Nejlepší silnice v Pardubickém kraji objeveny!

Trasa na rozehřátí začíná kousek za Smetanovou Litomyšlí ve směru na Ústí nad Orlicí. Očekávejte tu sice záplatovanou, ale dobře udržovanou silnici, takže i v autech s tvrdým odpružením se budete cítit celkem komfortně. Na zprvu rovné cestě narazíte jen na pár zatáček a několik obcí – pozor ve Sloupnici, na křižovatce se musíte dát doprava a pokračovat směr Řetůvka.

Než dorazíte do obce, počítejte s několika pěknými zatáčkami a připravte se na pár převýšení. Těsně před vesnicí je ostrá vracečka, tak nohu z plynu a připravte si brzdy.

Za Řetůvkou začíná stoupání a asfaltový povrch opět zdobí záplaty. Před vjezdem do lesa dejte pozor na možné padající kamení ze skal vpravo a pozorně vyhlížejte odbočku na Andrlův chlum – tam to střihněte doprava a sešlápněte plyn na podlahu, začíná totiž nejbáječnější úsek trasy, na kterém se běžně jezdí závody do vrchu, tudíž si můžete užívat hladký povrch, ostré zatáčky a na vrcholu se lze občerstvit v místním hostinci nebo si za 15 korun udělat výšlap na rozhlednu.

Stejným směrem se vrátíte zase zpátky na křižovatku, ovšem budete pokračovat lesem směrem dolů, kde je připravena série klikatic s nově položeným povrchem. Kdyby se něco nepovedlo, před výletem do stromů vás ochrání dvojitá svodidla. Zradit vás může na podzim mokro a napadané listí ze stromů, tehdy je riziko smyku velmi vysoké.

V létě zase může překvapit neočekávaný cyklistický závod, který na pár desítek minut celou trasu zablokuje. Cíl je hned pod kopcem – vjedete do Ústí nad Orlicí, dáte si poslední zatáčky a máte první úsek v kapse. Doporučujeme trasu projet i nazpět, nicméně varujeme před úsekovým měřením hned na zatáčku vjezdu do Litomyšle.

Hlavní tah na Šumperk nabízí zajímavý úsek vedoucí do Červené Vody, který začíná u benzinové stanice v Jablonném nad Orlicí. První utaženější zatáčky lemují svodidla s reflexními pruhy a po jejich zdolání se můžete těšit na několik přehledných rovinek s možností bezpečného předjíždění. V zatáčkách se držte ve svém pruhu a nepřejíždějte do protisměru – trasa je velmi vyhledávaná motorkáři, a ti rádi klopí mašinu na úrovni středové čáry.

Zhruba uprostřed plánované trasy je křižovatka, která vede na Čenkovice, tam nesjíždějte, ale také nepanikařte při pohledu vzhůru. Na stojanu je zabudovaná pouze sledovací kamera, nikoli fotoradar. Lehkými klikaticemi si razte cestu kupředu až k Červenovodskému sedlu – tady začíná 6kilometrová zábava.

Vrcholy vinoucí se cesty jsou hodně ostré a prověří brzdy vašeho vozu. Po dešti bývá na krajnicích štěrk a další nečistoty, které umí celkem nepříjemně překvapit. V zimě je silnice sice udržovaná, ale i tak zasypaná sněhovou nadílkou nebo náledím – kvalitní obutí je proto pro zdolání serpentin více než nutné.

Jestli během jízdních radovánek narazíte na linkový autobus, máte jen velmi omezené možnosti ho předjet, proto případně radíme využít některé z odpočívadel na boku a chvíli sečkat. Finiš je pak v Červené Vodě, kam vede dlouhá přehledná rovinka.

Naše trasa z Bušína do Albrechtic a Lanškrouna vás potěší hladkým asfaltem a sérií klikatých zatáček – leckdy však bez ochranných svodidel. Po projetých „esíčkách“ minete věčně přeplněnou vyhlášenou restauraci – poznáte ji podle plného parkoviště, které napoví, že jedete správně. Směřujte dále na obec Bukovice, kde musíte na špatně značené křižovatce uhnout doleva na Lanškroun.

Projeďte obcí a pokračujte na Štíty. Na trase jsou opět přehledné úseky, které umožní pohodové předjíždění. K Horním Heřmanicím vede krásná vinoucí se cesta, ovšem úzká, takže si hlídejte protijedoucí auta. Před obcí Mezilesí můžete využít ještě odpočívadlo a připravit se na nejlepší úsek trasy.

Než pokoříte Albrechtice, musíte absolvovat ostré zatáčky a vžít se do role řidičů, kteří se zde pravidelně účastní závodů do vrchu. Tehdy je úsek pro veřejnost uzavřen a na trati se projedou jen vrchařské speciály. A co si myslíte, že se nám nestalo…

Hned za Poličkou u lyžařského střediska chytněte přímou stopu po opravované silnici lemované cyklostezkou – piráti na kolech by vás tak neměli zpomalovat. Pokračujte okolo Poličských strojíren, ale dejte pozor, v okolí areálu je snížená rychlost z důvodu pohybu chodců. Za obcí Korouhev navážete na vlnitou záplatovanou cestu a za pár kilometrů přetnete hranice kraje Vysočina, kde už na vás čeká hladký asfalt s přehledným čárováním jízdních pruhů.

Další zpomalení přijde až v Jimramově, kde musíte trefit odbočku na Bystřici – ta je nepřehledná, proto přikládáme fotku.

Trasa kopíruje profil řeky Svratky, silnice je tu úzká a mírně se klikatí. Následujte obec Strachujov – na jejím konci je ostrá pravotočivá zákruta, proto užívejte pedál plynu s rozvahou. Následuje obec Uničín, dále projedete Dalečínem, kde jako průjezdní bod poslouží sjezdovka.

Upalujte do stoupání a vychutnejte si několik mírných zatáček, které lze prosvištět poměrně rychle. Cesta vás zavede až k motokrosové trati – ta slouží jako další orientační bod.

Před obcí Písečné se připravte na horizontální klesání – jelikož dolů není vidět, zpomalte. To samé platí při výjezdu z vesničky – pak už zdoláte jen opravovanou silnici a dorazíte do cílové destinace – Bystřice nad Pernštejnem.

Po celou dobu objevování nám dělalo parťáka BMW 440i Cabrio – čtyřmístné kupé s pevnou skládací střechou, pohonem všech kol a třílitrovým šestiválcovým motorem naladěným na výkon 326 koní. Proč jde o nejuniverzálnější kabriolet?

Díky klasickému sklu a plechům jej lze bez problémů použít i v zimě, chytrá čtyřkolka sice zlepšuje jízdní vlastnosti, ale zároveň přispívá k větší bezpečnosti – kolikrát jsme v ostrých zatáčkách rozezpívali pneumatiky, ale vůz se díky stabilizaci a přenosu točivého momentu na předek držel asfaltu jako klíště. Ovládání jízdních asistentů a profilů je navíc relativně po ruce, proto změna režimů je otázkou cvaknutí tlačítka.

Jízdu se staženou střechou navíc zpříjemňuje za chladnějších dnů výkonné topení, vyhřívaná sedadla a integrovaný ventilátor v sedačkách, který posádku vpředu příjemně hřeje za krkem. Tvar předních křesel však úplně nesedne vysokým lidem – hlavová opěrka totiž nejde pořádně nastavit. Pokud máte dlouhé nohy, připravte se na těsný kontakt pravé nohy se středovým tunelem.

Několikrát zmiňovaná radost z jízdy pod otevřeným nebem má i pár úskalí – mechanismus kovové střechy je poměrně složitý a zkomprimovaná souprava zabere enormní objem zavazadelníku. Její složení nebo rozložení navíc trvá asi půl století.

Na druhou stranu je auto relativně nenápadné a v dnešní modelové řadě BMW, která je plná novinek, působí trochu zastarale – což může být výhodou, pokud pro auto nemáte bezpečné stání v garáži, protože si ho nikdo moc nevšímá. Kouzlo kabrioletu pro každý den tak zůstává skryto v mysli vyvoleného majitele, který může stejně jako my využít letních měsíců a vyrazit objevovat kouzelné silničky po naší krásné zemi.