Nejzajímavější motorizovaní nomádi s českými kořeny (1. díl)

Autem nebo na motocyklu křižují známá i neznámá místa a zažívají přitom dechberoucí příhody, o které se rádi podělí s vnímavými posluchači nebo čtenáři. Jaké? Čtěte dále a odhalte s námi to pravé kouzlo motorizovaných nomádů, kteří se na rozdíl od nás ostatních cítí jako ryba ve vodě, když se mohou pohybovat takříkajíc na hraně mezi nebem a zemí.

Jan Herman je 36letý off-roadový dobrodruh, který cestuje vždy z jiného důvodu – buď kvůli objevování nebo odpočinku. Jeho poslední téměř dvouletá cesta byla spíše útěkem od každodenního stereotypu, jak sám říká, šlo o útěk za svobodou. Co všechno zažije, netušil, ale že si s sebou z cest přiveze nebojácné kotě? To ho nejspíš ani ve snu nenapadlo.

Honzovo dobrodružství začalo v Praze, odkud se dostal přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Makedonii až do Řecka. Dále projel Turecko, Gruzii, Ázerbájdžán, za pomoci trajektu dorazil do Kazachstánu, tam se vydal směr Uzbekistán, zdolal centrální Asii (Tádžikistán, Kyrgyzstán) a poté se vrátil do Kazachstánu. Ještě projel Rusko – Magadan a následně se vrátil do Vladivostoku.

Odtud putoval jeho vyšperkovaný Nissan Patrol do Uruguaye, kde znovu usedl za volant a vyrazil zdolat Argentinu a celou Jižní Ameriku po západním pobřeží Chile, Bolívie, Peru a Ekvádoru. Když přijel do Kolumbie, naložil auto opět do kontejneru a vyzvedl si ho v Panamě. Odtud odstartoval poslední etapu vedoucí přes všechny státy střední Ameriky až do Mexika, kde pár kilometrů před hranicemi s USA ukončil svoji cestu.

Mezi největší zážitky Honza počítá nález kotěte v Gruzii, které se stalo členem jeho posádky. Zapomenout nemůže ani na nehodu s Toyotou Hilux, která způsobila poškození zvýšeného sání Patrolu, což se fatálně projevilo až při brodění řeky v Peru. Honza pak strávil dva měsíce pracemi v servisu a sháněním dílů. Po návratu do Česka se věnuje výhradně práci, své kočce Batumi a další cesty jsou zatím ve hvězdách. O jeho dobrodružství se můžete dozvědět na facebookové stránce Expedice Patrolem.

Dan Přibáň je bývalý vědeckotechnický novinář, který měl vždy blízko k cestování, objevování, autům a filmování. Začínal jako autor krátkých nezávislých filmů, projel s batůžkem sever Afriky i část Blízkého Východu, aby pak spolu s kamarády dostal nápad vyrazit off-roadem do Afriky. Problém ovšem byl, že nikdo žádný off-road neměl. A tak Dan navrhl, že by mohli za dobrodružstvím vyrazit Trabantem. A protože všichni říkali, že to nejde, rozhodl se ukázat, že to jde a tím začal příběh žlutého cirkusu.

Žlutý cirkus, který se postupně rozrůstal co do počtu lidí i vozidel, vyrazil na cesty poprvé v roce 2007, kdy se pustil do pouští Hedvábné stezky, kudy vede i slavná Silk Way Rally. V roce 2009 pak zdolal Afriku, na přelomu let 2012 a 2013 Jižní Ameriku, v roce 2015 projel z Austrálie do jihovýchodní Asie, aby se konečně vloni (2018) s velkou slávou vrátil z jižní Indie domů. Kolonu žlutého cirkusu postupně tvořily dva Trabanty 601 (výkon 26 koní), Fiat 126p (výkon 23 koní), Jawa 250 (výkon 11 koní) a ČZ 175 (13 koní).

Zážitků bylo na téměř 90 tisíci kilometrech cest nespočet, ale jeden převážil všechny ostatní. Dojemný a triumfální návrat domů z poslední výpravy. Už na ukrajinsko-slovenské hranici čekaly desítky fanoušků, kteří se svými auty připojili a pak celých 1 000 kilometrů až do Prahy stáli lidé kolem cest a mávali. Na dálnici D1 (největší parkoviště ve střední Evropě), kde už kolona měla skoro dva kilometry, okupovali podporovatelé všechny mosty mezi Brnem a Prahou a vítali žlutý cirkus s vlajkami a transparenty.

Dan se svým týmem chytá další výpravu, ovšem tentokrát bez trabantů. Kam a čím se pojede, je pořád tajné, ale na úplném konci filmu Trabantem tam a zase zpátky je na pár sekund kousíček nového stroje vidět, víc k němu ale říci zatím nechce.

Vojta Lavický sice vystudoval telekomunikaci na VUT, ale nakonec došel k závěru, že nejkrásnější je svět ze sedla motocyklu. Začátky cestování tohoto dobrodruha byly poměrně tradiční a zahrnovaly evropské země, ovšem postupně směřovaly dál a dál na východ – Gruzie, Arménie, střední Asie. Od roku 2016 do roku 2017 nebyl Vojta doma – cestoval totiž kolem světa.

Jeho parťákem je motocykl BMW 1150 GS Adventure z roku 2005 a jak sám Vojta přiznává, cestování na motorce se snadno promění v závislost. Poznávat osobně nové krajiny a kultury je podle něj nejlepší, pomůže to člověku získat nadhled a oprostit se od zavádějících zpráv neseriózních masových médií. Vojta Lavický zkrátka cestuje proto, že ho to baví.

Nejzábavnější letošní příhodu má Vojta Lavický s celníky na hranicích mezi Bolívií a Chile. Při kontrole zavazadel narazili na láhev běžného alkoholu, což prý u nich pijí jen ženy. Aby svá tvrzení dokázali, nalili všem 96procentní místní specialitu. No na zdraví tedy! A to není vše, v Ázerbájdžánu zase dostal od celníků kus dortu. Jde prý ale o výjimky, celníci jinak moc přátelští nebývají.

V únoru plánuje Vojta cestu do Jižní Ameriky, kam se vždy rád vrací. Cílem výpravy bude Patagonie. Jinak se věnuje přednáškám a v příštím roce se můžete těšit na knihu, kam Vojta zaznamenal zážitky ze své cesty kolem světa. Počínání odvážného motorkáře můžete sledovat na jeho facebookové stránce Nomadist.

Michal Franc je 36letý kontrolor v provozní laboratoři, ale srdcem opravdový nomád. Před pár lety se vykašlal na klasické dovolené s cestovkami a spolu s Martinem Gregorem osedlali dvě staré jawy a vyrazili do světa – poznávat nové lidi a odpočinout si od běžného dění.

A kde strůjci projektu S Jawou na cestách byli? Všude! Seznam zemí zahrnuje: Polsko, Slovensko, Německo, Rakousko, Slovinsko, Itálii, Francii, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Albánii, Řecko, Makedonii, Moldávii, Rumunsko, Kosovo, Srbsko, Maďarsko, Liberland, Ukrajinu, Rusko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Mexiko, Maroko, Egypt, Izrael a Jordánsko.

Tito dva nomádi se jako první Češi na světě dostali na „pionýrech“ až na Rudé Náměstí v Moskvě. Projeli také část zakázané černobylské zóny, opět na jawách, a to i navzdory tomu, že do zóny mají motocykly oficiální zákaz.

Příští rok se Michal chystá na dvě velké cesty, ale detaily prozradí na svém facebooku až zkraje ledna. Jinak ho můžete potkat na pravidelných přednáškách nebo se o něm dočíst v časopisech. Martin Gregor už ho bude doprovázet bohužel pouze symbolicky, jelikož letos tragicky zahynul při dopravní nehodě v Česku. I my v redakci vzpomínáme…

Zaujali vás čeští dobrodruzi, kteří křižují svět sem a tam a žijí kočovným životem? Těšte se na pokračování našeho seriálu o motorizovaných nomádech, kde si představíme další partičky nadšenců, kteří ujeli šedi běžného života automobilem nebo na motocyklu.