Článek
Vyjdete ven z letištní haly a řeknete si: páni, tady je všechno tak velké! Zdánlivě předimenzované je totiž v USA všechno: od velikosti kelímků s nápoji až po výškové domy, auta (malými tady opravdu skoro nikdo nejezdí), nebo množství pruhů na dálnicích. Na nich pak všichni řidiči v pěti pruzích jezdí podobnou rychlostí. Mezi sebou plynule jezdí jak obří náklaďáky, tak běžná osobní auta. Zvyknete si brzy. Na rozdíl od Evropy neplatí, že nejrychlejší auta jezdí vlevo; tady je běžné podjíždění, a protože to všichni očekávají a jedou podobně rychle, nepřináší to komplikace.

Značení je přehledné, nadimenzování dálnic dostatečné
Rychlostní limity – co jsem měl možnost během týdne a tisíce ujetých kilometrů zjistit – se dodržují, ale ne dogmaticky. Na dálnici není problém 5 až 10 mil navrch. Ale za celý týden jsem neviděl, že by někdo „letěl“ dvoustovkou jako u nás. Disciplína řidičů je na vyšší úrovni, jakkoliv rychlostní limity mimo města jsou nastavené nesmyslně nízko (v mnoha státech je na dálnicích limit 105 – 113 km/h, což je pro svižné cestování skutečně málo). V Georgii je to na dálnicích 70 mil v hodině, což je 113 km/h; pokud pojedete více než 85 mil v hodině (136 km/h), získáte tak při změření policií i body do svého řidičského konta.

Policii jsme během týdenní cesty po USA mimo města potkávali spíše sporadicky
Na dálnicích, ve špičce v okolí velkých a velice ucpaných měst, se v některých úsecích objevuje vyhrazený pruh FAST LINE. Jde o to, že za určitý poplatek (zobrazený dopředu na světelné tabuli) můžete ostatní předjet. Tedy pouze za předpokladu, že v placeném pruhu nebude větší množství automobilů. Je to věc, která ukazuje, že v USA se dá skoro všechno zpeněžit.

Za „expresní pruh" se platí, ne vždy však budete rychlejší
Zajímavý je i 4Way-stop (nebo také All-way stop), který se používá i v dalších zemních Severní či Jižní Ameriky. Jde o to, že v křižovatce má přednost ten, kdo do ní přijede jako první. Je to jednodušší, a když si nejste jisti, jednoduše si ukážete. Neplatí tedy pravidlo pravé ruky jako u nás.

Taková obyčejná čtyřproudová silnice při západu slunce ve Smoky Mountains
Semafory nejsou před křižovatkou, ale až za ní. Je na ně lépe vidět než u nás. Skvělá je i možnost odbočovat při červené na semaforu vpravo – samozřejmě za situace, když z druhé strany nic nejede. To je věc, za kterou bychom se velmi přimlouvali i v Česku, šetří to čas a zvyšuje plynulost dopravy. Jistě, ne u všech semaforů je možnost odbočit doprava na červenou realizovatelná (u velkých křižovatek určitě ne), na mnoha semaforech ale má svůj opodstatněný význam.

Doleva na červenou neodbočíte, doprava většinou ano. Šetří to čas i nervy
Ve Spojených státech nefunguje klasická STK jako u nás, která stejně odhalí jen základní technické problémy. Tady se kontrolují pouze emise (protože ty obtěžují všechny, pokud něco nefunguje), samotný technický stav se nechává na odpovědnosti každého řidiče. Jinými slovy: jezdi si třeba s vrakem, ale nenič životní prostřední emisemi. Podle autora článku ideální řešení, a ne jako u nás, kde stát předpokládá, že lidé jsou nesvéprávní.

Automobilový nevkus nenajdete jenom v Rusku, i USA jsou jej plné
To samé se týká i policejních kontrol, které jsou vždy opodstatněné, policie vás tedy nekontroluje jako u nás náhodně a bez důvodu v rámci „silniční kontroly“. Proti zkušenostem z Česka je ale případný zásah mužů (a žen) zákona v případě nelegální činnosti osádky auta nekompromisní. Ale to vím jenom z doslechu, na vlastní kůži jsem to naštěstí nezažil.

Namátkové kontroly ze strany represivních orgánů neexistují
Obecně mi přijde, že v USA jsou řidiči mnohem ohleduplnější a jezdící více předvídatelně. Řidiči v Česku jsou podle mého skromného názoru více vyježdění, často ale jezdí neohleduplně a rychle tam, kde to přináší komplikace.
Jaké máte zkušenosti s jízdou po USA? Souhlasíte s autorem článku, nebo ne? Podělte se s nimi v diskusi...