Nejkrásnější muzeum amerických vozů je doslova strojem času

Málokteré depozitum zaujme svými internetovými stránkami, ovšem propracované rozhraní a grafika webu muzea veteránu v Nové Bystřici nám učarovala natolik, že jsme rozvášnili 306 koní ve čtyřválcovém Mercedesu-AMG A 35 a vyrazili na jih Čech objevovat krásy starého harampádí.

Hned u vstupu zaujme modře zbarvený motor s pomalu rotující vrtulí, čímž efektivně navnadí k dalšímu objevování. Novobystřické muzeum, které funguje už pátým rokem, nabídne celkem devět sálů, přičemž každý z nich reprezentuje nějaké období nebo filosofii. Čekali byste, že prohlídka začne nějakými archivními kousky, nicméně opak je pravdou. Hned v úvodu vás uvítá sál legend, který ukrývá několik vzácných evropských modelů a „ameriky“ z 50. a 60. let.

Hrdinou prvního sálu je vzácný Lincoln Continental Mark II z roku 1956. Architekt Pavel Janouš (majitel a náš průvodce) vysvětluje, že ve své době tento dlouhán konkuroval luxusním autům značky Rolls-Royce. Vůz měl několik zajímavých vychytávek, například víčko nádrže integrované za zadním světlem nebo výfuky přímo v nárazníku. Ostatně libozvučné generátory hluku zastavěné v nárazníku máme na kanárkově žlutém Mercedesu také, nicméně Continental nás o pár desítek let předběhl.

Lincoln ve své době sázel na maximální výbavu a honosnost, proto vůz stál asi 10 tisíc amerických dolarů a jediným možným příplatkem byla klimatizace za 590 dolarů. Pro představu – lepší a luxusnější vozy ostatních značek tenkrát vyšly na cirka tři tisíce dolarů. V majestátním Lincolnu, kterých vzniklo jen 3 056 kusů, jste mohli potkat i slavné celebrity, například Audrey Hepburn.

Víte, v čem je zadní část Chevroletu Belair z roku 1959 tak zvláštní? Jednak se jí kvůli designu přezdívá „kočičí oči“ a jednak byly svého času na autech populární takzvané ploutve, nicméně většina výrobců je umisťovala vertikálně, zatímco Chevrolet je zastavoval horizontálně.

Oficiálně kvůli větší stabilitě vozu při vyšších rychlostech. Inu, stabilitu my v našem asfalt stírajícím AMG skutečně řešit nemusíme – drží jako přibité. Sál však příští rok projde rapidní změnou a stane se z něj výkladní skříň značky Lincoln.

Druhá hala doslova učaruje čtvercovými kulisami, které jsou poskládány podle reálné předlohy Manhattanu 50. a 60. let. Do toho hraje stylová muzika a stojí zde několik zajímavých vozů. Jedním z nich je Oldsmobile Ninety-eight (Delta), který odkazuje svými doplňky na raketový věk, a jde oficiálně o první severoamerický „muscle car“. Za zmínku stojí ještě Buick Special z roku 1947, ten se proslavil tím, že nabídl jako první severoamerický vůz sériově montované autorádio.

Na chodbě muzea vedoucí do dalších sálů můžete vidět Ford Model T a jeho úhlavní konkurenci – Dodge Model 30. Vlevo najdete také kinosál, kde jsou promítány původní černobílé komedie se známými herci své doby. Na konci uličky má své místo dílna a dva zajímavé exponáty.

Prvním z nich je svého času dobře prodávaný Buick 6-45 z roku 1918. Dnes už 101 let starý automobil s motorem OHV připomene historické začátky Davida Dunbara Buicka – zakladatele automobilky. Víte, kde vzal inovátor potřebné peníze na rozjezd výroby? David v podstatě vynalezl smalt a svůj nápad okamžitě prodal vládě za astronomických 100 tisíc dolarů. Všimněte si také loga vpředu, neslouží pouze jako dekorace, ale má v sobě vestavěný teploměr, aby mohl řidič neustále kontrolovat stav provozní kapaliny.

Hned vedle stojí Ford Model T 23 se zvýšenou střechou. Nadbytek prostoru nad hlavou využívala smetánka, aby si nemusela při jízdě sundávat cylindr nebo jinou pokrývku hlavy, nicméně díky nelichotivému designu dostalo auto přezdívku telefonní budka, a proto brzy zmizelo z nabídky Fordu. Ono jezdit v telefonním automatu zkrátka není tak košer, jako kočírovat nabušený Mercedes, že?

Chodba projde v budoucnu značnou změnou, Pavel Janouš sem plánuje zastavět funkční repliku výrobní linky Modelu T. Pokud se to majiteli podaří zrealizovat, půjde o světový unikát a Česko se bude moci opět pochlubit něčím výjimečným.

Další část zaujme všechny milovníky hodně starého železa – patří totiž předválečným severoamerickým autům 20. a 30. let. Za vyzdvihnutí stojí model Nash 970, který si oblíbil sám Al Capone, jelikož měl vůz ve své době vysoký výkon cirka 80 koní.

Navazující edukativní sál nadchne všechny technické typy, najdete tu rozebrané motory, proto i obyčejný laik pochopí, jak pracuje agregát s protiběžnými písty od Subaru, dvoutaktní motor nebo řadový šestiválec z dílen BMW.

V proskleném sále rotuje DeLorean DMC-12. Tento vůz proslavil film Návrat do budoucnosti a dnes už vlastně nejde o nic tak výjimečného, protože ho najdete v kdejaké sbírce. Kus, na který se díváte, je však extrémně vzácný a jeho hodnota nevyčíslitelná. Jde totiž o jeden ze dvou továrních prototypů, který dostal na podporu výkonu turbodmychadlo.

A co víc, první prototyp už je podle majitele muzea prokazatelně zničený, takže máte tu čest s jediným kusem na světě. Z takhle vzácného vozu máme mnohem silnější a emotivnější pocit, než když u Mercedesu-AMG aktivujeme řízený rozjezd a odpálíme s hlasitým řevem z místa.

Láska nerezaví, říká se. Ale proč nerezaví sto let staré „ameriky“? Pavel Janouš vysvětluje, že u těchto vozů je výrazně vyšší objem použitého leguru, proto rez napadá karoserii pouze povrchově. Pokud vám tedy koroduje vaše zánovní Tesla nebo stará Mazda, není to prostředím ani zlými duchy, nýbrž značně ošizenými materiály.

Stěny velké haly plné automobilových dědečků zdobí snímky původem ze severoamerických archivů. Architekt vedl dlouhá jednání se zástupci institucí, aby nakonec mohl za pomoci odborné firmy vyvolat z diapozitivů dobové snímky ve vysokém rozlišení. Tohle muzeum zkrátka vyniká i vnitřním prostředím.

Nejmladší expozici tvoří vozy ze 70. let, kterým dominuje volnočasový Buick Riviera z roku 1972. Jde o první auto, kde byl použit takzvaný „boat tail“ neboli lodní záď. V této ozdůbce nehledejte nic víc než pouhou dekoraci.

Dostali jsme možnost nahlédnout i do depozita a prozradit vám, na co se můžete v budoucnu těšit. Znáte největší průšvih automobilových dějin? Ne, není to Fiat Multipla nebo motor 0,9 litru turbo, jde o Ford Edsel.

Henry Ford měl syna Edsela a jeho syn dostal jednoho dne nápad, že naváže na dědečkův úspěch. S vizí luxusního automobilu investoval jen do reklamních kampaní okolo 300 milionů dolarů – doslova astronomickou částku. Pro srovnání – kompletní vývoj běžného lepšího vozu stál kolem 100 milionů dolarů.

Když šlo auto konečně do prodeje, přišel onen průšvih. Byla ropná krize a spotřeba 25 litrů benzinu na sto kilometrů domácím zrovna nevoněla. Ford Edsel se stal terčem útoku feministického hnutí, které v jeho přední části vidělo ženský pohlavní orgán a vyzvalo vládu Spojených států, aby provoz tohoto vozu zakázala.

Automobilka na nepříjemnou situaci stačila zareagovat nabídkou přestavbových kitů, nicméně ani to ji nezachránilo od majestátního prodělku. Kdyby se Ford Edsel rozdával zadarmo (bez reklamní kampaně), byl by prodělek firmy daleko nižší. A také si nejsme jistí ergonomií auta, přeci jen ovládání převodovky uprostřed volantu není úplně po ruce – ve srovnání s pravou volantovou páčkou u Mercedesu.

Prohlídku muzea můžeme určitě doporučit, jde totiž o úplně jiný zážitek, což dokazuje i návštěvnost – letos branami objektu prošlo přes 35 tisíc lidí z Česka i Rakouska. Musíte si však pospíšit a využít některý z víkendových dnů – objekt zavírá už na konci října. Za vstupné zaplatí dospělí 150 Kč a děti spolu s důchodci jen 100 Kč. Další sezona začne v roce 2020, a to úderem května.