Nejrychlejší „auto“ světa je u ledu pro nedostatek financí

Nápad stvořit auto, jehož celý název je Bloodhound SuperSonic (tedy nadzvukový), se kupodivu zrodil tam, kde spousta skvělých, ale i méně skvělých nápadů. V hospodě u piva. Se vším tím zápalem, energií a pochopitelně financemi, které do projektu byly vloženy, musejí být vedoucí týmu Richard Noble a pilot Andy Green poměrně neklidní. Podle tiskového mluvčího Richarda Knighta to však není konečná. „Tato opatření jsou momentálně jediný způsob, jak udržet celý projekt ještě naživu.“

Nicméně zpět k ústředním postavám projektu Bloodhound SSC. Richard Noble a Andy Green jsou s trochou nadsázky takovými „obchodníky s rychlostí“. Noble je skotský podnikatel, který držel rychlostní rekord mezi lety 1983-1997. Stalo se tak díky speciálu Thrust2, který dosáhl rychlosti 1 019 km/h. Od té doby se ocitá tzv. v zajetí rychlosti. Tímto oslím můstkem se dostáváme ke Greenovi, stíhacímu pilotovi RAF. Právě on pilotoval speciál Thrust SSC, duchovního nástupce Thrustu2. S Thrustem SSC Andy Green dodnes drží rekord, Noble navíc tehdy dělal vedoucího projektu Thrust SSC. Ok, ti dva asi vědí, jak na to. Proto asi taky ten nápad v hospodě.

Jenže podle slov Marka Chapmana, hlavního inženýra, stál projekt nového auta za 10 let svojí aktivity dobrých 30 milionů liber, a teď studna vyschla. A pro stanovení nového „Pozemního rychlostního rekordu“ je třeba sehnat dalších 25 milionů liber. Ale prý jednají s několika potenciálními investory, takže dnešní generace možná nakonec bude svědkem velké události.

A o to tu jde především. Když se člověk podívá na webové stránky projektu, zjistí že nejde jen o to být nejlepší, aby se hoši mohli plácat po zádech. Jde o to „inspirovat příští generace ve věcech vědy, technologií, inženýrství a matematiky“. K dnešnímu dni byly technické poznatky prakticky použity ve zhruba šesti tisících britských škol, a dva miliony studentů z 220 zemí z projektu profitovalo mnoha dalšími způsoby.

Přesto leckoho napadne, že peníze zkrátka musely někde „prosáknout“. Pravdu se asi nedozvíme, ale velkou část prostředků prý spolklo přepracování samotného auta, respektive uložení pohonu. Zjistilo se totiž, že proudový motor Bloodhoundu musí být umístěn na raketovém motoru, místo pod ním. Raketový motor je nutný z toho důvodu, že v rychlostech kolem 800 km/h už je vzduch hustý jako tuhnoucí beton, a tam prostě síla proudového už stačit nebude – v tu chvíli se má do hry připojit právě raketa. To vše si taky vyžádalo vyzkoušení tří různých způsobů přísunu raketového paliva k místu určení – motor z Formule, osmiválec od Jaguaru, zkoušel se i elektromotor. Sluší se říct, že za hranicí tisíce mil za hodinu ještě nikdo nebyl, a tak je evidentní, že některé věci musíte zkrátka provést metodou pokus-omyl.

Je tu ale další věc, která pohání projekt byť velmi pomalu, tak jistě vpřed. Když tedy pomineme zápal, odvahu a pořádné koule. Souvisí to s historií rychlostních rekordů, potažmo s jejich odkazem. Berte v úvahu, že od doby co naposledy stanovil rekord někdo jiný než Noble a/ nebo Green, uplynulo už téměř 50 let. Když Gary Gabelich v roce 1984 přišel o svůj 13 let starý dosavadní rekord, překonal ho Noble o 17,6 km/h. Od té doby má Noble de facto monopol na Pozemní rychlostní rekordy. Proto tým říká, že nový rekord sám o sobě by byl úspěch. Jenže lidstvo se odedávna snaží posouvat laťky, a meta s cedulkou „1000 mil za hodinu“ je zkrátka příliš lákavá. Zároveň to ale znamená, že Bloodhound by musel Thrust SSC překonat o celých 381 km/h, tedy 33 procent. Nehledě na to, že existuje jen velmi málo míst na světě, kde se dá taková věc uskutečnit.

Upřímně doufám, že se projekt podaří dotáhnout do konce, protože když si o projektu člověk něco málo nastuduje, zjistí že jde o něco velkolepého. Dokazuje to, čeho je lidstvo schopno, když dá hlavy dohromady k něčemu rozumnějšímu než jsou války. Vzpomeňte na Concorde, Bugatti Veyron, Eiffelovu věž. Tohle není jen nejrychlejší auto světa. Je to milník.

Bloodhound SSC (čti blad-haund) je britské nadzvukové auto, jehož účelem je překonat světový rychlostní rekord a zároveň hranici 1000 mil za hodinu, tedy 1609 km/h přesně. To by dosavadní rekord překonalo o 33 procent, zatím nejvíce v historii. Jeho silueta připomíná ostře seřezanou tužku, a vlastně i samotný nos auta začíná velmi ostrou spičkou pro patřičné proříznutí vzduchu. Stejně tak celý zbytek auta je striktně diktován aerodynamikou.

Stojí za ním jedny z nejlepších mozků ze světa Formule 1 a vesmírného výzkumu. Bloodhound je poháněn jedním proudovým a jedním raketovým motorem, který se sepne někde kolem 800kilometrové rychlosti. Podle simulací je schopen rychlosti až 1690 km/h. Celkově jej pohání vlastně dokonce tři motory – jeden proudový Eurojet EJ200, jeden raketový Nammo, a jedna kompresorová V8 Jaguar, sloužící jako palivová pumpa pro raketu.

Už proběhly zkušební jízdy ve 320 km/h loni v říjnu v Cornwallu, další pak v Jihoafrické republice na pláni Hakskeen Pan. V červenci 2016 byl potvrzen Andy Green coby pilot, a v květnu proběhla testovací jízda na 800 km/h, přičemž rekordních 1600 se má uskutečnit někdy v roce 2020, právě na zmíněné pláni v JAR.