Nejkratší cesta autem k moři: Za šest hodin a bez poplatků

Kouknete-li do mapy anebo na náš článek o nejkratších cestách k moři, vyjde vám, že se jako dovolenková destinace poměrně rozumně jeví Polsko a jeho Baltské moře. Jelikož se naše startovní pozice nacházela v Hradci Králové, nezbylo než nasednout do vhodného parťáka a vyrazit ověřit, zdali to na severu stojí za to.

Je sobota odpoledne, strategicky zvolený čas, kdy doufáme, že se vyhneme hustému provozu a silničním peripetiím. Servomotory otevírají prostorný kufr Mercedesu-Benz třídy E All-Terrain, nicméně dáváme do něj jen pár věcí, přece jen prodloužený víkend u moře nevyžaduje přibalení půlky logistického skladu Amazonu.

Nastavujeme navigaci a ta poměrně promptně vypočítává tři trasy – jednu přes Německo a dvě velmi podobné skrze Polsko. Nejrozumněji vychází volba číslo 2 (535 km), která vede přes Trutnov a pak v Polsku přes Kamennou Horu, Bolków, Lehnici, Zelenou Horu, kolem Štětína až do města Mezizdroje (Międzyzdroje), což je nejbližší větší městečko s přístupem k moři a řadou zajímavých atrakcí. Vyrážíme.

Inu nestihneme ujet ani 10 kilometrů a už stojíme. Ještě před dopravně problematickou Jaroměří se nachází lehčí nehoda. Paráda. Po několika minutách poskakování však frčíme dále a dle rad navigace uhýbáme z hlavní trasy na autem vypočtené objížďky. Totiž sever východních Čech připomíná staveniště (nejen kvůli budování dálnice), ovšem tempo dělníků spíše zpomalené video.

Jak objízdné okresky, tak hlavní tahy na sever Polska patří (až na výjimky) k celkem úzkým úsekům, kde se hůře předjíždí. Velký pozor si dejte v obcích Choustníkovo Hradiště a Kocbeře na průběžné měření rychlosti. Cesta ubíhá, blížíme se k čáře, stále po nijak kvalitních cestách…

Po hodině a půl courání přichází doporučení od vozu ke spuštění programu Vitalita. Ze zvědavosti akceptujeme a čekáme, co nastane. Centrální obrazovka ukáže jakýsi červený obrazec, navigace zůstane jen v digitální přístrojovce, spustí se energická hudba a sedadla začnou různě pracovat (kineticky), aby nás rozhýbala/namasírovala. Ač se to nezdá, tenhle 10minutový program skutečně probudí z takové té cestovní otupělosti.

Hranice za námi, ale cestovní zlepšení nijak zvlášť nepřichází. Vygradovala jen kvalita asfaltu a fakt, že sobotní odpoledne je na provoz poměrně klidné, když nepočítáme trable ze začátku. Obří a velmi příjemný zlom přichází nedaleko města Bolków – najíždíme totiž na rychlostní silnici pro motorová vozidla S3.

A to je prosím krásná, nezpoplatněná, celkově čtyřproudová (2 a 2) silnice s rychlostním limitem 120 km/h, která vede takřka až do našeho cíle. Takže žádné problémy s předjížděním nebo nepřehledností, prostě radost. Nastavujeme proto adaptivní tempomat s aktivním korigováním řízení a polykáme kilometry.

Musíme vám povědět, že vzduchové odpružení Mercedesu je vážně něco, co stojí za hřích. Schopnost vozu žehlit nesmyslně rozbité cesty je až famózní a hned potom, co se dostanete na hladký asfalt, zažijete další úroveň komfortu. Nechceme shazovat třeba hydraulické dorazy u moderních citroënů, ale vzduch je prostě vzduch.

Další věc – pokud zastavíte jako první na červené, auto vám promítne obraz z čelních kamer na středový displej, takže se nemusíte ohýbat k semaforu. Druhá prima funkce je rozšířená realita, kdy se před nějakou odbočkou či před výjezdem z kruháče automaticky zapne kamera a šipky na displeji napoví, kudy reálně jet. Jde sice o drobnosti, ale potěšující.

Co se týče benzinek, v Polsku hodně frčí Orlen (v podstatě naše Benzina), Shell, Lotos nebo BP. Přímo na trase bez nutnosti sjíždění do měst jsou pumpy každých cirka 50 až 70 kilometrů, nicméně mnoho obcí s benzinkou je třeba kilometr nebo dva od rychlostní silnice, což vám poskytne podobný palivový komfort jako u nás.

Pumpy u silnice S3 k sobě mají obvykle přidružené nějaké rychlé občerstvení (Subway, McDonald's, KFC aj.) nebo disponují vlastním sortimentem. A skutečně se už nebavíme o studených hranolcích nebo bagetě o chuti salámu Junior. Trendy jdou kupředu, proto se zde rozumně najedí rovněž vegetariáni. Pokud netoužíte po utrácení, narazíte i na veřejná odpočívadla s bezplatnými toaletami, nicméně jejich kvalita je… Inu veřejná a bezplatná.

Ceny paliv nejsou kdovíjak odlišné od těch našich. Dokonce zde neplatí, že když natankujete ve městě, bude to vždy levnější než u rychlostní silnice. Pro pořádek jen připomeneme, že v Polsku se platí zlotými a aktuální kurz je cca 1 zlotý = 5,7 koruny. Z námi nasbíraných dat po cestě pak vyšel tento cenový průměr.

Naše monotónní cestování znovu narušuje program Vitalita s novým 10minutovým cvičením a také následné nucené objetí rozkopané silnice před obcemi Polkowice i Zelená Hora. Jinak stále valíme rychlostí 120 km/h k cíli. Provoz minimální, sázka na sobotu odpoledne se vyplatila.

Míjíme Swiebodzin a co nevidíme – nejvyšší sochu Ježíše Krista na světě! Spolujezdec ihned listuje Seznamem a potvrzuje, že polská Socha Krista Krále (36 m) zejména díky výšce koruny o kousek překonala sochu Krista Svornosti v bolivijské Cochabambě (34,2 m) i slavný monument Krista Spasitele v brazilském Riu (30 m).

Frčíme dále, a protože začíná trochu pršet, tážeme se hlasové asistentky v Mercedesu, jaké je počasí v cíli. Její trhavá čeština nás však uklidňuje, že v lázeňském městě Mezizdroje pláštěnku potřebovat nebudeme. Průměrná spotřeba 5,5 litru na sto zase nahrává tomu, že pod kapotou zastavěný vznětový šestiválec spárovaný s automatickým devítikvaltem nepatří mezi žíznivé agregáty.

Stereotyp pokračuje, jedeme, jedeme a další změna přichází až necelých 100 kilometrů před cílem u Štětína, kde najíždíme na bezplatnou dálnici A6 a na chvíli zvyšujeme maximálku na 140 km/h.

Tento blažený stav ovšem netrvá dlouho. Za moment se dálnice proměňuje zpátky na rychlostní silnici S3 a ta poté na klasickou okresku, z níž následně sjíždíme a za zpěvu racků parkujeme u hotelu. Reálně se dá na místo (Mezizdroje) dojet za šest hodin, ovšem nám to díky dlouhým pauzám a různému courání zabralo o dvě hodiny déle.

Pokud budete řešit komfortní ubytování se snídaní až na místě, počítejte s cenovkou okolo dvou až třech tisíc korun za noc pro dvě osoby a další tři stovky si nechte na parkování u hotelů, pokud nenajdete flek někde na okraji centra. Mezizdroje jsou z hlediska ubytování zkrátka cenově nastřelené.

Krátce jsme prozkoumali také noční život, který bují více méně jen na místní promenádě, kde najdete jak kolotočářské stánky s občerstvením, tak luxusní podnik s Rolls-Roycem před vchodem. Takřka všude také koupíte zmrzlinu – tu můžeme jen doporučit, protože za 60 Kč dostanete chutnou XXL porci. Ne každý podnik ovšem přijímá platební karty, proto s sebou mějte i hotovost. A pokud neovládáte polštinu, zkuste češtinu, případně němčinu. Anglicky tu místní příliš neumí.

Ptáte se, kam ve dne vyrazit za kulturou? Než okusíte moře, zkuste zajít ještě do těchto míst:

Za v přepočtu 40 Kč na dospělou osobu si budete moci prohlédnout vypreparovanou vesměs lesní zvěř v její reálné podobě. Tento podnik rozhodně rozbije dětské představy o tom, jak vypadá zajíc nebo třeba zubr.

Za 114 Kč se vám otevře pohled na známé osobnosti z dějin, historické výjevy, osoby zapsané v Guinnessově knize rekordů, polské osobnosti, pohádkové figury i na současné celebrity. Muzeum berte spíše jako doplňkové, projdete jej relativně za chvilku.

Mimo těchto atrakcí lze navštívit ještě Oceanárium, 7D kino, Park miniatur, Wolinský národní park plný zubrů nebo válečné muzeum věnované nacistické tajné zbrani V3 – dělu s hlavní dlouhou skoro 130 metrů, jež mělo dostřelit až na vzdálenost 160 kilometrů.

Pláž v Mezizdrojích je bezplatná, ale poměrně plná a striktně hlídaná přísnými plavčíky. Na koupání máte omezený plac. Z toho důvodu doporučujeme přejet 20 kilometrů směrem na východ do Mezivodí (Międzywodzie), kde je situace o poznání lepší (parkování na kraji obce zdarma). My zde byli začátkem července, teplota vzduchu dosahovala 22 stupňů, nebe hlásilo polojasno a více než hodinové vodní radovánky nebyly nikterak nekomfortní. Mořská voda tu navíc není tolik slaná.

Až povalíte zase zpátky, udělejte si zastávku v Kamenné Hoře a vyhledejte Projekt Arado. Jde o muzeum (podzemní komplex) věnované Hitlerově tajné zbrani – proudovému letounu Arado E.555 se šesti motory, schopném létat rychlostí až 1 000 km/h.

Komentovaná prohlídka v ceně 150 Kč rozhodně stojí za to, protože uvidíte dobové zbraně v nálezovém stavu, techniku a další vojenské nástroje i propriety. Navíc nadšení pro věc u průvodců je minimálně k pochválení. Pokud byste přece jen nehověli polštině, u vstupu můžete požádat o zapůjčení brožury s českým výkladem. S sebou si vezměte ještě bundu, v komplexu je stálá teplota 7 stupňů Celsia.

Chorvatsko a Itálie mají řadu svých kouzel, nicméně zvažte vaše výletování a dejte polskému Baltu šanci. Říká se o něm, že jde o nekoupatelné moře, ovšem není to pravda. Mimo ubytování jsou v přímořských městech ceny srovnatelné s našimi, překvapivě tu není tolik Čechů, a pokud snesete svobodomyslnější náturu Poláků, užijete si pohodový a finančně relativně dostupný výlet.

Před výjezdem si na webu Ministerstva zdravotnictví nebo vnitra ověřte protikoronavirová opatření v dané zemi. V Polsku například stále platí povinnost zakrytí úst a nosu v uzavřených objektech a pro vstup do země je vyžadován negativní test na COVID-19 nebo plné očkování látkami schválenými EMA. Po příjezdu do Česka se neočkování musí podrobit testu, plně očkovaným postačí jen vyplnit příjezdový formulář.