definitivně s přehledem ujíždím… Výsledný čas? Neskutečné, padlo tam 9:59,98… Je to tam!!! Původně jsem ještě přemýšlel nad další jízdou, ale jak se říká v nejlepším přestat a tak odjíždíme do Adenau na oběd. Vybíráme místní pizzerii a v klidu si vychutnáváme dobrou pizzu a hnusné nealko pivo. Poté jdeme koukat na trať, kam vyráží ještě Eidy a Téčko. Po jejich průjezdu přejíždíme ještě na dvě divácké místa a to napřed do Brunnchenu a poté na Pflanzgarten, kde se v dálce něco chystá. Nakonec z toho nic není a počasí nám stále přeje si užívat divácké odpoledne. Následně se společně vydáváme na focení před hlavní budovou a padne nápad ještě přejet na pasáž před Flugplatz. Tam končíme naše putování, začíná pršet a tak jedeme grilovat a na zasloužené pivo do kempu.

11.6.2018 – ráno balíme stany, kluci kurtují auta na plaťák a jedeme směr benzina pro palivo a nějaké ty suvenýry. Benzinka s fan shopem plným modelů je pro mě druhý ráj, ale kluci už chtějí vyrazit a tak rychle beru jedno triko, dvě samolepky a vyrážíme. Přichází slejvák, že není vidět na 50m, ale kolona drží pohromadě a bez problému opouštíme Německo a vítá nás Belgie. Až do sjezdu vše OK, ale při sjíždění z dálnice narážíme na blbou křižovatku, kde se poměrně dlouho čeká než bude volno z obou stran a ztrácíme se. Jedu jako první a volím trasu dle cedulí… Nevím, tápu, stavíme a v tom Téčko a Zdrubák proti, že je kemp na druhou stranu. Otáčíme, dojíždíme i první část kolony a dorážíme do kempu. Když majitel vidí kolik nás je, tak dává do placu celé čerstvě posekané hřiště. Počasí zatím drží, předpověď zase taková všelijaká… Vyrážíme na okruh do Spa-Francorchamps. Po příjezdu jdeme vyřešit zakoupené lístky na jízdy, dostáváme instrukce a v 15:30 máme přijít na rozpravu. Když venku vidíme ty auta (Porsche 911 GT3RS je úplně nejhorším vozem na place), tak mě pomalu začne polívat pot co tady s těma 90HP mezi nima na tak rychlé trati chceme dělat? Tankujeme na místní benzině, procházíme okruh až do hlavní tribuny, kde už se cpe M@rtin a kpt.budha za 20 éček co si naložíš. Já raději volím cestu lačného žaludku a sledujeme počínání na trati. V 15:30 dorážíme na rozpravu. Zásadní téma je jak správně projíždět Raidillon Eau Rouge a jak se na trati chovat. Kluci z trubuny sledují počínání aut na trati a prý jediný kdo tam pořádně katoval Eau Rouge byl chlapík s moc pěknou starou Asconou. Nasedáme a nechceme udělat starým vozům ostudu, tak hned při druhém průjezdu to zkusím katnout pěkně přes trávu. Mazec!!! Tleskám a emoce mě stříkají ušima ven. Příští kolo to už podržím úplně naplno, to půjde. Vychází to pěkně, za mnou kpt. budha s Cuprou, tak třeba bude i pěkný záběr a taky, že je. Užívám si to, předjíždím BRZ, 911, nějaké BMW. Super, nejsme nejpomalejší a bus stop šikanu si dávám na výjezdu vždy dveřma napřed. Těch 30min. uteče jako voda, totálně propocený dojíždím do depa a jsem šťastný. Povedlo se vše na jedničku i to počasí zase drželo, protože začíná pršet až když opouštíme okruh. V kempu to odstavím na dlažbu a už v dešti začínám přezouvat na sériové pneu. Petr135 mi drží deštník nad zády, ale i tak končím promočený na kost. Kluci mezi tím už grilují, převlíkám triko, sedám pod stan a první pivo ve mně zasyčí… Večer padá hláška výpravy: „na MX5 hnije ten nosník ve předu, ale ten nedrží motor a je jen jako součást deformační zóny, kterou běžně nepoužíváš“. Končíme brzo, prší a jsem unavený.

12.6.2018 – ráno balíme a část výpravy se s námi loučí. Zůstává Eidy, Zdrub st., M@rtin, Petr, já a vyrážíme do Stavelotu do muzea. Expozice aut není velká, ale je moc hezky udělaná a hlavně - mají tam Ferrari F40. Moje druhé setkání s tímhle automobilovým snem. Kolem oběda máme hotovo, nakupuji suvenýry a jdeme na oběd. Volíme rychlé občerstvení, kde se s Eidym tak přejíme, že alespoň mě to už stačí na celý den a nic jiného kromě pití jsem si po cestě domů nedávám. Opět loučení, kluci s plaťákama jedou rovnou, M@rtin jede severní cestou a já mám volno a tak volím ještě jednou zastávku na Nordschleife. Chci si ještě v klidu projít benzinku, podívat a nafotit místo „startu“ a prostě tak nějak není kam spěchat. Když na benzině tankuju, tak na mě někdo promluví česky. Starší pán chce vědět kudy k okruhu, tak platím, parkuju a vracím se k benzině na pokec. Jedou s paní do Le Mans na víkendové závody a když se ptám odkud, tak z Hořovic! Aby to nebylo málo, tak paní pochází z vesnice 8km od mého původního bydliště. Svět je malý… Loučíme se, já se jdu kochat modely a nakupuji ještě třičko, samopleky a peněženku. Nakonec objíždím všechny divácké místa a kolem 18 hod. vyrážím směr domov. Cesta až na jedno stání v koloně probíhala bez problému, motor točím kolem 4000rpm a krásně to utíká. Na jedné benzině za Frankfurtem ke mně přibíhá Polák od kamionu a fotí si celé auto a vyptává se odkud a kam jedu. Když mu říkám, že z Belgie ze Spa, tak nevěří a pořád povídá něco o bohu. Dorážím lehce po 1hod. v noci, vyhážu z auta pití, dávám horkou koupel a jdu spát…

Bylo to super, senzační, famózní a za to patří velký dík hlavně všem zúčastněným! Pokud to jen trochu půjde, tak za dva roky to zase zopakujeme.

Honza alias Tuner#2