Neznámý Robert Opron a jeho známá auta

Opron vytvořil především další legendy Citroën SM, GS a CX, ale také restyling DS s natáčecími světlomety pod společným překrytem. Opron zůstal šéfdesignerem Citroënu až do roku 1974, pak ale odešel po jeho převzetí Peugeotem, který považoval za designově velmi konzervativní (což v roce 1975 byla pravda). Vyjádřil se tehdy, že Citroën neopustil on, ale že Citroën opustil jeho, a on nechce pracovat pro Peugeota. Přestoupil ke konkurenčnímu Renaultu na žádost tehdejšího ředitele Bernarda Hanona.

Robert Opron se narodil 22. února 1932 ve francouzském Amiensu, ale mládí prožil v Africe, kde jeho otec působil ve francouzské armádě, a tak rodina cestovala po koloniích tak, jak jeho otce francouzská vláda posílala na nová působiště v Alžírsku, Pobřeží slonoviny a dalších zemích. Ve dvaceti se Robert konečně vrátil do Francie a zapsal se na školy uměleckého směru, nejprve na Beaux-Arts v rodném Amiensu, pak na vyšší École Nationale des Beaux-Arts v Paříži, založenou před více než 200 lety.

Celkem strávil osm let studiem architektury, malířství a sochařství, i když v té době už pracoval pro různé společnosti. Nejprve byl projektantem v cukrovaru, pak na čtyři roky zakotvil u výrobce letadel Nord (Société Nationale de Constructions Aéronautiques du Nord), kde vytvořil pilotní kabinu pro slavný dvoutrupý transportní letoun Nord N.2501 Noratlas. Automobily ho však zajímaly stále víc, a když mu známý zařídil setkání s jedním z manažerů značky Simca, stěhoval se do Bureau de Style Simca v Argenteuilu.

Francouzská Simca vytvořila jako jedna z prvních vlastní samostatné středisko designu, když koncem padesátých let byla čtvrtou největší francouzskou automobilkou po Renaultu, Citroënu a Peugeotu. Na popud časopisu Journal de Tintin vznikla studie futuristického vozu Simca Fulgur pro rok 2000, který vznikl pod vedením Oprona v maketě 1:1 s navrženými prvky, jaké přicházejí ke slovu až dnes, tedy s elektrickým pohonem a autonomním řízením na dálnici!

Fulgur vzbudil pozornost při premiéře na autosalonu v Ženevě 1959, stal se prvním francouzským Vozem snů podle vzoru amerických Dream Cars, ale tím vše skončilo. Středisko přežilo jen do roku 1961, Simca se postupně stala součástí amerického Chrysleru a později Peugeotu, nakonec neslavně zanikla. Opron krátce přešel ke značce Arthur Martin (založena 1854 ve Francii, dnes součást Electroluxu), aby se stal šéfdesignerem hrnců, jiného nádobí a domácích spotřebičů. Naštěstí to dlouho nevydržel, v roce 1962 už byl u Citroënu.

Opron naskočil doslova do rozjetého vlaku, Citroën byl v té době etalonem automobilového designu, a právě Robert dokázal na obdivuhodné dílo Flaminia Bertoniho skvěle navázat! Nejprve navrhl Citroën Ami 6 Break, v roce 1964 uvedenou verzi kombi od futuristického sedanu Ami 6 s negativním sklonem zadního okna, která nakonec původní typ ve výrobních počtech překonala. Dalším hitem se stal nadčasový Citroën DS 19, Opron na základním designu Flaminia Bertoniho nemusel nic po dvanácti letech změnit (vůz byl neskutečnou avantgardou při premiéře v roce 1955), stačilo jen zakomponovat nové čtyři hlavní světlomety pod aerodynamické překryty, přičemž dvojice vnitřních se natáčela do zatáčky.

Největšími hity Roberta Oprona se staly Citroën SM (Sport Maserati), luxusní kupé s italským motorem V6 a pohonem předních kol z roku 1970 (třetí místo v Car of the Year); menší aerodynamický sedan Citroën GS, evropský Vůz roku 1970/1971, a větší Citroën CX, evropský Vůz roku 1974/1975. Kromě toho u Citroënu vytvořil Ami 8 (už pouze coby kombi), odvozené experimentální kupé M35 s jednorotorovým motorem Wankel (od 1969 série 500 kusů) a také poslední nákladní Citroën série 350/600 s futuristickou prosklenou budkou. Když odešel, začala racionalizace, Citroën Visa už byl na stejném základě jako Peugeot 104.

Opron začal pod taktovkou Bernarda Hanona pracovat u Renaultu v roce 1976, jeho první návrh kupé na základě velkého šestiválce Renault 30 se sériově nerealizoval, to potkalo až další kupé Renault Fuego na podvozkových skupinách sedanu Renault 18. Fuego se vyrábělo v Maubeugé, v letech 1980–1985 vzniklo 226 583 vozů, přičemž poslední verze Turbo-D se vznětovým čtyřválcem 2,1 litru o výkonu 88 koní (65 kW) předznamenala nástup dieselů i do sportovních kupé a kabrioletů!

Dalším Opronovým hitem se stala dvojčata Renault 9 (sedan) a 11 (hatchback), přičemž „devítka“ byla evropským Vozem roku 1982 a větší Renault 25 obsadil druhé místo v ročníku 1985. Zmínku zaslouží také sportovní Alpine-Renault A310 V6, restyling od Oprona z roku 1976. Když Renault neakceptoval návrh na zřízení designerského střediska v Kalifornii (předběhl dobu, později se tam jiní stěhovali) a Bernard Hanon (ročník 1932) byl na místě generálního ředitele vystřídán Georgem Bessem (ročník 1927), opustil Opron znovu velkou automobilku. Ironií osudu je, že Besseho zavraždili marxističtí teroristé už v listopadu 1986 v Paříži, ale Hanon se do vedení nevrátil, neboť založil konzultační kancelář Hanon Associés.

Velká automobilová kariéra Roberta Oprona končila u Fiatu, kde vedl design budoucích typů a přípravu jejich výroby (1986–1990). Podílel se především na návrhu Alfy Romeo SZ (Sprint Zagato), jejíž výroba se rozběhla u Zagata, přestože design vychází z návrhu Roberta Oprona, který dotvořil jeho spolupracovník Antonio Castellana (Centro Stile Fiat).

Vůz zrozený pod kódem ES-30 (Experimental Sport 3.0 Litri) vznikl v limitované sérii 1 036 vozů do roku 1991, ale to už byl Opron nezávislým konzultantem a pracoval především pro bývalého závodníka formule 1 Guye Ligiera, jenž se proměnil ve výrobce minivozů „sans-permis“, které při konstrukční rychlosti do 40 km/h mohou ve Francii používat i řidiči bez běžného řidičského oprávnění. Jako konzultant působil do roku 2001, než odešel na zasloužený odpočinek. Zemřel 29. března 2021 v Antony (Hauts-de-Seine). Jeho rukopis však nesou miliony vyrobených automobilů.