Článek
V dnešní uspěchané a na výkon orientované době se řízení pod vlivem únavy a stresu podceňuje. Ve stresu jsme přece všichni. Někdo dokonce i „v depce” nebo jak se tomu dnes moderně říká. Zkrátka ve spěchu, nevyspalí, myšlenkami jinde a bez nálady. U řady lidí normální stav. Ale také stav, ve kterém bychom si měli rozmyslet, jestli budeme řídit.
Únava je handicap, který není na první pohled vidět. Proto si jí často nevšimne ani váš spolujezdec. V dnešní době je pak v některých ohledech nebezpečnější únava psychická než ta fyzická: „Když se cítíme fyzicky unavení, tak to sami na sobě pociťujeme a vnímáme, že už nemůžeme. Ale u psychické únavy si to už tolik neuvědomujeme,” vysvětluje hlavní nesrovnalost Jiří Novotný z Asociace autoškol ČR.
Všichni toho máme hodně v práci, do toho řešíme rodinné či partnerské vztahy a spoustu dalších problémů. Je to jeden velký kolotoč, z kterého se nedá lehce vystoupit, a jen málokdo si v tom všem shonu uvědomuje, že naše mozková kapacita je omezená. Pokud je toho na nás moc, lehce se stane, že přestaneme za volantem vnímat a jedeme takzvaně na autopilota. „Dostáváme se tím do situace, kdy bychom na té silnici správně ani neměli být, protože jsme myšlenkami někde úplně jinde,” popisuje Jiří Novotný. V případě krizové situace v silničním provozu jsou pak naše reakce výrazně pomalejší a snáz tak dojde k nehodě. Přesná statistika, kolik nehod ročně způsobí únava za volantem, sice neexistuje, ale podle odborníků se jedná o poměrně vysoké procento.
Nehoda, při níž řidič usnul a vjel se svým vozem do protisměru. Ve statistice policie je příčinou přejetí do protisměru, úplně prvotní příčinou je ale samozřejmě únava
Odolnost proti stresu a psychické únavě je samozřejmě velmi individuální – někdo je psychicky více odolnější, jiný je odolný méně. Někdo se v autě přepne do režimu řidiče a starosti nechá za hlavou, jiný řídí jako tělo bez duše. „Jsou lidé, kteří si chodí na silnici odpočinout, rádi se svezou, užívají si řízení a nemyslí při tom na nic jiného. A pokud to máme takhle a necháme ten batoh plný starostí doma, tak je to ideální,” popisuje Jiří Novotný, ale zároveň hned dodává, že tomu tak bohužel většinou nebývá: „Pokud si starosti vezeme s sebou, tak si kapacitu mozku dost zabíráme starostmi a jen malá část kapacity nám zbývá na řízení a věnování se provozu.”
Rada, jak se psychické únavě a stresu za volantem vyhnout, není samozřejmě jednoduchá. Lehce se to řekne, hůře provádí. „Snažte se na všechno, co vás tíží, za volantem zapomenout a soustředit se jen na řízení. Řízení auta nesmí být zautomatizovaná rutina,” upozorňuje znalec z Asociace autoškol ČR, i když sám ví, že ne vždy je to možné.
S fyzickou únavou, kterou si sami snadněji uvědomíme, se ale dá bojovat lépe: „Když cítíme, že na nás jde únava, je dobré zastavit, protáhnout se, a tím se i prokrvit. Jak jsme unavení, tak se nám totiž méně okysličuje mozek a jsme v útlumu. I krátká přestávka s několika lehkými cviky dokáže tělo a mysl znovu nastartovat,” radí Jiří Novotný. V případě opravdu dlouhých cest pak doporučuje klidně krátký spánek na sedadle spolujezdce, který může často i po hodině dobít baterky na zbytek cesty: „Určitě bych nedoporučoval chodit na hranu, jet takříkajíc na krev. Fyzický fond řidiče pak výrazně klesá a pozornost se zhoršuje čím dál víc,” vysvětluje.