Nejzajímavější motorizovaní nomádi s českými kořeny (2. díl)

Minule jste se mohli dočíst o dobrodruhovi, který na své cestě kolem světa našel kotě, nebo si rozšířit znalosti o žlutém cirkusu. Nechyběl ovšem ani zapálený motorkář nebo dva chlapíci, kteří na „fichtlech“ dojeli z Česka až do Černobylu.

Druhý díl opět odhalí to pravé kouzlo cestování a představí rodinu žijící v dodávce, bývalou sociální pracovnici, která s Toyotou projela kus světa, nebo dva neobyčejné lidi s robustním Volvem.

Forest (27), Barbora (29) a pes Samuel (12) si před dvěma lety za 60 tisíc pořídili 20 let starou dodávku Fiat Ducato a za 140 tisíc ji upravili na obytný speciál. Po rok trvající přestavbě dostalo auto zvučné jméno Dodynka a až na pár klopýtnutí prý slouží už přes 510 tisíc kilometrů.

Celý projekt Život v dodávce skupina pečlivě dokumentuje, točí videa z cest a sdílí své zážitky na sociálních sítích. Asi se ptáte, jak se dá ufinancovat kočovný život na kolech? Cestovatelé se živí prací na počítači, ale také fyzicky přiloží ruku k dílu – například na kozí farmě v Norsku.

Dobrodruzi mají za první rok cestování v portfoliu 12 evropských zemí a severoafrické Maroko, kde urazili zhruba čtyři tisíce kilometrů. Při celkovém nájezdu 33 tisíc kilometrů ovšem stejně nespěchají a nejvíce si oblíbili severské silnice ve Skandinávii. V srdcích Foresta, Barbory i Samuela navždy zůstane hornatá Andorra, španělské Pyreneje nebo nekonečně dlouhá saharská poušť.

A proč to všechno? Nomádi považují za vzrušující se každý den probouzet na jiném místě, poznávat nové lidi a kultury. Obytná dodávka je prý nejvhodnější způsob pro cestování se psem a sám Samuel také rád objevuje neznámá místa.

Na cestách se partička rozhodně nenudí, jelikož ji potkali například tyto patálie: otrava psa Samuela avokádem, jízda po kolejích na hrázi jezera, divadlo s německou policií, servisní potíže (zkrat kabeláže, startér), písečná bouře, hledání ztracených koz nebo ztracený balík s náhradními díly.

Aktéři projektu Život v dodávce se vrátili do Česka teprve začátkem prosince, ale už plánují další cestu. V mezičase dají do pořádku auto, sebe a uspořádají putovní výstavu fotek a videí spojenou s přednáškami. A když se podaří, můžeme se v roce 2020 těšit na dobrodružnou knihu.

Jolana Sedláčková ve svých 31 letech kariéru sociální pracovnice víceméně vzdala. Kvůli svým cestám musela za poslední tři roky opustit dvě práce. Cestování je pro ni návykovou záležitostí a stalo se zkrátka vášní, která má před vším ostatním přednost. Baví ji hledat zajímavé cíle, plánovat trasy a vydávat se do zemí, kam ostatní nejezdí. Žene ji touha po poznání, miluje pocit svobody a volnosti, což jí cestování dává.

Své cesty Jolana podnikala nejprve ve Volkswagenu Passat z roku 2000, nicméně dvakrát proražená olejová vana ji utvrdila v tom, že je čas na pořízení pravověrného off-roadu, a tak se novým členem výpravy stala Toyota Land Cruiser z roku 1999. Vůz byl vybrán záměrně, kvůli dostupnosti náhradních dílů po světě.

Cestovatelka navštívila asi 60 zemí na čtyřech kontinentech. Jako nejkrásnější hodnotí Jolana sedmiměsíční cestu napříč Asií, během které zvládla její Toyota urazit přes 63 tisíc kilometrů. Ráda se vydává také do neuznaných států a různých sporných území, například do Západní Sahary, Abcházie nebo Jižní Osetie.

Jolana ráda vzpomíná na cestu po Íránu, kde ujela skoro 10 tisíc kilometrů, okusila pohostinnost místních obyvatel nebo plavala s želvami v Perském zálivu. Nezapomenutelné prý bylo i nocování na okraji hořícího kráteru Darvaza v Turkmenistánu, překonání nechvalně proslulé Cesty kostí na Sibiři, navíc s autem s poškozenou převodovkou, nebo cestování po Venezuele v době ekonomické krize, kde díky neuvěřitelné inflaci stálo 100 tisíc litrů benzinu asi 3 české koruny.

Nomádka o svých cestách přednáší, píše do časopisů a přispívá na sociální sítě v rámci projektu nazvaném Po vlastní ose. Momentálně se však připravuje na zimní cestu na Sibiř, kde chce se svým autem přejet jezero Bajkal a navštívit vesnici Ojmjakon, nejchladnější trvale osídlené místo v zemi.

Petra (vysokoškolská profesorka) byla „vyrobená“ v revolučním roce 1989, Libor „Medvěd“ Vacek (média) o dva roky dříve. Sami se označují za obyčejné lidi, kteří tráví volný čas na cestách za poznáním. Cílem těchto dobrodruhů je objevovat neznámá místa bez turistů, což se jim díky nenápadnému autu daří.

Jejich parťákem je totiž modifikované Volvo V70 z roku 2002, které se dá podle dobrodruhů snadno upravit pro přespání a má spolehlivý motor (D5, 120 kW). Svá slova obhajují letitými zkušenostmi s provozem – ať už v centru měst nebo uprostřed hor.

Petra a Medvěd vyrazili poprvé na cesty v roce 2009, a to autem do Anglie. Úspěšný výlet byl impulzem k dalšímu objevování, což vyústilo v cesty do Rakouska, Maďarska, Itálie, Španělska, Velké Británie, Polska, Slovenska, ale také dále na východ – do Rumunska, Bosny, Turecka a Gruzie. To však bylo odvážnému páru málo, tak se cestovatelé sbalili, nalodili na velmi drahý trajekt a vyrazili směr Island, kde zůstali téměř měsíc.

Stát ležící na pomezí Severního ledového oceánu a Atlantského oceánu oběma učaroval. Oba ho shodně popisují jako pohádku, která se každých 10 kilometrů mění. Jednou jde o černou poušť, podruhé o majestátní hory a potřetí o vodopády s horkými prameny. Výletníci přespávali hlavně v autě a došli k závěru, že jim ke štěstí nic nechybí.

Čím více pár jezdí, tím více zjišťuje, že cestovat mohou úplně všichni. Jde jen o to chtít. Jejich slovům koreluje příhoda z Gruzie, kde potkali důchodce, který vyrazil z Asie do Dánska – na kole! Prý ho už nebavil shon každodenního života.

Petra je momentálně v očekávání a to znamená, že Volvo půjde do důchodu a jeho místo zaujme prostornější Land Rover Discovery třetí generace. Hned po porodu vyrazí na další, zatím tajnou, cestu. Tak jim držíme palce.

Zaujali vás čeští dobrodruzi, kteří křižují svět a žijí kočovným životem? Těšte se na třetí pokračování našeho seriálu o motorizovaných nomádech, kde si představíme další odvážlivce, kteří ujeli šedi běžného života automobilem nebo na motocyklu.